Projev předsedy Akademického senátu UK PhDr. Tomáše Nigrina, Ph.D.

Vážený pane prezidente, Eminence, Excelence, Vaše Magnificence, Spectabiles, profesores et doctores, cives academici, vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

v loňském roce stál Akademický senát zastupující celou akademickou obec, akademické pracovníky i studenty Univerzity Karlovy, před svým nejvýznamnějším úkolem – stál před volbou kandidáta na funkci rektora. Byla to volba jedna z nejtěžších, protože jsme věděli, že zásadním způsobem ovlivní směřování naší Alma mater na minimálně další čtyři roky. Není lehké vybrat osobnost do čela univerzity, která je nejvýznamnější vědecko-pedagogickou institucí České republiky, do čela univerzity, která sdružuje sedmnáct fakult, téměř padesát tisíc studentů a skoro čtyři a půl tisíce zaměstnanců. Právě do osoby rektora se koncentruje obrovský závazek nejen vůči studentům a zaměstnancům, ale i vůči našemu státu. Současná doba navíc klade na osobu rektora mimořádné nároky. Rektor nejen reprezentuje akademickou obec Univerzity Karlovy a musí tedy být uznávanou vědeckou osobností světového formátu, ale stále patrnější je i jeho druhá kvalifikace – a to manažerská. Každý z nás, vědců, pedagogů i studentů, může totiž podávat nejlepší výkony jen tehdy, když má dobré zázemí a podmínky pro práci v rámci dobře fungující instituce. Ani Univerzita Karlova v Praze nemůže žít pouze ze své tradice, to k udržení místa na čele nestačí.

Rektor Univerzity Karlovy v Praze byl vždy nejvýznamnějším univerzitním představitelem navenek, stejně jako dovnitř akademické obce. Vlastní náplň úřadu se v průběhu doby měnila, ale jeho svrchované postavení nebylo nikdy zpochybněno, a to ani za režimů, které akademickou autonomii omezovaly – například v době Josefa Druhého, Františka Prvního, před revolucí 1848 a samozřejmě za komunistického režimu. V čele univerzity stanula celá řada významných osobností s mimořádným celospolečenským významem – z nedávné historie mi dovolte zmínit například jednoho z nejvýznamnějších historiků dvacátého století Josefa Pekaře, významného právníka Karla Engliše, lékaře Rudolfa Kimla, či filozofa Radima Palouše – prvního rektora po roce 1990. Stejně jako byla a je osobnost rektora pevným bodem a zárukou řádu, zůstávala a musí zůstat jistotou také akademická svoboda jeho volby.

Akademické volby jako takové jsou jedním z nejvýznamnějších a nejtrvalejších pilířů akademické autonomie. U nás tyto tradice narušil jenom komunistický režim. Rektor byl v minulosti volen celou akademickou obcí – v předhusitském období na důkaz rovnosti všech akademiků byli voleni dokonce i studenti. Po roce 1990 akt volby vykonává Akademický senát, samosprávný zastupitelský orgán univerzity, ve kterém jsou zastoupeni téměř rovným dílem akademici i studenti. Navazuje se tím na historickou tradici existence pluralitního a otevřeného akademického prostředí.

Dovolte mi nyní, dámy a pánové, abych vás seznámil s podrobnostmi volebního aktu Akademického senátu Univerzity Karlovy v Praze. Volba kandidáta na funkci rektora Univerzity Karlovy se uskutečnila 25. října 2013 a v ní byl ve třetím kole zvolen hlasy čtyřiceti dvou senátorek a senátorů profesor doktor Tomáš Zima, doktor věd.

Nově zvolený rektor Univerzity Karlovy v Praze představuje bezesporu osobnost, která v sobě spojuje kvality špičkového vědce a manažera.

Svoji odbornou dráhu zahájil profesor Zima jako student v Prvním ústavu lékařské chemie a biochemie a do klinické praxe vstoupil na Nefrologickém oddělení první interní kliniky, posléze na Nefrologické klinice. V roce 1996 se habilitoval v oboru lékařské chemie a biochemie a v roce 1999 byl jmenován přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky První lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice. Již v roce 2001 byl jmenován profesorem lékařské chemie a biochemie jako jeden z nejmladších profesorů Univerzity Karlovy. Na základě svých četných odborných publikací v prestižních časopisech a na základě přednášek na mezinárodních kongresech se stal záhy světově uznávaným odborníkem. Svědčí o tom členství v celé řadě mezinárodních společností a jeho pověření organizací významných mezinárodních sjezdů. Zde prokázal své mimořádné organizační schopnosti, které později rozvinul ve funkci děkana 1. lékařské fakulty, jejíž prestiž v krátké době významně pozvedl. Byl proto zvolen Akademickým senátem 1. lékařské fakulty na další funkční období.

Rád bych tedy závěrem svého krátkého vystoupení jménem Akademického senátu, a tedy v zastoupení celé akademické obce, vyslovil přesvědčení, že právě Jeho Magnificence profesor Tomáš Zima splní očekávání, která do úřadu rektora Univerzity Karlovy v Praze vkládáme, a že bude naši Alma mater nejen více než důstojně reprezentovat, ale také úspěšně řídit a rozvíjet.

A k tomu bych Vám chtěl, Vaše Magnificence, popřát mnoho zdaru a vyjádřit Vám naši maximální podporu!

Quod Bonum, Faustum, Felix, Fortunatumque Eveniat!