Své sochy a loutky vystavuje výtvarník Vondrejs na plotě

Pohled

Ratměřice - Docent na Univerzitě Karlově v Praze Vladimír Vondrejs je nejen členem katedry genetiky a mikrobiologie na přírodovědecké fakultě, ale také výtvarník a sochař.

Zabývá se především tensegrity, tedy strukturami, které drží pohromadě vnitřním napětím. Své tensegrity, ale i sochy a pololoutky vystavuje venku v přírodě.

Není to tak dlouho, co otevřel v Ratměřicích na Benešovsku na své zahradě Galerii na plotě.

* Proč jste nazval svou galerii Na plotě?

Své sochy a loutky vystavuji na obyčejném plotě okolo zahrady. Jsou vystrčené ven. Lidé kolem nich chodí, zastavují se a prohlížejí. Předměty vyrábím v Ratměřicích, je to určitá prezentace.

* Jak sochy vypadají?

Jsou to dřevěné plastiky z provázků a větviček umístěné na každém sloupku. Představují dvě témata V každém stromě žije anděl a Pranýře.

Jsou to sochy laděné do humoru. Plastiky vystavené takhle venku jsou i dobrým tématem ke konverzaci.

* Nemáte strach z vandalů a nepřízně počasí?

Nikdy se nic neztratilo ani nezničilo. Místní lidé jsou vstřícní a dalo by se říct, že o ně pečují. Nepříznivé počasí jsem již otestoval minulou zimu. Materiál je velmi odolný.

* Máte za sebou již nějaké jiné venkovní výstavy?

Už jsem uspořádal asi třicet výstav. Vždy je umísťuji venku a vyhledávám taková místa, která jsou zajímavá a kam lidé třeba ani jindy nechodí. Instalované sochy musejí v tom místě žít.

Vernisáže jsou jednodenní akce, při kterých probíhá nějaký program, pak jsou sochy buď v uzamčeném prostoru nebo je odstěhuji.

* Připravujete další výstavy?

V galerii Na plotě chci umístit mezi stávající sochy výstavu obrazů nebo obrazy ve formě lampionů. V Praze na Proseku chystám na jezírku výstavu plovoucích soch, které se budou krásně odrážet ve vodě.

Ale postupně přecházím k tomu, aby výstavy byly představením nebo šou pro lidi, kteří se budou bavit. S tím souvisí to, na čem v současnosti pracuji. Bude to výstava s názvem Exhibicionisti, což budou sochy v kabátě. Představení bude spočívat v tom, že když zatáhnu za provázek, kabát se roztáhne a uvnitř bude překvapivý objekt.

* Jak jste se dostal k výtvarnému umění?

Začínal jsem malovat ve volných chvílích. Původně jsem maloval portréty, sochami jsem se začal zabývat později. Na tensegrity mě přivedl pohled, který mi poslala má studentka. Na něm byla vyfotografovaná socha od Kenneth Snelsona.

Velmi mě to uchvátilo, protože byly vidět pouze dřevěné tyče, které se jakoby vznášely v prostoru. Nedalo mi to, a tak jsem si začal hrát. Na systém jsem přišel, ale chtěl jsem vymyslet něco nového.

* S čím novým jste začal?

Nejprve jsem používal pružné tyče, ale pak jsem chtěl, aby se sochy hýbaly. Konstrukce jsem vyplétal tak, že když šel člověk okolo, připadalo mu, že se předmět hýbe a mění tvar.

Nyní se zabývám hierarchickými tensegrity, což znamená, že je umístěn jeden uvnitř druhého. Toto silně připomíná výstavbu živých těl.

Vladimír Vondrejs