Akwaaba znamená „vítejte“

12. 5. 2011, autor: Lucie Kettnerová, fotografie: Akwaaba, rubrika: Studenti

Pavla Krystýnová studuje třetím rokem mediální studia a žurnalistiku na FSV UK. Se svým kamarádem založila občanské sdružení Akwaaba, které se snaží získávat finanční prostředky pro dětské komunitní centrum United Hearts v Ghaně. Když zjistila, že dětem ze sirotčince v městečku Bawjiase hrozí, že zůstanou bez přístřeší, zapojila všechny své přátele a známé a podařilo se jí získat peníze na stavbu nového domova pro opuštěné děti.

Kdy jste začala s dobrovolnictvím? Dobrovolničit jsem začala už na gymnáziu. Nejdříve jsem přes Centrum Maltézské pomoci doučovala romskou holčičku, ale to nemělo dlouhé trvání kvůli nespolehlivosti holčičky, která na hodiny příliš nedocházela. Pak jsem byla na Zakarpatské Ukrajině, kde jsme s partou kamarádů pomáhali u řeckokatolického misionáře. Ve druháku jsem pak hledala brigádu na prázdniny, abych si konečně přivydělala, ale stalo se z toho další dobrovolničení pro neziskovku Světlo pro svět, která financuje operace slepým lidem např. v Etiopii či Rwandě.

Tady jsem dělala různé kancelářské práce nebo fundraising a přitom jsem se seznámila s Vladimírem Víškem, který právě dokončil studium na zemědělské univerzitě. S ním jsem se dostala k pomoci v Ghaně.

Jak se vám podařilo do Ghany vycestovat?

Jako dobrovolníci bychom se tam od žádné organizace nedostali, na to nejsou peníze. Mým dětským snem bylo odjet do Afriky, a když mi Vláďa řekl, že tam plánuje v létě jet, začala jsem uvažovat o tom, že bych tam odjela také. On mi asi moc nevěřil, že najdu tu odvahu. Já se mu ale za měsíc ozvala, že bych chtěla více informací, abych si mohla rezervovat letenku. A 7. července jsme skutečně odletěli. Vláďa se vrátil až letos v dubnu, já se vrátila už na konci srpna, protože jsem musela zase do školy.

Co tomu říkali rodiče?

Zpočátku byli vyděšení, ale myslím, že větším šokem pro ně bylo, když jsem se po roce rozhodla opustit studium historie v Brně a vyrazit jako au-pair do Francie, kde jsem se starala o 4 děti. Rodiče věděli, že tíhnu k dobrovolničení a že Ukrajina byl jen začátek. Myslím si ale, že kdyby oni měli za komunismu tu možnost, že by něco takového také udělali.

Vyjeli jste do Afriky bez podpory nějaké organizace?

Naši cestu nakonec zaštiťovalo občanské sdružení Akwaaba, které jsme s Vláďou založili před odjezdem do Ghany. Byla totiž potřeba, aby naše činnost a hlavně vybírání peněz fungovalo na nějakém právním základě. Sdružení už má tedy svůj transparentní účet, kam může kdokoli posílat peníze, které se využívají přímo na místě. Stejně tak je otevřené i dalším dobrovolníkům, kteří by se chtěli zapojit.

Na co konkrétně sháníte peníze? Hlavním projektem je nyní stavba sirotčince pro zhruba 30 dětí, které žijí s evangelickým pastorem a jeho manželkou. Ti začali děti sbírat na ulicích – tam je opravdu možné, že najdete opuštěné dítě ležet někde ve škarpě. Původně bydleli v domku, který jim pronajal náčelník. Jenže náčelník pak potřeboval dům vrátit zpět, neboť se mu oženil syn a chtěl zde bydlet. Takže se muselo začít rychle řešit, kam půjdou. Komerční pronájmy jsou hodně drahé, tak jsme se rozhodli, že zkusíme získat peníze na stavbu nové budovy. To se podařilo a stavba se nyní dokončuje, už je hotová střecha a vyrábějí se postele.

Jak se podařilo sehnat peníze na stavbu domu?

Hrubý rozpočet činil kolem jednoho milionu korun, v Ghaně je stavební materiál drahý.  Akwaaba vybrala asi 250 000 Kč. Já zpívám a mám kontakty na různé hudebníky, tak jsem uspořádala dva benefiční koncerty. Podařilo se mi získat Jiřího Pavlicu, takže o koncerty byl velký zájem. Další peníze jsem získala ve své farnosti, něco dali přátelé, o projektu jsem hovořila i v Českém rozhlase, takže přispěli i někteří posluchači. O zbytek se přičinily dvě dobrovolnice z Ameriky, které získaly záštitu z organizace Mamma Hope.

Kolik času jste tomu musela obětovat?

Od září do Vánoc opravdu hodně. Dělala jsem třeba i různé prezentace, s nimiž objíždím školy nebo knihovny, hodně bylo i papírování. Navíc studuji dálkově na Filozofické fakultě MU v Brně Akademii staré hudby, takže občas opravdu nevím, jak to všechno stihnout.

Do Ghany se opět chystáte? Vypadá to, že ano. Asi před měsícem jsem si podala žádost o studentský expediční grant na cestovatelský web Hedvábná stezka, který byl vypsaný pro oblast humanitární. Minulý týden jsem zjistila, že to vyšlo a nějaké peníze mi přidělili. Beru to jako znamení, protože jsem nebyla o další cestě úplně přesvědčená. Minulá cesta mě dost finančně vyčerpala, protože jako dobrovolník jsem si musela platit nejen letenku, ale i ubytování a stravu. Chci se ale podívat, jak stavba probíhá, navíc jsme začali i dětem ze sirotčince platit školní docházku.

Vraťme se ale ještě k vašim studiím. Dokončujete bakalářské studium, ale pro magisterské studium chcete změnit obor. Proč?

Mám pocit, že mi pořád chybí vzdělání v humanitárním či rozvojovém světě. A to vzdělání na žurnalistice nezískám. Proto bych se chtěla dostat na rozvojová studia v Olomouci, neboť řeším další projekty v Ghaně a narážím na momenty, kdy si třeba nevím rady s administrativou.