Projev rektora k předání docentských dekretů květen 2008


Vážené docentky a vážení docenti, spectabiles, honorabiles, amici clarissimi, drazí hosté, dámy a pánové,

k samé podstatě univerzity patří zdánlivý protimluv: je totiž komunitou individualit. Dnes se toto společenství sešlo, aby oslavilo individuální osobnosti. Vždyť co jiného znamená proces habilitace, který dnes slavnostně završujete, než důkladné prověření univerzitní komunitou, že Vaše individuální schopnosti, vlastnosti a úspěchy Vás právem řadí mezi vědecké a pedagogické osobnosti, které tvoří páteř fungování tak impresivního organismu, jakým je Univerzita Karlova.


Odedávna patří k charakteristikám UK, že pro přípravu studentů na budoucnost využívá i bohatých zkušeností – pozitivních, ale i negativních – ze své předlouhé historie a tradice. I proto se k dnešnímu slavnostnímu předání docentských dekretů scházíme právě v těchto historických prostorách Karolina, které více než cokoliv jiného ztělesňují identitu a hodnoty UK a její stěžejní význam pro celou zemi. Jste prvními, kdo získávají docentský dekret v roce kulatého 660. výročí založení naší univerzity. Když jsme si v těchto prostorách zakladatelský akt Karla IV. 7. dubna připomínali, bylo na místě zmínit, jak úspěšnou cestu univerzita ušla od konce komunistického režimu jak na poli vzdělávacím, tak v kvalitě a kvantitě vědecké práce a její mezinárodní prestiže. Při dnešní příležitosti k tomu zbývá dodat, že úsilí Vás, kteří jste se připravovali na habilitaci, k těmto výsledkům podstatnou měrou přispělo. Univerzitní společenství od Vás nyní právem očekává, že jako docenti budete charakter univerzity jako centra vědění, vzdělanosti, poznávání a kultivace intelektu a mravních hodnot dále rozvíjet a posilovat.


Jakkoliv je pro habilitační proces velmi podstatná vědecká práce (jak jste ostatně měli příležitost poznat „na vlastní kůži“), rád bych se nyní chvíli zastavil u aspektu etického. Celý vznik a vývoj soudobé vědy je esenciálně postaven na etické premise, že když kolega tvrdí (publikuje), že cosi zjistil, naměřil, že mu můžeme stoprocentně věřit. V dobách, kdy se relativně primitivním vědám věnovalo pár vzdělanců, zhusta šlechtického původu a obvykle jako vlastnímu koníčku bez kladného ekonomického přínosu (a také bez valného bezprostředního praktického dopadu), nebyl s touto premisou v podstatě problém. Dnes samozřejmě žijeme ve zcela jiném světě. Vědecká práce je zdrojem obživy a konkurence o tyto zdroje je obrovská. Přitom praktické důsledky výsledků na celé populace mohou být značné. Význam morální integrity a odpovědnosti vědecké osobnosti za těchto podmínek dramaticky narostl. Všichni víme, jak devastující může etické selhání být pro vědce, ale i pro jeho instituci. I proto Vás žádám, abyste ke slibu, který je centrální součástí dnešního obřadu a kterým se k etickým hodnotám univerzity přihlašujete a zavazujete, přistoupili se vší vážností.


Tento slib také zakládá resp. prohlubuje Vaši sounáležitost s univerzitou. Nejste jen tak nějací docenti. Stáváte se docenty Univerzity Karlovy. Turbulentní dějiny této univerzity jsou plné příkladů osobností, pro které tato vazba na univerzitu byla neporušitelná, a díky nim je univerzita tím, čím dnes je. Snad nás bezprostředně nečekají až tak turbulentní doby, jako v nejtěžších obdobích univerzitní historie, ale vnější podmínky pro fungování univerzity zdaleka optimální nejsou a soudržnost akademické obce je v takové situaci klíčová.


Mluvím-li o suboptimálních podmínkách pro fungování univerzity, nemám samozřejmě na mysli takové ještě před dvěma dekádami nemyslitelné samozřejmosti jako čilou výměnu studentů i akademických pracovníků mezi stovkami spolupracujících institucí – zejména velmi prestižních – po celém světě. Vždyť v tomto klíčovém aspektu univerzitního fungování jsme během pár let dosáhli předního místa v Evropě. Mám na mysli zejména ohrožení v podobě mimořádně nešťastného a s univerzitou nedojednaného plánu na konverzi fakultních nemocnic na firmy bez faktického vlivu univerzity, resp. jejích lékařských fakult. Mám na mysli stagnující či dokonce reálně klesající veřejné financování vzdělávací a investiční činnosti na vysokých školách, a to navzdory kvalifikovaným mezinárodním doporučením k opaku. Mám na mysli otevřenější či maskovanější úvahy o omezení autonomie českých vysokých škol, která je přitom v současném chápání jednoznačně vnímána jako esenciální předpoklad jejich rozvoje a globální konkurenceschopnosti.


Současnost je ale nesporně také dobou mimořádných příležitostí. Pokud se podaří započatá reforma financování vědy v původních intencích, snad bude kvalitní výkon ve vědecké práci spolehlivě přinášet prostředky na její další rozvoj. A nespornou příležitostí je také bohatý, i když náročný evropský sedmý rámcový program vědy a výzkumu. Mimochodem, pro pomoc s jeho mimořádně náročnou administrací jsme zřídili centrální podporu. Mezi příležitosti je také na místě počítat rostoucí důraz na praktické – a tedy potažmo i komerční – uplatnění výsledků výzkumu. I pro tuto oblast, která není pro většinu výzkumníků vůbec triviální, jsme nedávno zřídili centrální kvalifikovanou podporu v podobě dedikovaného Centra pro přenos poznatků a technologií. Příležitostí je i připravovaná injekce do výzkumné infrastruktury z evropských strukturálních fondů, jakkoliv jsou z ní kontraproduktivně a nesmyslně vyloučena pražská pracoviště. 


Přeji-li dnes Vám, vážené docentky a vážení docenti, abyste se těchto příležitostí ve své další práci chopili a kreativně a úspěšně je využili, přeji vlastně totéž Univerzitě Karlově. Kromě toho je ale dnes na místě Vám popřát i neustále proměnlivou, stimulující a uspokojující interakci se studenty a také mnoho spokojených chvil s Vašimi nejbližšími. Pokud jste na tom při přípravě habilitace byli podobně jako já, pak jste si jich v poslední době příliš neužili (a oni Vás). Přitom jsou to právě tyto vztahy, jejichž harmonické uspořádání je dlouhodobým předpokladem spokojenosti životní a tedy i vyrovnaného a inspirujícího výkonu pedagogického a vědeckého.


Vážené docentky, vážení docenti, vy jste těmi, na nichž záleží budoucnost vědeckých oborů pěstovaných na naší Alma Mater, jste těmi, kdo střeží bohatství naší společnosti a především těmi, kdo jej dále rozšiřují.


Jsem proto opravdu rád, že vám mohu poblahopřát k úspěchu, kterého jste tvrdou prací dosáhli, a vím, že jste si je po právu zasloužili. Přeji Vám, aby vám vaše práce i nadále přinášela potěšení a uspokojení a aby jste byli hrdí, že jste součástí akademické obce Univerzity Karlovy.



Srdečně Vám všem gratuluji!




QUOD BONUM FELIX FAUSTUM FORTUNATUMQUE EVENIAT!






Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.