Pokles ekonomiky ohrozil vědu

V pondělí 12. října 2009 byl udělen profesoru Williamu Charlesu Earnshawovi doktorát honoris causa za celoživotní dílo a podporu české vědy a vysokého školství. Profesoru Earnshawovi, který v současné době působí na Univerzitě v Edinburku, jsme položili pár otázek.

Prof. B. Earnshaw při udílení doktorátu honoris causa	Zápis do pamětní knihy	Prof. Earnshaw rozmlouvá s rektorem UK Václavem Hamplem

Vzpomínáte si, jak jste začal spolupracovat s Ústavem bunečné bilogogie a patologie?

Moje spolupráce s Ústavem bunečné bilogogie a patologie 1. LF UK v Praze začala navázáním kontaktu s profesorem Ivanem Raškou.  Požádal mne o malou pomoc – o zaslání reprintů vědeckých článků a reagencií, které jsme připravili v naší laboratoři. V roce 1992 mne pozval do Prahy, abych zde přednášel. Tehdy jsme se s ním a jeho rodinou, která se se zapsala do historie lékařství, setkal poprvé. Vzpomínám na krásný večer, který jsem strávil u nich doma. Jeho matka profesorka Rašková mi vyprávěla fascinující příběhy z dějin lékařství v Praze.  Od té doby s panem profesorem spolupracujeme,  organizovali jsme společně mezinárodní workshopy v letech 1999, 2002 a 2006.  Spolupracovali jsme na dvou společných grantech Wellcome Trustu, největší lékařské výzkumné charitní organizace ve Velké Británii, která podpořila výzkum v Raškově laboratoři a sponzorovala další spolupráci našich týmů. V průběhu let jsem přednášel v Praze a účastnil se mnoha setkání České vědecké společnosti.  Působil jsem v Mezinárodním poradním orgánu loňského velmi úspěšného setkání FEBS, které proběhlo v Praze .

Vaše spolupráce s Univerzitou Karlovou probíhá již více než dvě desetiletí. Je to období, které přineslo mnoho zásadních změn. V čem spatřujete největší posun?

Za dobu, kterou jsem strávil v Praze jsem svědkem jak zlepšení, tak ne příliš pozitivních změn. Samozřejmě mně jako vědci, přijde jako nejdůležitější zlepšení mobilita vědců a finanční podpora biomedicínckého výzkumu v České republice.  Dříve se prof. Raškovi a jeho týmu opravdu nedostávalo peněz – zejména na drahé nákupy ze Západní Evropy.  Měl jsem radost, když jsem sledoval, jak podpora jeho biomedicínckého výzkumu během let roste a samozřejmě laboratoře jsou dnes vybaveny způsobem, který je v zásadě srovnatelný se západní Evropou. Samozřejmě, současný pokles světové ekonomiky pocítila i Česká republika a podpora vědy je opět ohrožena. Doufejme, že tato situace nebude trvat dlouho.

Ve městě samotném, se od Sametové revoluce projevují změny k lepšímu i horšímu. Samozřejmě ceny jsou v centru Prahy teď daleko vyšší!  To asi není problém pro lidi, kteří vydělávají na turistickém ruchu, ale dovedu si představit, že to stresuje lidi, jejichž platy se úměrně nezvyšovaly. Všiml  jsem si rovněž, že menší obchody mizí a objevují se přepychové obchody pro turisty.  Já osobně mám rád českou hudbu a byl jsem smutný, když se malé krámky prodávající hudbu jeden po druhém zavíraly. Totěž platí pro malé obchůdky, které prodávají plastové cetky z Ruska (nebo spíše ze Sovětského svazu). Praha je samozřejmě jedním z nejkrásnějších měst na světě a je skvělé, že zde je nyní tolik turistů. Je pouze škoda, že větší návštěvnost provází ztráta originality.

Studenti v České republice nemusí platit školné. Shledáváte nějaký rozdíl v jejich motivaci ve srovnání se studenty ve velké Británii?

Na Vaší otázku o studentech nemohu odpovědět. Nemám kontakt s magistry. Postgraduální studenti, které jsem poznal byli inteligentní, pracovití a mohou zajisté konkurovat výborným studentům, které máme v Edinburku.

Děkujeme za rozhovor