Projev k zahájení mezinárodní konference »Cyrilometodějská tradice v 19. a 20. století, období rozkvětu a snah o umlčení«

Karolinum, 3. června 2013

Vážený pane ministře, Vaše Eminence, Rectores Magnifici, Spectabiles, Honorabiles, milí studenti, vzácní hosté, dámy a pánové,

sešli jsme se dnes na tomto místě, ve velké aule staroslavného Karolina, ke slavnostnímu zahájení mezinárodní konference, která se koná v širokém rámci oslav významného jubilea – výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu na jaře roku 863. Tomuto 1150. výročí je v naší společnosti právem věnována značná pozornost. Jeho význam se ukazuje už na tom, jak široký záběr a rozmanité formy mají ony mnohé akce, které jsou v Čechách, na Moravě, na Slovensku i dalších zemích k tomuto jubileu pořádány. Ovšem význam tohoto výročí se ukazuje také na tom, že se na slavnostech a akcích, které jsou k výročí pořádány, podílejí vysocí reprezentanti státu, nejvyšší představitelé církví, špičkové kulturní instituce a – v neposlední řadě – významné instituce akademické.

Jubilea jsou dobrou příležitostí, abychom se čas od času uprostřed všedních dnů pozastavili a věnovali část své pozornosti důležitým událostem či postavám minulých let. Abychom si je připomínali; abychom se vraceli k jejich odkazu; abychom se obeznámili s tím, co nového se o nich v poslední době vybádalo; a abychom si vždy nově kriticky promýšleli, čím a jak je nám jejich dědictví živé a inspirativní. V akademickém prostředí jsou výročí a jubilea vždy vhodnou příležitostí k vyhodnocení poslední etapy bádání, a proto také příležitostí k pořádání sympozií či konferencí, na nichž se naše poznání odkazu předků nově kriticky projedná a posune opět o kus dál. – V této linii dnes zahajujeme třídenní mezinárodní konferenci a očekáváme, že bude pro účastníky znamenat svátek uprostřed všednodenní badatelské práce a že i pro nás, kdo se na historickém bádání přímo nepodílíme, ale se zájmem je sledujeme, přinese důležité podněty a inspiraci.

Když se před několika lety v kontextu evropských integračních procesů hledaly vhodné historické postavy, které by pro současnou multikulturní a poosvícenským sekularismem silně formovanou Evropu mohly představovat inspirační a identifikační vzory, byli to (mimo jiné) právě Konstantin a Metoděj, kdo byli navrhováni za možné „patrony Evropy“. Jejich vklad do utváření evropských dějinných tradic, jejich schopnost působit napříč jazykovými a kulturními oblastmi, působení jejich díla a odkazu v rozrůzněných kontextech pozdějších národních dějin jsou totiž zcela mimořádné kvality, které nabízejí potřebnou inspiraci pro naši současnost.

Na tomto místě, v historickém sídle univerzity, při příležitosti zahájení akademické konference, bych chtěl položit důraz na to, jak z řady aspektů, které mise Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu měla, vystupuje šíření vzdělanosti a trvalý vklad pro utváření kultury. Jsem si vědom toho, že tyto aspekty nebyly prvoplánovým záměrem jejich působení – tím bylo v jejich vlastní perspektivě zcela jistě šíření a upevňování křesťanské víry; a v perspektivě těch, kdo je povolali, i těch, kdo je vyslali, k tomu bezesporu patřilo také šíření a upevnění politického a civilizačního vlivu. Nicméně, není pochyb, že jejich mise by v žádném ze svých aspektů nemohla mít takový ohlas a takový vliv, kdyby ji konali lidé nedostatečně vzdělaní a nedostatečně připravení.

Oba soluňští bratři měli bezesporu velmi dobré vzdělání. Pocházeli z rodiny vysokého státního úředníka a vyrůstali v jednom z center byzantské říše. Zejména Konstantin byl vynikajícím akademikem své doby. Proslul jako žák jednoho z největších vzdělanců své současnosti, pozdějšího cařihradského patriarchy Fotia. Jistě ne bezdůvodně si mezi svými současníky Konstantin vysloužil přízvisko „Filosof“ („pan Filosof“ s velkým F).

V byzantském církevním prostředí špičkové vzdělanosti se tehdy pěstovala jak tradice řecké klasiky (interpretace Homéra), tak biblická hermeneutika, kritické výklady kanonických textů a jemnosti distinkcí církevní nauky v linii anticko-křesťanské syntézy velkých kappadockých církevních otců. Tím byli Konstantin i Metoděj nepochybně formováni. K tomu pak přistoupila i nevšední lingvistická vybavenost – nejen praktická znalost řady jazyků, nýbrž vysoké umění překladu, interpretace a komunikace náročných textů, vyrůstající z metodologické průpravy a kritické reflexe používaných metod. Velmi pěkně to vyjadřuje Konstantinova předmluva ke slovanskému překladu Evangeliáře, kde pojednává o vztahu podoby a významu slov a klade důraz na vystižení smyslu a srozumitelnost překladu, ne formální doslovnost.

Z akademické perspektivy je na jejich působení dobré zdůraznit nejen to, že svou vzdělanost dokázali uplatnit v promyšleném souboru klíčových projektů (od vytvoření písma a standardizace jazyka přes vytvoření překladu Bible a liturgických textů až po sestavení občansko-právního kodexu), nýbrž také skutečnost, že si v místním prostředí vychovali řadu žáků, kteří dokázali nést jejich misi dál – a to i za situace pozdějšího pronásledování, vyhnání z území Velké Moravy a přenesení působiště do Bulharska.

Ostatně, tento aspekt – nepřízeň či vrtkavost přízně držitelů moci a nestabilnost vnějších podmínek k práci – je také rysem, který neodmyslitelně patřil k dílu slavných „věrozvěstů“ a je užitečné věnovat mu kritickou pozornost. Uvážíme-li, že Konstantin umírá na „služební cestě“ do Říma pouhých 6 let poté, co přišel na Moravu, a Metoděj – s přestávkou několika dalších velkých cest a víceletého věznění – působil na Staré Moravě zřetelně kratší dobu, než jaká nás dnes dělí od Sametové revoluce, je dopad a vliv jejich působení zcela mimořádný.  Jsou-li tito mužové navrhováni za patrony Evropy, pak by z evropských tradic a symbolických momentů mohli zajisté ztělesňovat nejen aspekty široké jednoty, porozumění v bohatosti tradic a komunikaci mezi nimi, nýbrž právě také momenty bolestné diskontinuity, úsilí o zachování dobrých kulturních vkladů navzdory nepříznivým poměrům, mocenským střetům a kulturním rivalitám. Mohli by naši evropskou současnost inspirovat k činorodému utváření nosných tradic, které pozvedají kulturní úroveň partikulárních společenství, aniž by znamenaly hrozbu či odmítání druhých; mohli by nás učit, jak budovat vazby ukotvené v klasických zdrojích, vazby, jež pomáhají přemostit aktuální antagonismy a prostředkují porozumění uprostřed plurality forem, se schopností nově ožívat a nově inspirovat.

Jakkoli platí, že země Koruny České v dalších staletích patřily už trvale k doméně západní církve a latinské kultury, vazba na cyrilometodějské dědictví nikdy z naší kulturní paměti nevymizela. Pro další cestu dějin této země se pilířem církevních, státoprávních i kulturních tradic v širokém slova smyslu stala tradice svatováclavská. Nemusím zde asi příliš připomínat, že i Univerzitu Karlovu, jejíž zřízení bylo ve 14. století mimořádným počinem pro státoprávní, církevní a kulturní ukotvení a další rozvoj naší země, ustavil její zakladatel – Karel IV. – právě na svatováclavské tradici. Dodnes to symbolicky vyjadřuje obraz univerzitní pečeti, který je centrálním motivem goblénu na čelní stěně této auly. Avšak právě i tradice svatováclavská, která je pro naše dějiny kulturně rozhodující, má ve svých kořenech zakódovánu silnou vazbu na dědictví cyrilometodějské – jasnou spojnicí je svatá Ludmila, babička sv. Václava, která podle legendy přijala křest právě od sv. Metoděje.

V českých dějinách – omezíme-li se pro tuto chvíli jen na jejich obzor – pak sice nikoli souvisle, ale přece jen soustavně můžeme sledovat, jak cyrilometodějský odkaz zůstává v kulturní paměti a v určitých historických kontextech vždy znovu ožívá. Uplatnění tohoto odkazu můžeme sledovat jak u středověkých autorů či třeba v Rokycanově obhajobě na koncilu v Basileji (1433), nebo u Komenského či Balbína v 17. století, a v mimořádném rozsahu pak v kontextu moderních dějin, v průběhu 19. a 20. století.

Konference, kterou dnes zahajujeme, bude tematicky zaměřena nikoli na vlastní dobu působení soluňských bratrů v naší zemi (9. století), nýbrž právě na ohlas, recepci – na využívání, či naopak potlačování cyrilometodějských tradic v proměnných kontextech 19. a 20. století. V jednotlivých tematických blocích přijdou ke slovu jak vliv cyrilometodějských tradic na utváření národních identit, tak jejich konkrétní uplatnění v motivaci odporu proti fašistickému a komunistickému režimu; místo cyrilometodějských tradic jak v církevním životě a v lidové zbožnosti, tak i v lidové kultuře a umění. 

Konferenci pořádá Univerzita Karlova společně s Akademií věd v ČR; konkrétní organizace se ujala Filozofická fakulta naší univerzity a Historický ústav Akademie věd. Jsme velmi rádi, že mezi přednášejícími jsou přední odborníci z tuzemska i ze zahraničí, v širokém zastoupení ekumenickém a interdisciplinárním.

Dovolte, dámy a pánové, abych Vás srdečně přivítal na této konferenci a pozval k jejím pracovním zasedáním. A také abych Vám popřál, aby konferenční setkání přineslo všem účastníkům nové podněty, poznatky i inspiraci a aby posloužilo (v duchu cyrilometodějských tradic) šíření poznání, porozumění a vzdělání lidského rodu.

Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit.








Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.