"Evropské univerzitní společenství: Osm století svobodné kultivace intelektu a služby společnosti".

Prof. Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy, přednesl při příležitosti zahájení oslav 600. výročí Univerzity Lipsko projev „Evropské univerzitní společenství: Osm století svobodné kultivace intelektu a služby společnosti“. Čtěte jeho plné znění:



Vaše magnificence, vážený pane rektore, vážený pane ministerský předsedo, setkáváme se na půdě staroslavné lipské university v roce celoněmecky význačného kulturního jubilea: uplynulo 600 let od jejího založení. Jinými slovy: je to již 600 let soustavné akademické výuky, šest století vědecké excelence, šest století závažných impulsů saské i šíře středoevropské společnosti a také šest století středoevropských debat o tom, co je vlastně účelem university a co je cílem akademického vzdělání. To nejsou historické, ale mimořádně aktuální otázky: jak to vlastně, že na ně za tak dlouhou dobu ještě neznáme jasnou dopověď? Snad je to tím, že otázky se po staletí nemění, vždy znovu se však proměňuje společnost, v níž universita pracuje a při tom stále znovu obhajuje svoji akademickou nezávislost, pracně obnovuje obecné vědomí o svém enormním duchovním i praktickém významu pro stát i společnost. Diskuse o roli a úkolech university není saská nebo snad německá, byl a je to problém celoevropský a nejméně v posledních dvou staletích vlastně celosvětový.

Zdroj:

Universität Leipzig

Foto: Tom Schulze

Universita, tak jak se před osmi sty lety ustavila ve středověkých centrech evropského nezávislého teoretického myšlení – v Bologni, Oxfordu, Paříži, ale od poloviny 14. století i v Praze a od roku 1409 v Lipsku – je samosprávnou obcí těch, kdo touží po svobodném a otevřeném, co nejšíře založeném, co nejkomplexnějším vzdělání. Jeho předpokladem je porozumění širokým teoretickým předpokladům té které vědní oblasti a nadto pochopení skutečnosti, že lidské rozhodování a konání má i své důsledky, které se, někdy značně klikatými cestami, vracejí ke svým původcům. Odborná erudice se tu snoubí nebo alespoň podle starých tradic má snoubit s kultivací sociální kompetence. Universita je obec, která se od samého počátku své existence snažila a vždy znovu snaží obhájit své právo na svobodné tematisování věcí tabuisovaných, na účelovými hledisky neomezené hledání a promýšlení pravdy prostřednictvím akademické diskuse.


To není malý nárok. Vládci ovšem zakládali a podporovali university s pragmatickým přesvědčením, že právě toto je jejich vládě a státu zapotřebí. Někdy však není stát či moderní společnost ochotna respektovat něco tak výjimečného, jindy ani sama universita není práva slavné tradici a ve jménu tak či onak vymezeného pragmatismu omezí nároky na svoji duchovní nezávislost, na právo rozhovoru profesorů a studentů o pravdě či na své oprávnění zkoumat problémy v akademické a ne pouze v prakticky nutné šíři a komplexnosti. Každé takové omezení se vždy ex post vymstilo: universitě i společnosti, která si ho vynutila. Universita přece není pouhé vysoce odborné učiliště, připravující mladé ženy a muže pro denní praxi a při tom nějak bokem produkující obchodně atraktivní soustečka aplikovaných výzkumů v oborech, které má přiděleny.


K dennímu životu universit samozřejmě mimo jiné patří: připravovat vědecky erudovanou, s aktuálním stavem bohaté škály oborů dobře obeznámenou, intelektuálně samostatnou, studia i vědeckého výzkumu schopnou generaci mladé inteligence. Lidé, vychovaní universitou, by měli – ať již jde o chemiky a fysiky, lékaře, lingvisty, politology nebo teology – chápat cenu svobody názoru, hodnotu nepředpojaté vědecké diskuse a něco vědět o pravdě jako předpokladu skutečné excelence. Měli by – a my víme, že mezi absolventy našich universit takoví lidé vždy byli a jsou – analysovat a s předstihem řešit problémy, které přijdou a nespokojovat se s možná lukrativním pouhým  rozpracováváním principů, které zítra již mohou patřit ekonomické, sociální nebo ekologické minulosti.


Každá společnost velmi nutně potřebuje dobré zámečníky i malíře pokojů, neobejde se bez kompetentních techniků ani bez zdatných obchodníků. Každá společnost, která chce v 21. století přežít mezi světovou elitou rozvinutých států a společností, potřebuje ale také excelentní prostředí a mimořádné osobnosti, schopné myslet v šíři globálního horizontu a s náskokem několika let dopředu. Nestačí jen kvalifikovaně bojovat proti nemocem minulosti, i když i to je veliký a nesnadný sociální úkol, ale je třeba hledat a stavět cesty boje s nemocemi, které se teprve hlásí, formulovat problémy, které se možná zatím jen chystají zkomplikovat život naší stále komplikovanější, zranitelnější a zhýčkanější společnosti.


Příměr nemocí jsem tu použil proto, že jsem profesí lékař a fysiolog. Pod pojmem „nemoc“ si však umím představit i závažné a nadregionální problémy životního prostředí, celé populace blokující otázky nedostatku energie a pitné vody, stejně tak mnohé světadíly ochromující problémy mezinárodního práva či globální problém volného a svobodného přístupu k aktuálním informacím a technologiím. To všechno – a nebylo by obtížné vymyslet hrst dalších velmi komplikovaných výzev, které musí naše globální společnost v současnosti společně řešit - nelze tematisovat na pouhé úzce odbornické úrovni. Toto jsou problémové komplexy, s nimiž se mohou úspěšně vyrovnat jen lidé s široce založeným myšlením, lidé teoreticky vybavení a vycvičení k samostatnému, přitom sociálně vnímavému řešení komplexních problémů. Takové osobnosti mohou vychovávat jen university, protože jen jim je tradicí vštípen onen nárok na myšlení v širokém horizontu a na vnímání problémů v komplexnosti jejich zpětných - a to i sociálních - vazeb.


Co se stane, propadne-li společnost nekritickému technokratickému nadšení z báječných nových, v aktuálním případě finančních, produktů a zároveň podlehne vizi vývoje, směřujícího k trvalému úspěchu a zisku, to zažíváme právě nyní. A nikdo se jaksi nechce znát k duchovnímu otcovství finanční katastrofy, s níž teď bojuje celý svět. Je to ale jen další z řady nemocí, na níž je třeba najít léky, které - doufejme - vyléčí a při rozumném chování globálního pacienta snad i zamezí těžkým recidivám. Podobných „nemocí“ současná doba nabízí lidstvu hned několik. Bez samostatných, svým způsobem nepragmatických, ale daleko dopředu hledících a zároveň nad vzdálenými důsledky svých návrhů a konceptů uvažujících akademických intelektuálů nebudou však tyto problémy moci být vyřešeny. Předpokladem nalezení společensky únosných a přitom účinných řešení je totiž právě ten universitní respekt k svobodné diskusi, k nezávislému hledání a ohledávání pravdy, ať to třeba i bolí a ať doporučená řešení nejsou levná, líbivá ani populární.


Universita je – jak říká nápis na nejstarší pražské universitní pečeti - společenstvím těch, kdo vyučují a těch, kdo se učí. Je to společenství zaujatých. A není to jen společenství jedné jediné university, nýbrž – nejpozději od počátku Bolognského procesu – společenství universit 46 zúčastněných zemí. Na adresu Bologny je možno slýchat četná kritická vyjádření. Vím však také, že se za Bolognským procesem schovává řada opatření a národních zbytečných reforem, které s ním nemají nic společného a které za zády spojené Evropy jen komplikují universitám život. Jsem přesvědčen, že by zvládání problémů budoucnosti, a to i universitních problémů příštích let a desetiletí, bylo vyloučené bez intensivní spolupráce partnerských, resp. všech evropských a výhledově světových universit, jejich fakult a týmů. Rozsáhlá a funkční, velmi pragmatická spolupráce je od konce studené války možná a ve většině rozsáhlých projektů i z řady důvodů nutná napříč celou Evropou.


Universita Karlova vyšla z desetiletí komunismu pošramocena a oslabena. Dvě desetiletí jejího – v kvantitativních i kvalitativních ohledech pozoruhodného - porevolučního rozvoje jsou provázena nesmírně intensivní expansí její mezinárodní spolupráce v Evropě i celém světě. Dnešní dvě stovky jejích partnerských smluv mají zázemí v tisících společných výzkumných projektů a kooperací, ve vzájemném hostování profesorů i studentů a ve společných akcích výukového charakteru. Universita Karlova, ač svojí vědeckou produkcí excelentní centrum republiky, není universitou státně hýčkanou: polovinu svých prostředků si musí získat sama výzkumnými a šíře projektovými aktivitami. Bez rozsáhlé sítě partnerů a produktivních mezinárodních kooperací by to ndokázala.


Pokládáme tuto 800 let trvající celoevropskou spolupráci za samozřejmé životní prostředí universit, za živnou půdu naší práce a žádáme od našich pokročilých studentů, aby tento předpoklad vstřebali jako základ svého vzdělání. Karlovo vysoké učení sehrálo v druhé polovině 14. a na počátku 15. století roli matky, která vysílá své „děti“, skupiny profeosrů a studentů, do okolních zemí, aby tam v centrech moci a ducha zakládali nové university. V Erfurtu Vídni, Heidelbergu, Krakově či Lipsku vznikala tak centra svobodné akademické učenosti, která dále vyzařovala universitní ideály a spojovala střední Evropu sítí učené sounáležitosti. Vztahy Prahy a obecněji české akademické obce k lipské universitě byly v minulosti opakovaně silné a významné. Jsem přesvědčen, že v produktivní spolupráci i v budoucnu zvládneme řadu úkolů, před které nás staví rychlý vývoj globalisovaného světa.


10. května 2009






Posluchárna UK

Až budete v některém z tanečních klubů dobíjet energii na další studijně-pracovní týden, pozorně se podívejte, kdo stojí za mixážním pultem. Mohl by to být i David Doubek z katedry psychologie Pedagogické fakulty UK alias Ventolin.​

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Tour de menza

Testujeme Menzy UK. Tentokrát se naši redaktoři vypravili do menzy Jednota, která se nachází v Opletalově ulici nedaleko zastávky Hlavní nádraží. Kromě studentů a rezidentů z místních kolejí sem často zavítá i veřejnost.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.