Zdeněk Svěrák na literárním semináři

Seminář literární kritiky pro studenty Žurnalistiky má běžně v rukou PhDr. Jaromír Slomek, minulou středu ale režiji hodiny zčásti přenechal svému hostovi, Zdeňku Svěrákovi. Jak se na literární seminář patří, mluvilo se především o knihách, došlo ale i na Svěrákovy písničky nebo nezničitelného polyhistora Cimrmana.

Češtinářem se Svěrák ale nestal, a jak podotkl PhDr. Slomek: „Naštěstí nestal - bylo by minimálně o Oscara méně.“

Spisovatelství, a ve svých hrách a některých televizních pořadech vlastně ani učitelství, se ale herec, režisér a písničkář úplně nevyhnul. V množství kulturní produkce, která se kolem Zdeňka Svěráka objevuje, nepatří jeho literátní pokusy k těm nejviditelnějším. Ohlasu se přitom dočkala především jeho literární tvorba pro děti. Na začátek semináře literární kritiky, který Svěrák na Fakultě sociálních věd minulé úterý navštívil, několik kritik jeho knih zaznělo. Několikrát tu padlo slovo kýč, na druhou stranu řada dalších komentářů se nesla v duchu vyloženě pochvalném. Brzy se v diskusi přešlo k tématům jiným, kdy se Zdeněk Svěrák konečně rozmluvil. Od souhlasného „to napsali, to si pamatuju“ se brzy dostal k výrokům typu „Písničky Holubí dům a Není nutno jsou levné holky pro každého.“

Ke slovu se dostala i postava českého génia Járy Cimrmana. Mluvilo se o jeho úspěchu, potažmo úspěchu celého divadla, které brzy oslaví osmatřicáte výročí od svého vzniku. Hovor naštěstí nezklouzl k detailní pitvě svěrákovsko-smoljakovské komiky, přece jen platí, že začne-li se zkoumat, proč je humor humorným, je radno obrátit list. U divadelních her autorské dvojice Svěrák – Smoljak se ale mluvilo. „Cimrman nám umožňuje, abychom stále zůstávali naivními,“ vysvětloval Svěrák, jak mohli s Cimrmanovou osobností vydržet téměř čtyři desítky let.