Filmy za poslední peníze

Filmy za poslední peníze

Fórum nezávislých. Letos nás čekají růžoví velikonoční králíčci i bubnování bez bubnů. Často jsou to snímky, pro jejichž vznik se zastavují domy a půjčují peníze od rodiny i přátel. Právě o nich jsme si povídali s programovou ředitelkou Karlovarského festivalu JULIETTOU SICHEL.

Co spojuje snímky z letošního Fóra nezávislých?

Asi touha tvůrců natočit film tak, jak chtějí oni sami. Aniž by je omezovalo studio nebo třeba nadace, která jim na to dá peníze. Což se na snímcích samozřejmě odráží. Navíc někteří si je kvůli té absolutní svobodě i sami produkovali, psali scénáře nebo jsou autoři či spoluautoři námětu. Řada z nich se na plátně objeví i coby herci a herečky.

Jsou to všechno debutanti?

Nejsou, ale přesto převažují režiséři, jejichž jméno není tak známé ani festivalovému divákovi. Snažili jsme se vybírat malé filmy, ne malé z hlediska kvality, ale spíše rozpočtovými možnostmi a tím, s jakým štábem byly natočeny. Ona nezávislost se odráží třeba i v tom, že jich je spousta točena na digitál. Několika režisérům se dokonce povedlo sehnat peníze na převod na 35mm film až v okamžiku, kdy byly pozváni do Karlových Varů.

A tematicky mají něco společného?

Objevují se tu témata i poměrně netypická pro nezávislé filmy. Třeba Klid zbraní, debut irského režiséra Macdary Vallelyho, se točí kolem problematiky IRA. Na druhou stranu italský Dobrý den, smutku se zabývá rozchodem dvou lidí. Tematicky se snímky opravdu dost liší, spíš je spojuje to, za jakých okolností byly natočeny.

Jak se nezávislé filmy z Ugandy, Indie či Ruska pro Karlovy Vary shánějí?

Většinu filmů v téhle sekci jsme vybrali na základě toho, že nám je poslali sami autoři na DVD. Jinak vybíráme na festivalech, regionálních přehlídkách, soukromých promítáních, což ovšem pro Fórum nezávislých už tak běžné není. Ale třeba po ruském filmu Mořská víla jsme šli cíleně, protože byl sice nepříliš úspěšně uveden na festivalu v Soči, kde získal jen jednu cenu, ale potom ho vybrali do Sundance a stal se velkým hitem. Věděli jsme už dopředu, že svým vyzněním a stylem se nám bude hodit.

Když film, který jste dostali na DVD, projde vaším výběrem a řeknete, že ho chcete, jaký je další postup?

Pro Fórum nezávislých platí, že ho zpravidla posílá sám režisér i se svým e-mailem. My se mu pak ozveme, vyžádáme si podrobnosti a pak si ho u něj přímo objednáme. Většina byla hrozně nadšena a jejich první otázka zněla, zda můžou přijet. Bylo na nich cítit, jak strašně o účast na festivalu ve Varech stojí. Třeba režisér filmu (R)evoluce Mustafa Zaveri přiletí až z Indie i se svým tatínkem, kterému je film věnován a který mu pomáhal s financováním. To je asi další společný rys snímků z Fóra nezávislých: často by nevznikly bez podpory rodiny a přátel.

Vzpomínám si, že loni byl ve Varech jeden režisér, který dokonce zastavil dům své matky, aby si mohl natočit vysněný film…

Obávám se, že to bude případ většiny tvůrců i letos.

Přijedou všichni?

Všichni kromě režisérské skupiny Yes! That’s us z Ugandy, protože to, že natočili svůj film, je asi opravdu úplný vrchol jejich finančních možností.

Jak si jednotlivé snímky vedly ve svých domovských zemích? I když nevím, jak je to třeba v Ugandě s distribuční sítí…

To taky netuším, ale zrovna film Divizionz se určitě veřejně v Ugandě promítal. Nicméně většina těchhle filmů jsou mezinárodní nebo světové premiéry, takže snad s výjimkou už zmíněné Mořské víly je o nějakém úspěchu v domovských zemích předčasné hovořit.

Mají ty filmy šanci dostat se i do českých kin?

Jeden už českého distributora má, kanadský snímek Hank a Mike. My jsme po vzoru kolegů z jiných festivalů začali praktikovat to, že když narazíme na film, u kterého máme pocit, že by mohl být zajímavý pro české diváky, a tudíž i českého distributora, snažíme se mu pomoci. Na snímek Hank a Mike jsme upozornili Aerofilms, ten se zkontaktoval s tvůrci a dopadlo to dobře. Doufám, že takových filmů i z téhle sekce bude nakonec víc.

On příběh růžových velikonočních králíčků, kteří deprese řeší alkoholem, cigaretami a sexem, má asi šanci zaujmout.

Hank a Mike vlastně vyprávějí spíše o tom, co dělat, když přijdete o práci a vaše specializace je tak úzkoprofilová, že nemůžete dělat nic jiného.

Měl jsem pocit, že se jedná o sociální drama, akorát jsou hlavní hrdinové celý film v králičím…

Pořád slibují, že budou mít ty kostýmy s sebou, tak doufám, že se to povede.

Sekce je spojena s cenou Nezávislá kamera, kterou uděluje Česká televize.

Kdybyste měla možnost udělit některému tvůrci cenu za největší sebeobětování, který nezávislý film by ji od vás letos dostal?

Tak to by asi vyhrál Ari Gold, scenárista, režisér a představitel hlavní role snímku Powerova dobrodružství. Už jenom za to, jak musel po většinu filmu bubnovat, aniž by měl do čeho!

Zbyněk Vlasák, FSV UK