Vladimír Bencko • 20. února 2006

Johannesburg plný nebezpečí

Konference Mezinárodní společnosti pro epidemiologii prostředí jsme se z ČR zúčastnili 3 delegáti - 2 ze Státního zdravotního ústavu v Praze a já z UK. Původně bylo přihlášeno z ČR třikrát tolik účastníků. Zbývající však díky frustrujícím zprávám o bezpečnostní situaci v JAR, zejména však v místě jednání konference, účast na poslední chvíli zrušili.

Ze stejného důvodu se konference nakonec zúčastnilo pouze 420 delegátů z původně přes 800 přihlášených, kteří zaplatili kongresový poplatek.

Bezpečnostní opatření byla, co se týče zajištění osobní bezpečnosti účastníků konference nebývalá. Byl zajištěn odvoz od hotelů do luxusního konferenčního centra (Sandton Convention Centre) systémem přímo od dveří ke dveřím, stejně tak transport z letiště do hotelu a zpět luxusními autobusy nebo minibusy výrazně označenými symboly konference. Součástí sborníku kongresu byly i bezpečnostní instrukce, stejné jaké jsem shodou okolností obdržel i od naší ambasády v JAR: snažit se splynout s okolím, nefotografovat, nenahlížet do mapy, snažit se pohybovat ve skupině, ve večerních hodinách nenavštěvovat osamělá místa, případnému útočníkovi neklást odpor (pokud nelze utéci!), nehledět mu do očí a pro případ přepadení mít po ruce “menší sumu“, která mohla útočníka uspokojit. V autě je nutno mít zavřená okénka, nezastavovat na opuštěných místech.

Proč ta přísná bezpečnostní opatření? Několik málo týdnů před “naší“ konferencí se na stejném místě konala konference jednoho z chirurgických oborů. Dva z našich kolegů z Ostravy, kteří se této konference zúčastnili, si vzali týdenní dovolenou s cílem před konferencí navštívit světově proslulý Krugerův park. Při návratu do Johannesburgu byli napadeni skupinou útočníků, kteří rozbili okna automobilu, vytáhli je ven a důsledně okradli. Jednoho z nich, sportovně založeného horolezce, který se pokoušel klást odpor, zřejmě pro výstrahu bodli nožem. Tento incident během kongresu nebyl jediný. Od vchodu do kongresového centra byli uneseni dva chirurgové. Na požadované výkupné se údajně skládali účastnici kongresu.

Během naší konference k podobným dramatickým incidentům nedošlo. Dlužno poznamenat, že “drobné“ formy násilí nejsou orientovány rasisticky, ale proti všem, které lze okrást bez rozdílu barvy pleti. Setkal jsem se skupinou pěti kolegů z Arushi, Tanzanie, kteří proti duchu instrukcí si ve večerních hodinách zašli do centra Standtonu na večeři spojenou s procházkou. Setkali se se skupinkou pěti či šesti dětí školního věku, které jim zazpívaly a zatančily. Když se děti náhle vytratily, třem z postižených scházely peněženky a dvěma cestovní pasy a další dokumenty. Ani jeden z nich nezůstal alespoň o něco okraden. Ač jim právě nebylo do smíchu lámali si hlavu nad tím jak to ti “kouzelníci“ zvládli.

K okradení přirozeně může dojít kdekoliv, nejenom v JAR. Letos v Aténách byl representant projektu E-threat (6RP EK) z Lucemburku okraden v metru o veškeré dokumenty, takže se zúčastnil pouze zahájení a posléze zakončení dvoudenního jednání, které sám svolal. Zbytek času mu zabralo vyřizování pasu a všech možných dokumentů včetně zablokování platebních karet, vyřízení náhradní letenky apod. Všichni známe řadu případů tohoto druhu ze všech konců světa. Sociálním pozadím vysoké míry kriminality je v JAR deklarovaná přibližně 40 % nezaměstnanost místní populace. Vnějším, zjevným projevem jsou pak horší časy nám připomínající nekonečné ploty z ostnatého drátu, někde zdvojené, jinde vysoké zdi, “korunované“ vrstvou skleněných střepů chránící sídliště, závody a někdy i pole před návštěvou nezvaných hostů.

Zásadám osobní bezpečnosti je zkrátka v případě plánované návštěvy JAR nezbytné věnovat patřičnou pozornost. Shodou okolností navštívený Joburg představuje z hlediska situace v JAR snad nejrizikovější oblast. Pretorie je údajně mnohem bezpečnější a města na pobřeží, zejména Cape Town jsou podle mínění řady návštěvníků oázami klidu v porovnání se situací v Johannesburgu.

Prof.MUDr. Vladimír Bencko,DrSc., 1. lékařská fakulta UK