Věda je jen dvojího druhu: dobrá, nebo špatná

Jako zástupce oboru, který obvykle bývá s typicky českým despektem řazen mezi tzv. „humáče“, zřejmě nejsem tím nejpovolanějším, abych se vyjadřoval ke kvalitě vědy u nás obecně. Navzdory tomu se ale přece jen pokusím krátce představit svůj subjektivní názor a náhled na to, proč se české vědě nedaří získávat „nobelovky“ či jejich obdoby v jiných oborech: až na čestnou výjimku z poslední doby, profesora Tomáše Halíka.

Nedaří se nám to, přestože jsme v některých oborech nepochybně na vrcholu možného stavu věcí a blízko těm nejvýznamnějším oceněním (kvůli kterým ale přirozeně nikdo z vědců vědu nedělá). Svá slova míním hlavně jako úvahu o tom, proč řada veleúspěšných českých oborů není mnohem delší.

Kafemlejnek bere energii a čas

V první řadě se na současném stavu významnou měrou podílí obecný přístup administrátorů vědy. Těch úředníků, kteří musí vše a každého a za všech okolností nějakým způsobem bodovat. Nemá cenu zmiňovat „kafemlejnek“, pro nějž musí sami vědci lopotně připravovat podklady a jenž je až chorobným způsobem používán pro patronizování vybraných vědeckých odvětví. Jenom na okraj: kdyby někdo přišel s něčím takovým na univerzitách Ivy League (kde jsem měl možnost přednášet a jejichž prostředí velmi dobře znám), je třetina tamních vědců bez zaměstnání… Zbytečně tak mrháme energií a časem, jež mohou, respektive musí chybět jinde.

Profesor Miroslav Bárta

Profesor Miroslav Bárta
Významným problémem a zhoubou je i záměrná polarizace vědeckého prostoru. V důsledku lobbismu nebo hrubé neznalosti s obory leckdy třídí na užitečnější a méně užitečné. Ty, jejichž význam je pro společnost značný, ale jež nefungují na prostém principu „dolar dovnitř, deset dolarů ven“, se pohybují na pokraji likvidace a nezřídka jsou s velkou chutí zostouzeny. Věda je přitom jen dvojího druhu: dobrá, nebo špatná. Ne tak v Česku. U nás se základní výzkum stal skoro nadávkou a zbožňovanou mantrou je slovo „inovace“. Kdo z vědců nedokáže obratem odpovědět na otázku „K čemu je to dobré“, je považován za člověka, který není zcela při smyslech. I díky tomu se to ve vědě hemží „brouky Pytlíky“, kteří znají odpověď na vše, a vědeckými „podnikateli“, již jsou experty na psaní projektů s „vyhledávanými“ tématy. Těch, kteří se nebojí říci „já nevím“, je stále méně. Já sám si přitom těch, kteří dokážou říci „nevím“ (a jsou přitom nepochybně kvalitními vědci) a vykazují sklony k schizofrenii, protože si nikdy nejsou jisti správností cesty, velmi považuji. Kvalitní věda musí stát na neustálém puzení k hledání cesty, tomto nekončícím procesu, jehož konec obvykle nelze dohlédnout.

Konkurenci musí vytlačit spolupráce

Bohužel v České republice není ani zdaleka automatické to, co například ve Spojených státech amerických: mezioborová spolupráce a letní školy a semináře, na nichž se může například potkat genetik s lingvistou a historik s chirurgem. U nás je, bohužel, běžnou normou boj mezi jednotlivými obory a vzájemné hanění. K tomu často přistupuje umělá antagonizace vztahu vysokých škol a Akademie věd ČR. Věda jako taková se často bere jen jako nástroj a prostředek, třebaže primárně by měla sloužit k poznávání světa, k poznávání a uchopování nového. Že to je kvalita, o kterou zhusta ani zdaleka s ní i jakákoli vize. Jde sice o symbolickou záležitost, jenže: leckdy si ani neuvědomujeme, jak moc naše mysl se symboly pracuje.

Přitom je více než zřejmé, že je to právě dnešní doba a stav civilizačního vývoje, které před nás kladou velké výzvy a nutně vedou k nezbytnosti mnohem kvalitnějšího poznávání světa a k mezioborové spolupráci. Situace v energetice, technologiích, změnách klimatu či vývoji civilizací na této planetě jsou takové povahy, že jen pošetilý a málo informovaný jedinec nebo zájmová skupina mohou tvrdit, že s pomocí jednoho oboru nebo směru výzkumu vše vyřešíme, a proto je třeba ostatní zašlapat do země, protože každý přece vidí, že jsou k ničemu.

Z historie vědy je známo, že inovace samotné i přes svou velkou a nespornou důležitost velké, kruciální problémy nikdy zcela nevyřešily. Stejně tak je známo, že výsledek základního výzkumu nelze předjímat. Není nijak překvapující, že i penicilín, jeden z klíčových objevů dvacátého století, byl objeven víceméně náhodou. Pak ovšem příjmy z licence na jeho výrobu zajistily finanční prostředky britské vědě na desetiletí dopředu.

Podobně kritickým faktorem se mi na základě vlastní zkušenosti jeví i velmi škodlivá tendence ke „zlidovění“ vysokého školství a zejména univerzit, jež má za cíl naplnit tabulky o počtu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel Evropské unie. To má přirozeně leckde závažný vliv na kvalitu výuky i kvalitu jednotlivých stupňů výuky a finálních prací.nejde, dokládá konečně i to, že z názvu Rady pro výzkum, vývoj

Úspěch není hanbou

Jako další velký problém vidím obecný stav české společnosti, která má ujímání z toho, je-li někdo hodnocen výjimečně, má-li výjimečné schopnosti a výjimečné výsledky. To se přirozeně projevuje i v akademickém prostředí, i když se na tomto poli již dosáhlo důležitého posunu.

V rámci vymezeného prostoru k této úvaze není možné se vyslovit ke všem možným aspektů problému stavu české vědy. Navíc k tomu postrádám mnohé důležité kompetence. Nicméně jsem přesvědčen, že hlavní problém české vědy spočívá v představě o tom, co věda vlastně je (vynecháme-li „business“), postojích k tomu, co od ní očekáváme, a v odvaze chtít dosahovat těch nejvyšších vrcholů. Aby se na této cestě ocitalo stále více vědců a vědeckých týmů, vyžaduje chování, jež v této zemi stále není normou a které logicky přitahuje reakce proměnlivé povahy a kvality.

Abych nekončil zcela pesimisticky: v poslední době nabývám přesvědčení, že alespoň moje alma mater, Univerzita Karlova, dělá všechno pro to, aby se věci změnily k lepšímu.




Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.