QUO USQUE TANDEM


Počátek Ciceronovy řeči proti Catilinovi vešel do dějinného povědomí jako výraz nahromaděného vnitřního přetlaku, kdy zdrženlivé mlčení bere za své. Dlouho jsem váhal, zda mám vystoupit na obranu společenských a humanitních věd, neboť takové jednostranné hledisko by neměl zastávat předseda celoakademické Vědecké rady. Nemohu však již mlčet, a to, jak se domnívám, právě v zájmu Akademie věd a konec konců i celého spektra oborů, které většinou mají své těžiště na vysokých školách. Ti, co mne poznali, vědí, že jsem vždy usiloval o to, aby se zmíněné disciplíny co nejvíce přiblížily náročnějším standardům přírodovědných a jiných oborů. Nemůže se to však dít příkazy shora a přehlížením zvláštních dispozic jednotlivých oborů. Ano, „zvláštních“, a to bez pejorativních konotací, které tu a tam na adresu humanistů zaznějí. Má snad být v hodnocení výsledků vědeckých výzkumů handicapem to, že se značná část společensko-vědních disciplin zabývá stěžejními otázkami bytí desetimilionové národní pospolitosti v rámci rodícího se evropského superstátu? Nebo snad již mateřská řeč, naše dějiny, česká slovesnost a vše ostatní, co je spojeno s našimi zeměmi nemá již být předmětem respektovaného výzkumu? Když však ano, to se snad nikdo neodváží zpochybnit, pak za rovných a důstojných podmínek.


Spěchám vysvětlit, že nemíním bojovat za pět či deset bodů, které nějaká komise po bojích přizná knize či článku kteréhokoli z oborů, na jejichž obranu zde vystupuji. Jde o princip a spolu s ním o zcela obrácený přístup k hodnotící škále, v níž jsou těmto disciplinám přiznávány pouze přízemní stupně. Což si nikdo neuvědomuje, jak urážlivé je pro vědce tolika oborů, že se jim stále mává před nosem pomyslnou, protože jim nedostupnou metou časopisů Science a Nature? Budiž, tyto obory zatím mezinárodní časopisy této úrovně nemají a sotva je mohou v nejbližší době mít. Mají však jiné, a troufám si říci neméně významné výšiny. Jestliže oběma časopisům je nebo bude přiznáno bodové hodnocení 1 + x, pak stejné bodové ocenění musí být rezervováno i společensko vědním oborům a to bez ohledu na to, zda značná část jejich produkce přesáhne či nepřesáhne nejníže stanovenou hodnotu.


Nezbývá mi nic jiného, než na svém příkladě ukázat, že i v mém oboru lze stanovit mnohem rozsáhlejší škálu hodnotících stupňů. Podle běžných kriterií by má německy vydaná monografie o husitské revoluci získala stejný počet bodů, jako kterákoli jiná kniha. Zcela bez povšimnutí přitom zůstane, že jde o třísvazkové dílo o rozsahu téměř 2300 stran, jež vyšlo v jedné z nejprestižnějších edic oboru (Schriften den Monumenta Germaniae historica), kterou lze nalézt v univerzitních knihovnách po celém světě. O výjimečnosti tohoto ocenění svědčí i to, že až dosud v této řadě vyšlo jen jediné dílo českého autora, a to ne náhodou od prof. Ivana Hlaváčka. O kolika pracích přírodovědných oborů lze doložit, že na ně vyšlo bezmála čtyřicet recenzí (nikoli jen zmínek) v ústředních nebo nadnárodních časopisech deseti zemí? Uvedu ještě příklad z jiného soudku. Což se mám zdržovat tím, že budu počítat citace svých děl v pracích, které se mi často ani nedostanou do rukou? Snad jeden příklad postačí. V přehledu dějin křesťanstva v letech 1378-1552, který vyšel německy v roce 2006, mne jeho autor Francis Rapp, mimochodem člen Francouzské akademie, cituje sedmdesátkrát. Mohl bych pokračovat poukazem na nesamozřejmost otištění článků v některých zahraničních revuích, kterým by se v dosavadních návrzích na hodnocení dostalo stejně mizivého ocenění jako kterékoli jiné, narychlo spíchnuté stati pro domácí konferenci.


Omlouvám se za soběstřednost a připouštím, že vzhledem k svému věku uvádím nepříliš běžné příklady. I to však padá na váhu: stupnice hodnocení humanitních oborů musí být otevřena pro díla srovnatelná s vrcholnými výsledky bádání přírodovědných, matematicko fyzikálních i jiných oborů. Co z toho plyne: má-li hodnocení vědeckých výstupů být spojeno s výší finanční podpory, což je žádoucí, musí být kriteria uvážlivě stanovena a to odborníky, kteří se ve svých oborech těší všeobecnému neformálnímu respektu.


František Šmahel







Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.