2. 2. 2012; autor: Helena Stinglová; rubrika: Studenti

Jindy posluchárna chemie na Přírodovědecké fakultě se ve středu proměnila v divadelní sál. Skupina bývalých i stávajících studentů fakulty, která si říká Hamba, tady finišovala s přípravami na pondělní světovou premiéru tragikomické hry Ke hvězdám.

Divadelní spolek funguje už od akademického roku 2006/2007, kdy se poprvé divákům představil se hrou Voskovce a Wericha Caesar. Tentokrát však vsázejí na svou původní hru. „Napsal ji Vojtěch Kynčl – bratr jedné členky našeho souboru. Akorát je jen pro pět postav, my jich v ní teď máme deset. Trošku jsme si ji museli poupravit,“ usmívá se Pavel Pipek, který si ve hře zahraje roli Inženýra – jednoho ze skupiny kosmonautů, kteří letí k nově objevené planetě. Cesta se však zkomplikuje, když kosmonauti začnou trpět ponorkovou nemocí a jejich morálka pomalu upadá.

„Mělo to mít trošku tragické podtóny, nevím, jestli to tam úplně zůstalo po tom, co si to upravili,“ rezignovaně podotkl Vojtěch Kynčl. „Nad hrou už kontrolu nemám, to byly k mé hrůze jejich podmínky. Tak už tady jen tak přihlížím, to je ale asi údělem autorů,“ smál se mladý scenárista a připomněl, že snazší je psaní povídek, protože do těch mu nikdo nemluví.

„Ten hlavní příběh zůstal, my jsme si k tomu přimysleli jen takovou omáčku,“ ujišťuje další členka souboru Alice Taufmannová a po očku sleduje, co se děje na pódiu, tedy v místě před katedrou, kde její kamarádi zkoušejí část hry.

Všichni členové souboru se shodují, že jejich hlavním cílem je pobavit sebe a především diváky, proto sázejí spíš na komedie a frašky. „Ze začátku jsme hry vybírali hlavně podle počtu postav, protože nás bylo hodně, tak aby si všichni zahráli. Snažíme si vybírat hry, které jsou vtipné a které se dají nějakým způsobem upravit, abychom si mohli přimyslet i další postavu,“ vysvětluje Alice, která společně se svou kamarádkou Martinou Pichrtovou přišla s nápadem založit na Přírodovědecké fakultě divadelní soubor.

K předešlým hrám se jim dokonce podařilo sestavit i orchestr. „V této hře už orchestr nevystupuje, zase v ní ale budeme poprvé používat počítač a spoustu dalších věcí,“ podotkla Alice s tím, že víc už prozrazovat nebude, aby se mohli diváci těšit na překvapení.

Jediný, kdo Hambě chybí, je režisér, hercům to prý ale vůbec nevadí. „Kdykoliv jsme se snažili domluvit, kdo z nás by mohl režírovat, nikdy jsme se neshodli. Všichni jsme silné individuality. Každý vyniká v něčem, dobře se doplňujeme. Fungujeme jako takový organismus,“ říká Alice. Režiséra by prý potřebovali jenom proto, aby je někdo ukázňoval. „Na zkoušky chodí pořád někdo pozdě, potřebovali bychom, aby byl někdo z nás trochu pedant a na tohle dohlížel,“ říká právě ve chvíli, kdy se ze zadu ozývají šouravé kroky pozdě příchozího.

„V pondělí přijďte včas, do sálu pouštíme už od půl sedmé, hrát začínáme v sedm večer,“ zve nakonec Alice. Kdo v pondělí představení nestihne, má další šanci ve středu 8. února.

V roce 2010 Hamba hrála Noc na Karlštejně (foto: Vojtěch Zeisek)