5. července 2011
Odešel neúnavný bojovník proti totalitním režimům Otto von Habsburg
5. 7. 2011, autor: Petr Nohel, rubrika: i-Forum informuje
V pondělí 4. července 2011 v ranních hodinách zemřel Otto von Habsburg – doktor sociálních a politických věd, autor více než třiceti publikací, člen Evropského parlamentu a propagátor EU a především bojovník proti totalitním režimům. Bylo mu 98 let.
Otto von Habsburg byl prvorozeným synem posledního českého krále a rakouského císaře Karla I. (vládl v letech 1916–1918). Vyrůstal nejen jako dědičný princ habsburské monarchie, ale zažil také dobu vyhnanství rodiny na ostrově Madeira.
Zleva: Otto von Habsburg a Petr Nohel |
Studoval na katolické univerzitě v Lovani. V dospělém věku se rezolutně stavěl proti národnímu socialismu; také aktivně pomáhal židovským rodinám s odchodem do USA, kde organizoval mj. přednáškové turné na podporu obsazených středoevropských národů. Později bojoval stejně neúnavně proti komunismu.
Po pádu sovětského bloku začal Otto von Habsburg navštěvovat země bývalé monarchie. Do Prahy zavítal ihned v roce 1990 a při této příležitosti přednesl na naší Filozofické fakultě přednášku o situaci národů ve svobodném světě, kterou navštívil mimořádný počet posluchačů. Do naší vlasti se pak opakovaně vracel, již jako nejdéle sloužící členem Evropského parlamentu (téměř 20 let), ve kterém se významně zasazoval o rozšíření EU o státy bývalého Rakouska-Uherska včetně České republiky. Poslední návštěva u nás se odehrála v roce 2008, když v Brandýse nad Labem přebíral čestné občanství města (jeho rodiče vlastnili brandýský zámek).
Otto von Habsburg je potomkem všech českých panovnických dynastií Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců, třeba Jiřího z Poděbrad. Pro nás je tak významný také tím, že je v 19. generaci potomkem zakladatele naší univerzity císaře a krále Karla IV. Otto von Habsburg má pět dcer a dva syny, z nichž starší Karel je profesně pilotem a také příležitostně přednáší, zejména o uspořádání spolupráce národů v historickém Rakousku ve vztahu k současné praxi Evropské unie.
Petr Nohel
Odbor pro vědu a výzkum