Jak si v Norsku (ne)promluvit s Norem

Navázat s Nory komunikaci je složité, školy tu jsou ale na vysoké úrovni.

Jsem jedním ze 700 zahraničních studentů, kteří na konci srpna zahájili svá studia na univerzitě v Oslu. Ještě předtím jsem tady absolvovala třítýdenní intenzivní jazykový kurz norštiny. Kurz byl vynikající nejen proto, že naučil základy jazyka, ale také umožnil poznat další Erasmus studenty a akademické prostředí ještě před začátkem semestru.

Univerzita v Oslu sídlí v kampusu nedaleko centra. Kromě medicíny, architektury a práv jsou zde všechny fakulty, administrativní zázemí a další univerzitní součásti (knihovna, menza, tělocvična, psycholog).

Na začátku semestru probíhal v celém kampusu studentský festival a další uvítací ceremonie. Ještě než skončí oslavy, je nutné vybrat a zaregistrovat si předměty na internetu. Obvykle si studenti volí dva až čtyři předměty tak, aby měli kolem 30 ECTS kreditů za jeden semestr. Některé předměty se vyučují celý půlrok, jiné končí dříve, další začínají později. Většina předmětů vyžaduje poměrně důkladnou domácí přípravu, studenti musí přečíst povinnou literaturu, na jejímž základě pak diskutují v hodinách, píší domácí práce nebo závěrečné eseje. V polovině semestru bývá studijní pauza (jeden týden bez přednášek), určená právě pro tvorbu domácích prací nebo ke studiu literatury.

Závěrečné zkoušky jsou písemné a jejich termíny jsou známy už na začátku semestru při registraci do předmětu. Jako zkouška je hodnocena buď domácí práce, nebo se píše několikahodinová esej ve škole (většinou tři až pět hodin). Při zkouškách je vyloučeno jakékoli podvádění. Studenti sedí ve třídě vedle sebe ob jedno místo a všechny osobní věci musí být před zkouškou odneseny do rohu třídy, na stole smí zůstat pouze psací potřeby a něco k pití nebo k jídlu. Pokud někdo během zkoušky potřebuje na WC, doprovodí ho tam někdo z dozoru a čeká za dveřmi, aby ho pak doprovodil zpět do třídy. Známkování je v rozmezí A-F, přičemž F znamená neprospěl. Jméno se v seznamu zkouškových výsledků mění v kód, který vám přidělí před zkouškou. Jak jste dopadli se dozvíte jen vy.

Přístup vyučujících ke studentům je velmi přátelský. Totéž se dá říci o dalších pracovnících, zejména studentských poradcích a koordinátorech, kteří vždy ochotně a efektivně poradí a pomohou. Administrativní aparát je na univerzitě poměrně rozsáhlý, ale je to ku prospěchu věci: pokud najdete tu správnou osobu, je schopná vám podat informace o konkrétních předmětech, vyučujících, zkouškách, kreditech, pomůže s registrací a poradí, zda si předmět vůbec můžete zapsat.

Většina přednáškových místností je slušně technicky vybavena, k dispozici jsou meotary, projektory a mikrofony. Co je však důležité, přednášející umí s touto technikou zacházet a často ji používají!

Na koleji se bydlí pouze v jednolůžkových pokojích, ale většinou se s několika dalšími studenty sdílí kuchyně a koupelna se záchodem. Mé patro obývá kromě Polky, Bělorusky a dvou Američanek také jedna Norka a jeden Nor. O jejich přítomnosti mezi námi ale téměř nevím. Norka tráví většinu času u svého přítele a Nora jsem za celou dobu ještě neviděla. Podobné zkušenosti mají i jiní spolužáci, kteří bydlí nebo bydleli s Nory. Polka, co se mnou bydlí na patře, utekla z čistě norského poschodí a temperamentní Řekyně je ze svých výhradně norských spolubydlících mírně řečeno zoufalá. Všichni se shodujeme v jednom: Norové jsou obvykle celý den zavření ve svých pokojích, stěží odpoví na pozdrav, do kuchyně jdou, jen když mají jistotu, že tam není nikdo další, a když si uvaří, jídlo si rychle odnesou do pokoje, kde ho v tichosti sní. Je tudíž těžké se s nimi potkat, prohodit pár slov nebo procvičovat norskou konverzaci.

Volného času mám zatím ještě docela hodně, a tak ho vyplňuji nejrůznějšími aktivitami, které pořádá univerzita nebo spolužáci. Především se snažím co nejvíce cestovat. K tomu nejlepšímu zatím patřil týden na Lofotách a víkend v národním parku Hardangervidda.

IVA VIKTOROVÁ, studentka Institutu mezinárodních studií na FSV UK

- článek vznikl ve spolupráci s časopisem Sociál