Professor Patrick Anthony Riley M.B., B.S., Ph.D., D.Sc., F.I.Biol., FRC Pathol.

Prof. P.A.  Riley  se narodil 22.března 1935 v Neuilly-sur-Seine, Francie. Své dětství prožil ve Švýcarsku, kde jeho otec Dr Bertram Hurrel Riley se podílel na zakládání Světové zdravotnické organizace WHO.   Patrick Riley studoval na University College a na University College Hospital Medical School (UCHMS) v Londýně, kde promoval v roce 1960. Po získání Rockefellerova stipendia začal od roku 1963 pracovat na Ústavu dermatologické histopatologie UCHMS a zaměřil se na studium epidermálních dendritických buněk. Na základě selektivní melanotoxicity 4-hydroxyanisolu (sloučeniny, která jej doprovázela po celou dobu vědecké dráhy), vyvrátil tehdy panující názor o příbuznosti Langerhansových buněk a melanocytů. V roce 1965 obhájil PhD práci “Studia funkce melanocytů”.

Od roku 1966 začal pracovat na Ústavu patologické chemie UCHMS, který v průběhu let měnil svůj název na Ústav chemické patologie, Ústav biochemické patologie a konečně Ústav molekulární patologie, stejně jako Patrick Riley měnil své tituly – docent (1976) a profesor buněčné patologie (1984).  Řadu let sdílel pracovnu s prof. Trevorem Slaterem, legendou výzkumu volných radikálů; společně publikovali sérii  uznávaných článků  věnovaných různým aspektům z oblasti patologického působení volných radikálů včetně jejich podílu na vzniku malignity. Společně  formulovali hypothesu, že tvorba radikálů defektními mitochondriemi by mohla zodpovídat za genetickou variabilitu nádorových buněk a společně vysvětlili mechanismus vzniku retrolentární fibroplasie.

Další oblastí vědeckého zájmu prof. Rileyho je  buněčná genealogie a buněčný cyklus. Jeho postgraduální studenti zkoumali vztahy mezi buněčnou motilitou a proliferací a zabývali se obrazovou analysou buněk.. Hluboká znalost přírodních věd a bohatá experimentální zkušenost umožnila prof. Rileymu nově definovat diferenciaci.

Vědecká komunita  uznává prof. Rileyho jako světového experta a otce nově koncipované therapie maligního melanomu, jež vychází z metabolické specifičnosti pigmentových buněk. Therapie je založena na podávání strukturních analog tyrosinu, která jsou tyrosinasou přeměňována na cytotoxické chinony. Modelový analog 4-hydroyanisol byl dokonce klinicky testován s částečným úspěchem, ale nepříznivá farmakokinetika 4-hydroxyanisolu si vynutila hledání dalších látek.

V roce 1991 prof. Riley založil “The Quintox Group”, britskonizozemskočeské sdružení expertů spojených společným zájmem o cytotoxicitu chinonů. V rámci grantu EU byla realizována řada unikátních pokusů zaměřených na reakční  chování  chinonů. Výsledkem bylo mimo jiné přeformulování Raper-Masonova schematu , které 50 let popisovalo sled reakcí biosynthesy melaninů chybným způsobem.

Prof Riley je spoluzakladatelem European  Society for  Pigment Cell Research, spoluzakladatelem (a prvním vícepresidentem, pak sekretářem)  International Federation of Pigment Cell Societies. Prof. Riley byl rovněž  iniciátorem založení časopisu Melanoma Research a do roku 2008  jeho hlavním redaktorem. Byl nebo je členem redakčních rad řady prestižních časopisů (British Journal of Dermatology, Pigment Cell Research,  Pathobiology, Tohoku Journal of  Medical Science a v neposlední řadě i Folia Bilogica.

Od osmdesátých let minulého století spolupracuje prof. Riley s Ústavem lékařské chemie a biochemie (nyní Ústav biochemie a exp. onkologie 1.LF UK), jmenovitě s prof. Duchoněm a Borovanským. Tato dlouhá a plodná spolupráce se zrcadlí ve společných publikacích  i v první světové monografii věnované melanosomům, která vyjde v nakladatelství Wiley/Blackwell v červenci 2011.