Václavu Havlovi musíme poděkovat. Znovu, nahlas a opakovaně

Na Václava Havla jste v těchto dnech jistě vzpomínali a vzpomínáte i vy, čtenářky a čtenáři časopisu iForum. Redakce za vás všechny oslovila profesory Radima Palouše, Jana Sokola a Lubomíra Mlčocha. A jsem rád, že i moje skromná vzpomínka mohla takto připomenout odkaz pana prezidenta Václava Havla.

Během uplynulého roku – prvního bez Václava Havla – jsem si na něj vzpomněl mnohokrát. Byl jsem zvědavý a představoval jsem si, jak by reagoval na politickou situaci, náladu v České republice, na světové události.

Ani po uplynutí jednoho roku se nepochybně nic nemění na tom, že Václav Havel pro nás – občany České republiky, ale i členy univerzitní akademické obce – nadále zůstává představitelem čistých hodnot. Hodnot elementárních a nepřekročitelných, zdůrazňujících svobodu člověka jako základní dimenzi jeho přirozené potřeby. A v neposlední řadě nezpochybnitelných hodnot lidských.

Nikdy nezapomeneme, co pro nás v tomto ohledu učinil, jaké možnosti pro nás vybojoval a k čemu nás tím vyzval. Nezapomeneme, jak pomohl Univerzitě Karlově vrátit její ztracenou svobodu i důstojnost, které byly tak tvrdě, krutě a na dlouhou pošlapány a zneuctěny.

Za to panu Václavu Havlovi, myslím, musíme být navždy vděčni a musíme mu poděkovat. Znovu, nahlas a opakovaně. A počítat s tím, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a že se za ně musí bojovat.