Petr Svobodný, Ústav dějin UK a archiv U • foto: Archiv UK, Náprstkovo muzeum • 13. února 2013

První notářce v Evropě blahopřál k promoci Masaryk

Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy se první řádné studentky objevily až v nové republice v akademickém roce 1918/1919 a jejich podíl byl zpočátku ve srovnání s medičkami nebo filozofkami nízký – tvořil zhruba 5 až 7 procent. Dne 19. prosince 1922 jako první doktorka práv na české univerzitě v Praze promovala Anděla Kozáková (od roku 1943 provdaná Jírová). Výjimečnost této promoce podtrhla i gratulace prezidenta T. G. Masaryka. Volbu jejího povolání zjevně ovlivnilo i to, že pocházela z rodiny četnického důstojníka, ale také matčiny moderní názory na uplatnění žen i její osobní dispozice.

Pronikání žen do jednotlivých právnických povolání bylo rovněž složité a oproti ostatním akademickým povoláním opožděné. V roce 1929 se první českou advokátkou stala Matylda Mocová-Wíchová na základě zákona z roku 1922. Sama Kozáková pracovala po promoci jako právní úřednice v tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, později jako úřednice ministerstva sociální péče.

V roce 1928 složila s výborným prospěchem notářské zkoušky a působila poté nejprve jako notářský substitut, posléze náměstkyně notáře. V roce 1938 byla jmenována první veřejnou notářkou nejenom v Československu, ale v celé Evropě. V té době za sebou měla již publikaci vědecké práce Právní postavení ženy v českém právu zemském (Praha 1926). Inspirací k tomuto originálnímu dílu jí spíše než iniciativa profesora dějin práva Jana Kaprase byla objednávka ze strany ženských spolků. Za knihu obdržela 1. cenu Univerzity Karlovy.

Záznam o promoci Anděly Kozákové v univerzitní matrice doktorů

Záznam o promoci Anděly Kozákové v univerzitní matrice doktorů

Jako první docentka se na Právnické fakultě UK v roce 1928 habilitovala z trestního práva JUDr. Jarmila Veselá (1899–1972). První soudkyní v Československu byla jmenována počátkem 30. let Zdeňka Patschová (nar. 1905), která se v 50. letech podílela na politických procesech.

Anděla Kozáková se jako většina akademicky vzdělaných žen angažovala ve veřejném životě, především v ženském hnutí, podobně jako její spolužačka a přítelkyně JUDr. Milada Horáková (1901–1950). Kozáková pracovala ve výboru spolku pro ženské studium Minerva, v roce 1922 spoluzakládala Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen a deset let působila jako jeho místopředsedkyně. V roce 1930 se podílela na organizaci konference Mezinárodní federace vysokoškolsky vzdělaných žen v Praze. Konference této federace se zúčastnila již o rok dříve v Ženevě, kde vystoupila s přednáškou Krize práce mezi intelektuálkami.

Prosadila se také v právnických profesních organizacích, například ve Spolku českých právníků Všehrd, jako jednatelka Ústředí československých právníků, a v jejich časopisech (členka redakční rady Českého práva a redaktorka Časopisu právníků). Přispívala rovněž do zahraničních právnických časopisů. Po válce Kozáková  působila jako místopředsedkyně výboru Spolku československých notářů a jako náměstkyně starosty Právnické jednoty.

Po únoru 1948 odešla do exilu, nejprve do Francie, posléze do USA, kde také zemřela.

Anděla Kozáková-Jírová (14. 5. 1897 Humpolec – 1. 6. 1986 Santa Barbara, USA)

Podrobněji zpracovali životní osudy první české doktorky práv a notářky i dalších jejích kolegyň průkopnic v právnických povoláních Eva Uhrová v knize Anna Honzáková a jiné dámy (Praha 2012, zde s. 208–243) a Stanislav Balík s Radkem Kellerem v článku Anděla Kozáková-Jírová, první Češka JUDr. na pražské univerzitě (in Documenta Pragensia XIII, Praha 1996, s. 235–241).










Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.