V Česku ještě stále funguje spolupráce mezi laboratořemi

V zahraničí se agentury nesnaží za každou cenu vyřadit co nejvíce projektů, aby toho nemusely tolik číst, říká Mgr. Anna Fučíková, Ph.D. Držitelka Ceny Doctorandus pro studenty doktorského studijního programu pracuje na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde se věnuje výzkumu nanočástic, a podílela se také na úpravě povrchu křemíkových nanočástic, které by se mohly používat pro léčbu rakoviny.

Co pro vás znamenalo udělení Ceny Doctorandus?

Teprve se uvidí, co to znamenalo. Zatím to znamená ocenění mé práce a především lidí okolo mě. Hlavní pro mě je, že to, co dělám, je užitečné.

V rozhovoru pro Lidové noviny jste uvedla, že v zahraničí mají úspěšní vědci větší podporu instituce. Jaký druh podpory byste si pro úspěšné doktorandy a postdoky přála na UK?

Anna FučíkováNa univerzitní úrovni tento problém není, Univerzita se v tomto ohledu poměrně snaží, máme stipendia a granty pro šikovné studenty, já sama jsem je dostávala. Problém je spíše v trošku macešském přístupu státu k vědě a hlavně se státními grantovými agenturami, kde ne vždy rozhodují správně. Dokážou vyřadit potencionálně úspěšný projekt jen proto, že na nějaké straně třicetistránkového dokumentu není správně zatržena jedna kolonka. V zahraničí, když je projekt slibný, vychází agentury autorům vstříc a nesnaží se za každou cenu vyřadit co nejvíce projektů jen proto, aby toho nemusely tolik číst.

Jakými kroky byste podpořila rozvoj základního výzkumu na UK?

Na naší univerzitě je velice přátelské a poměrně dobré zázemí. Chtělo by to trošku více financí, abychom si mohli koupit přístroje, které potřebujeme, a nemuseli na ně čekat několik let. To ale v této těžké době a při stavu naší ekonomiky není reálné a já to rozhodně neovlivním. Bylo by také dobré, aby firmy měly lepší přístup do akademického světa, aby mohly vznikat nové spolupráce, kdy část výzkumu probíhá třeba přímo v dané firmě.

Vaše práce vznikla ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou. Usnadní vám připravovaný kampus Albertov mezioborovou práci?

To je těžké posoudit. Zatím mám výbornou spolupráci s první lékařskou, je jistě dobré, že bude místo, kde se budeme moci potkávat a sdílet přístroje. Je jen otázka, jestli se lidé budou schopni dohodnout na jejich vzájemném použití. Každopádně přejí tomuto projektu mnoho štěstí.

V současné době pobýváte ve Švédsku. Pokud se nemýlím, tak vybavení laboratoří na MFF je ve vašem oboru srovnatelné. Co bude pro vás hlavní motivací, abyste se vrátila zpět na UK?

Část zdejšího zařízení je opravdu stejná jako v Česku, zde ve Švédsku se ale nachází čisté laboratoře a další přístrojová technika, která na MFF není. Na MFF mám místo mladého asistenta i velice dobře vybavenou laboratoř a širokou síť spolupracovníků, kteří patří ke špičkám ve svém oboru. Kromě toho mám v Česku své zázemí a rodinu a jednoho dne bych chtěla, aby tady vyrůstaly moje děti.

Věnujete se intenzivně vědě, ale můžete nám prozradit, jak relaxujete?

Koníčků a zájmů mám opravdu hodně – a nemám na ně čas. Nejvíce se asi věnuji fotografování. Ráda se také účastním různých historických rekonstrukcí, kde opět pracuji jako fotografka. To mě dostává na velice nečekaná místa, například na ochozy nejmenované katedrály v Česku. Ráda čtu, většinou ale pouze v tramvaji či metru, protože jindy není čas. Sem tam pro přátele vyrábím repliky starých šperků. Hlavně se snažím ve volném čase vídat se s přáteli a rodinou. V neposlední řadě však odpočívám a relaxuji se svým přítelem, kdy je notebook celý víkend zavřený a my jsme venku v přírodě nebo společně sledujeme filmy, navštívíme kino, koncert. Je příjemné se jednou za čas úplně přepnout a myslet na něco úplně jiného.