Utrpení je velkým motorem našeho činění. 1. lékařská fakulta UK si připomněla svého někdejšího pacienta Psychiatrické kliniky Bedřicha Smetanu

Přívětivé a přátelské prostředí Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy čekalo na novináře, kteří se zúčastnili dnešní tiskové konference ke 125. výročí úmrtí skladatele Bedřicha Smetany, jednoho z nejslavnějších pacientů tohoto ústavu; a ani po více než století, které uplynulo od smrti geniálního skladatele, není skutečná příčina jeho choroby uspokojivě objasněna.

zleva: Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. lékařské fakulty UK v Praze, MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, zástupce ředitelky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, PhDr. Olga Mojžíšová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany

„Nemáme pro vás připraveno žádné senzační odhalení,“ řekl v úvodu Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, „scházíme se proto, abychom se na mistrovo onemocnění podívali očima současné lékařské vědy a rekapitulací průběhu jeho choroby a shrnutím dosavadních dohadů i teorií o její diagnóze vzdali hold a úctu našemu bývalému pacientovi, protože tak to bohužel bývá, že někteří z nich v naší budově opouštějí tento svět.“

přijetí B. Smetany k hospitalizaci a popis jeho choroby z dobových materiálů

Přesná příčina choroby B. Smetany nebude moci být asi nikdy zcela objasněna. Odborníci vycházejí při jejím zkoumání spíše z dedukcí. Jedním ze zdrojů jsou dobové zápisy lékařů kliniky o chorobě a druhým je pitva provedená 14. 5. 1884 doc. Jaroslavem Hlavou. Chorobopis se za neznámých okolností ztratil a ztratil se také mozek Bedřicha Smetany, uložený do speciální skleněné schrány. Příčinu k dohadům o skutečné diagnóze zavdalo umístění pamětní desky 12. 5. 1924, kterou na pokoji, kde Smetana zemřel, umístila Smetanova společnost za účasti Zdeňka Nejedlého a dalších významných představitelů tehdejší vědy a kultury. Od té doby se vedly vášnivé spory o chorobu B. Smetany mezi patology, psychiatry, odborníky jiných lékařských oborů.

spory a dosavadní diagnózy příčin choroby Bedřicha Smetany

Prof. Antonín Heveroch, psychiatr, razil názor, že se jednalo o arteriosklerotickou zmatenost (demenci). K tomuto táboru se později připojil prof. Vladimír Vondráček. Naopak zakladatel české neurologie prof. Ladislav Haškovec tvrdil, že se jednalo o terciární stádium syfilidy – progresivní paralýzu. Po otevření hrobu B. Smetany v r. 1987 prozkoumala pozůstatky Smetanova těla skupina odborníků vedená profesorem Emanuelem Vlčkem. Její závěr byl, že se skutečně jednalo o progresivní paralýzu. Členem odborného týmu byl stomatochirurg doc. Jiří Ramba, který nedávno vydal knihu, ve které v kapitole „Osudná hra Bedřicha Smetany“ opět otvírá otázku Smetanova onemocnění. Na základě především rozboru kostních nálezů tvrdí, že Bedřich Smetana nikdy netrpěl luetickou nákazou a uvažuje spíše o presenilní atrofii Pickova typu (v současné terminologii frontotemporální demence – Pickova choroba) a chronické osteomyelitidě lebečních kostí.

diagnostické možnosti obou nejčastěji uváděných příčin choroby B. Smetany v době jeho úmrtí a po ní

„Nemyslím si, že je možné při současné nedostupnosti důkazů diagnózu jednoznačně určit a nepovažuji to ani za nutné. Bedřicha Smetany si jistě budeme vážit jako geniálního představitele české hudební tvorby a budeme s ním soucítit, jak byl ve stáří těžce nemocen a co musel před smrtí vytrpět. Jeho kontakt s psychiatrií mu určitě nebude přitěžovat,“ řekl prof. Raboch, „chtěli bychom příběhem Bedřicha Smetany zdůraznit jedinečné spojení lékařů a pacientů v nemocnicích a fakultách na Albertově nebo na Karlově náměstí a vyjádřit úctu k výsledkům práce našich předchůdců a znovu si uvědomit, jaké je postavení duševně nemocných pacientů v naší společnosti a jaký je vztah nás lékařů i veřejnosti k nemoci, stáří, utrpení a smrti.“

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN

„Bedřich Smetana zemřel v prostorách zdejší Psychiatrické kliniky, ale jeho hudba je nesmrtelná,“ řekl děkan 1. lékařské fakulty UK v Praze prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA. „Včera byl jeho cyklem symfonických básní Má vlast zahájen Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, ať si to uvědomujeme nebo ne, každý máme vztah k Bedřichu Smetanovi.“

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. lékařské fakulty UK v Praze

Jako příklad, který dokumentuje vývoj moderní psychiatrie a také této kliniky, vidí hospitalizaci slavného skladatele MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, zástupce ředitelky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, zástupce ředitelky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Že „utrpení je velkým motorem našeho činění,“ jak na tiskové konferenci řekl prof. Raboch, potvrdila i muzikoložka PhDr. Olga Mojžíšová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany.

PhDr. Olga Mojžíšová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany

„Jeho duševní choroba ho zahnala do bolestné izolace, i když Smetana byl společensky nesmírně aktivní člověk, zbavila ho existenčního zajištění a přinutila k radikální změně života a životního stylu. Vypovídají o tom jeho deníky, korespondence i zápisky běžné komunikace, které narůstaly spolu s tím, jak postupovala choroba, a na kterou byl odkázán. Izolace, tlak obav z budoucnosti a sama choroba, kdy trpěl halucinacemi, šumem a pískáním v uších, stále častějšími a hlubšími výpadky paměti a trýznivými duševními stavy spolu s jeho hluchotou ho nasměrovaly k intenzivní práci, kdy musel žít a musel komponovat. V posledních deseti letech jeho života vznikla mistrova vrcholná díla – cyklus symfonických básní Má vlast, opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna, oba jeho smyčcové kvartety a další orchestrální a sborová díla, tedy téměř jedna třetina jeho tvorby. Je neuvěřitelné, že ač úplně hluchý, Smetana ohluchl v r. 1874 ve věku 50 let, se při svých cestách z Jabkenic do Prahy účastnil zkoušek svých oper v divadle a byl schopen podle gest dirigenta korigovat například tempa svých operních a symfonických děl. V té době v roce 1880 a 1881 ještě třikrát veřejně dirigoval své skladby a hrál na koncertech sólový klavír i s komorním ansámblem, to dokazuje, že jeho hudební představivost a logika hudebního myšlení nebyly narušeny a že jeho kompoziční a teoretická průprava byly na vrcholné úrovni. Teprve v posledních třech letech byl přinucen zpomalit kvůli stále hlubším poruchám paměti a zhoršujícímu se duševnímu stavu. I jeho hudební řeč se změnila a to takovým způsobem, že někteří jí přestávali rozumět a přičítali změnu postupující chorobě, ale někteří, jak ukázal další hudební vývoj, v jeho posledních dílech vidí základy nové, moderní hudby 20. století.“

Bedřich Smetana je nejznámějším pacientem Psychiatrické kliniky, ale patřili k nim také spisovatel Ota Pavel, herci Miloš Kopecký a Vladimír Menšík nebo malíř Jan Zrzavý.

V závěru tiskové konference položili představitelé 1. LF UK a Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN a Muzea Bedřicha Smetany kytici k pamětní desce Bedřicha Smetany před pokojem, kde 12. 5. 1884 skonal.

(Marie Kohoutová)