Projev rektora UK prof. Václava Hampla

Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové,

ve společnosti povolaných historiků, politologů a badatelů, zabývajících se studiem totalitních režimů včetně naší nedávné, šedivé a po všech stránkách devastované minulosti, se nechci pouštět do analýzy historických dat a hodnocení společenských kontextů. Dovolil bych si jen krátkou a předem přiznávám, že možná osobně zaujatou reflexi.

Vzpomínka na Jana Palacha patří k situacím, kdy nám naše vlastní slova připadají nevýmluvná a možná i trochu zbytečná. To podstatné totiž už bylo sděleno jediným, neodvolatelným činem, který naši společnost alespoň na okamžik palčivě ozářil v době rudého temna, jako by ji chtěl probudit a ukázat cestu, po které se tehdy ale neodvážila dál jít. Patří ke chvílím tak intenzivním a bohatým svým obsahem, že bychom je měli prožívat každý za sebe a po svém – tiše, mlčky a s pokorou.

I když jsem byl v době smrti Jana Palacha dítě a příliš si to nepamatuji, pociťuji s ním dnes jakousi vnitřní spřízněnost. Je to myslím tím, že tak jako on, i když zcela jistě na jiné úrovni a jiným způsobem prožívání, také cítím starost o tuto zem a o tento národ a podíl spoluodpovědnosti za něj.

V den, kdy si památný čin Jana Palacha každoročně připomínáme, bychom se měli pokusit upřímně a pravdivě zjistit, zda tento plamínek v nás je dosud, zda jsme pohodlně, zbaběle a také tak trochu mimoděk – nevyhasli.

Místo vyprazdňovaných slov a připomínání věčných pravd, které nebudou větší, čím více a hlasitěji budeme o jejich velikosti pouze hovořit, je lepší sdílet a oživit ten pocit, že jsou ohně, jež nepřestávají planout, obětované životy, které nekončí, a výjimeční lidé, kteří navzdory tomu, že odešli, tu zůstávají i nadále s námi. Tak jako on, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach, na jehož oběť, čistou jako oheň, jemuž jedinému se vzdal, nelze nikdy zapomenout! On ji učinil a my jsme ji přijali – s bolestí, hrdostí, nadějí a vírou, že alespoň cosi z odlesku pochodně, kterou zažehl, zůstane hořet i v nás.

V naší často chladné a utilitární realitě současného světa je tomu někdy těžké uvěřit. O to více mě těší, že se tu dnes scházíme při příležitosti, která je neokázalým důkazem toho, že to, čím chtěl svým činem otřást, tedy lhostejnost, odevzdanost a bojácná rezignace, nakonec přece jen nezvítězilo. A je symptomatické a také reálnou naději vzbuzující, že jsou to právě studenti a mladí pedagogové Filozofické fakulty, od nichž vzešel impulz k vytvoření multimediálního webového projektu, který prostřednictvím historických textů, dobových fotografií a filmových i zvukových dokumentů vypráví životní příběh jejich výjimečného „kolegy“ Jana Palacha. Na jejich impulz vedení Univerzity Karlovy bezprostředně zareagovalo jednoznačnou podporou. Mně osobně udělala tato iniciativa opravdovou radost.

K nedávnému sborníku „Jan Palach ´69“ a stejnojmenné výstavě se tak dnes připojuje internetový portál, který je zároveň svědectvím i poselstvím doby minulé – a také důkazem, že jsme schopni reflektovat hodnoty překračující hranice totalitou zhroucené reality, porozumět jejich významu a pochopit jejich smysl, protože k nám promlouvají i dnes. Děkuji jménem Univerzity Karlovy i jménem svým všem, kteří stáli u zrodu tohoto projektu, podíleli se na jeho realizaci a kromě historického svědectví o tom, jací jsme byli, vypovídají i o tom, jací jsme dnes. Je to výpověď upřímná a důstojná svobodné akademické půdy současné Univerzity Karlovy. Je to výpověď o něm, ale vlastně i o nás!

Jsou lidé, kteří neodcházejí, jsou myšlenky, ideje a skutky, které plamen nesežehne! I o tom tento webový portál vypovídá – a také o tom, že je důležité nejen to, jak zemřel, ale především proč, ve jménu čeho a kvůli čemu žil. A jak budeme žít i my dnes tváří v tvář našemu i jeho svědomí. V tomto je třeba spatřovat přesah jeho příběhu i jeho činu, který byl aktem naděje, a nikoli zoufalství, aktem víry, a nikoli beznaděje – aktem čistého a svobodného člověka, který nám vzkazuje, abychom byli také takovými.

Často hovoříme o krajní oběti a mravním odkazu, které nám Jan Palach zanechal. Mnozí chápou velikost a dosah jeho činu a jiní se nedokážou smířit s cenou, kterou za něj zaplatil. Ale všichni si alespoň někdy klademe otázku, jak (a zdali vůbec) je na něj dnes možné navázat. Kde máme hledat onen krajní a bytostně ohrožující impulz, který by podobně krajně statečné činy ospravedlňoval a který předznamenává zánik hodnot, bez nichž je možné pouze živořit, ale nikoli žít. Rozpoznali bychom ho? A rozpoznali bychom ho včas? Nebo nám stačí ustrnout jen u vzpomínkových aktů, pietních shromáždění a důstojného vzpomínání? Právem cítíme, že by to bylo málo.

Jsem přesvědčen, že na Palachův mravní odkaz lze neokázale navázat důstojným naplňováním naší každodenní mravnosti, přirozenou slušností v nás, kultivovaným respektem k nezpochybnitelným hodnotám i k druhým, s nimiž vytváříme podobu tohoto složitého světa. Není to tak složité a nepřipadá mi schematické ani zjednodušující, vyjdeme-li z premisy, že věci jsou buď mravné, nebo nemravné a my budeme takoví, pro které z nich se rozhodneme! Přeji nám všem, abychom se za naše rozhodnutí při vzpomínce na Jana Palacha nemuseli nikdy stydět.

Jen málokdo si dovede představit hloubku palčivé bolesti a pronikavého utrpení, kterým musel Jan Palach dobrovolně projít. Snad jenom ti, kteří to jako on zažili, ale tak jako on nám to již svěřit nemohou. A potom už jen vcelku úzký okruh lékařů a dalších odborníků, kteří v sobě našli sílu a odvahu prožít svůj život při každodenní službě ve společnosti popálených těl a spálených duší. A pomáhat jim přežít, vracet je do života – nebo je provázet na jejich poslední bolestné cestě.

Ne každý je schopen a ochoten zvolit si tuto náročnou oblast medicíny, zasvětit jí celý život a stanout mezi jejími představiteli u nás i ve světě na samotném vrcholu. Je k tomu třeba hodně vůle a odhodlání a také odolnosti unést všechnu tu tíhu utrpení a strádání, které ji provázejí. Je k tomu třeba duše anděla a srdce rytíře. Dovolte mi, dámy a panové, abych vám představil profesorku Radanu Königovou, která o tom všem může vyprávět – a předal jí slovo.






Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.