Nenechte se odradit, když napoprvé před Fulbrightovou komisí neuspějete

22. 2. 2012; autor: Helena Stinglová; rubrika: Studenti

Absolvoval na Univerzitě Karlově, studoval na univerzitě v Cambridge a v Uppsale, jako výzkumný pracovník pobýval i na Harvardu. Odborník na mezinárodní vztahy PhDr. Ondřej Ditrych, MPhil. (Cantab), Ph.D., mohl do Spojených států vyjet i díky tomu, že získal prestižní Fulbrightovo stipendium. O svých zkušenostech z Harvardu i o tom, jak dosáhnout na stipendium, bude se zájemci diskutovat ve středu 29. února od 18 hodin v prostorách CERGE-EI v Praze.

Jak obtížné je dosáhnout na Fulbrightovo stipendium? Dokáže pokrýt životní náklady studenta v USA?

Není to samozřejmě snadné, jde o prestižní stipendium! Nikdo by se neměl nechat odradit, pokud napoprvé neuspěje. Jistě pomůže, když dokážete přesvědčit, že víte, na jakou univerzitu chcete jet, proč tam chcete jet a jak pobyt využijete ve svých dlouhodobějších plánech. Včetně toho, jak onu příležitost, které se vám dostalo, dokážete proměnit v prospěch nejenom svůj, ale i dalších. Samotné stipendium je docela štědré, normální životní náklady bez problémů pokryje.

Čím musí vynikat student, aby se dostal na tak prestižní školu, jakou je Harvard?

Požadavky se liší na studenty v běžných programech a doktorandy či postdoktorandy na studijních stážích, což byl i můj případ. Pro studijní stáže je důležitý dobrý výzkumný projekt, který zapadá do specializace pracoviště, kde chcete působit, a přesvědčivý životopis, ze kterého plyne váš zájem o obor a konkrétní studovanou problematiku – že víte, co chcete, a máte dobře našlápnuto. K získání souhlasu od univerzity rozhodně pomůže fakt, že byste na ní pobývali díky Fulbrightovu stipendiu, které má v USA vynikající zvuk. Význačné stipendisty najdete od vědy přes politiku k literatuře.

Jaká byla vaše cesta na Harvard?

Překvapivá. Souhlas univerzity jsem získal v poslední možný den, který mi Fulbrightova komise dala, abych závazně řekl, kam chci vyjet. Neváhal jsem ani chvíli a Kalifornii vyměnil za Novou Anglii. Mezi rozhodnutím a samotným výjezdem bývá u Fulbrightova stipendia docela dlouhá doba. U mě to byl skoro celý rok. Máte hodně času, abyste se těšil. A samozřejmě rostou očekávání. Ta moje ale Harvard nikdy nezklamal.

Můžete popsat svoji výzkumnou práci v Belfer Center na Harvardu?

Přijdete ráno do kanceláře a část dne se tady nebo v knihovně věnujete svému výzkumu, v mém případě šlo o politiku, transformaci a konflikt v postsovětské Eurasii, hlavně na Kavkaze. Tím to ale nekončí. Že je Belfer Center špičkovým pracovištěm, jsem pociťoval v dvojím ohledu – interakcí s lidmi a vybavenosti. Zdá se mi, že akademická obec se na Harvardu daleko víc setkává. Vyučující a badatelé mezi sebou, od snídaní po brown bag semináře, konference až po odpolední drinky v Harvard Clubu, ale taky se studenty.

K setkávání studentů bych ještě dodal, že v případě Harvard Kennedy School, jejíž je Belfer Center součástí, jsem měl pocit, že k téhle části akademického života mimo posluchárnu vyloženě pobízí i architektura. A je škoda, že Univerzita Karlova má v tomhle směru velké rezervy. Každopádně tahle setkávání byla jedním z velkých přínosů mého pobytu. Potom je tu vybavenost. Možná by se zdálo, že tenhle aspekt budou vnímat hlavně kolegové v přírodních vědách. Ale i ve společenskovědním výzkumu oceníte přístup k snad všem databázím časopisů, na které si vzpomenete, a kartičku do Wideneru, jedné z nejlepších knihoven na světě. Mimochodem, opět architektonicky řešenou tak, že se vám tam čte – a mezi čtením odpočívá – opravdu dobře.

Co bylo to nejdůležitější, co vám pobyt na Harvardu přinesl? Proč by měli studenti vyjet za studiem do USA?

Harvard je neobyčejné místo, plné myšlenek a inspirace, ať už uložených ve starých knihách, nebo neustále směňovaných od poslucháren přes chodby, kavárny a hospody. Má to svoje kouzlo a člověka to hodně nabíjí. Zahraniční zkušenost je během studia obecně obrovským přínosem. Nejen pro to, jak nahlížíte na problémy v oboru vašeho akademického zájmu, ale i na svět obecně. A u nás, myslím v České republice, teď bojujeme s tendencí k uzavírání se před vnějším světem a neschopností se k němu konstruktivně vztahovat. Takže je to důležité dvojnásob. A nezáleží tolik na tom, jestli to bude zrovna v USA.