Expedice v Usli se rozšířila o nového člena

V neděli večer přijel z Prahy konzervátor Martin Dvořák. Kromě čerstvých zpráv z domova, českých novin a nejnovějšího Respektu přivezl i veškeré konzervátorské vybavení. Kapalné chemikálie (aceton, etanol a toluen) pak za asistence súdánské konzervátorky nakoupil v Chartúmu. Hned ráno po jeho příjezdu jsme pod stanem začali odkrývat malby a Martin započal s jejich stabilizací. Stan jsme doplnili o uzavřené spodní patro, aby do sondy nepronikaly návěje písku. Bylo to také potřeba, po desáté hodině se začal zvedat silnější a silnější horký západní vítr a v odpoledních hodinách už byl písku plný vzduch, sondy, dokumentace i naše oči.

Je zcela zjevné, že malby pocházejí z původně stojících stěn z nepálených cihel, jsou v několika úrovních nad sebou a některé jsou spadlé lící dolů. To vše činí konzervaci, vyzvednutí a rekonstrukci velmi náročnými. Opět se potvrzuje, že archeologie vyžaduje „umění rezignace“. Osobně bych dodal: kvalifikované rezignace. Některé nálezové situace jsou prostě v takovém stupni zániku, že lze považovat za štěstí, že můžeme dokumentovat a zachovat alespoň fragmenty, a na některé nejhůře zachované partie je po maximální možné dokumentaci třeba rezignovat a uvolnit si přístup k dalším. To vše nás ještě čeká. Stan už je ze tří stran úplně uzavřený a jen doufáme, že poryvy větru přežije ve zdraví.

Ze žhavého Usli zdraví

Jenda Turek