6. listopadu oslaví významné životní jubileum Radim Palouš, první polistopadový rektor Univerzity Karlovy. Jeho Alma mater také byla mezi prvními gratulanty a na počest svého emeritního rektora uspořádala dnes ve Vlasteneckém sále Karolina přátelské komorní setkání. Sešli se zde především jeho následovníci ve funkci rektorů Univerzity Karlovy, současní prorektoři, děkani fakult a především jeho kolegové pedagogové, historici, filozofové, jeho přátelé a další hosté.

Přítomné přivítal současný rektor UK prof. Václav Hampl: „Je příznačné a svým způsobem symbolické, že Tvoje osobní životní jubileum je ukotveno právě v tomto čase. V těchto symbolických dnech, kdy se chystáme vzpomenout i na naše společné výročí v mnohém složitých, ale nekonečně drahocenných prvních svobodných dvaceti let novodobé historie naší společnosti, naší univerzity - nás všech. Je vcelku přirozené, že osudy člověka a jeho doby se prolínají. Ale jen málokomu se – tak jako Tobě – podařilo tuto dobu a tuto univerzitu tak výrazně ovlivnit a svůj, její i náš osud naplnit novým obsahem. Jen ten, kdo byl čistý, nepoznamenaný, pevný a poučený, se tehdy mohl postavit do čela nemocnou dobou poznamenané univerzity a vtisknout jí novou tvář. Tvoje místo bylo a vždy bude na tomto složitém počátku. Je to místo novodobého otce zakladatele, který dokázat jít za svojí vizí a získat pro ni ostatní. Je to místo otce, který má právě teď narozeniny. A tak Ti přeji za sebe i za Tvoji vděčnou a stále dospělejší univerzitu jen všechno dobré, vlídné, rovné, zdravé a přátelské. Přeji Ti, abys to nalézal v myšlenkách, skutcích i lidech, kteří Tě obklopují. Přeji nám, aby právě toto, tak jako dosud, žilo a pramenilo z Tebe. Jestliže je dnes Univerzita Karlova sebevědomá, nepřehlédnutelná, nezávislá a svobodná, pak je to zcela jistě i proto, že jsi jí vštěpoval, jak právě toto je nezbytné, nepřekročitelné a nedotknutelné. A vždy Ti bylo pozorně nasloucháno - nepochybně i proto, že Ty sám jsi také takový. Buď tu s námi, milý příteli, právě takový ještě spoustu dalších plodných a inspirativních let. Buď tu s námi, protože s Tebou chceme psát další pokračování nových dějin naší univerzity. Protože Tě potřebujeme a vážíme si Tě – protože Tě máme rádi.“

Slova, která zazněla na oslavě narozenin prof. Radima Palouše, se pohybovala v křehkých dimenzích osobního vzpomínání, filozofické rozpravy a citlivého zakoušení duchovní blízkosti. „Že končí někdy život happyendem, to jsem nikdy netušil. A pravím, že ten můj, zatím, happyendem končí,“ řekl přítomným s temperamentem sobě vlastním prof. Palouš. Jeho největší poděkování v promluvě plné osobních vzpomínek, které nedokáže zachytit žádný oficiální životopis, ale patřilo jeho manželce a jeho rodině.

rektorský portrét Radima Palouše v předsálí Vlasteneckého sálu

Pětaosmdesátiletý pražský rodák Prof. PhDr. Radim Palouš, Dr. h. c. mult., (*6. listopadu 1924), český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy, se narodil v rodině novináře a aktivního sportovce. Absolvoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (r. 1948 - obor filosofie, kde byl žákem prof. Jana Patočky. Jeho rigorózní práce byla na téma Masarykovo filosofické mládí. Dále absolvoval přírodovědeckou fakultu Vysoké školy pedagogické (obor chemie). Působil jako středoškolský profesor a v roce 1957 obsadil na základě konkursu místo asistenta analytické chemie. V šedesátých letech se postupně mohl vracet k filosofii. Získal titul kandidáta věd (CSc.) a v roce 1967 byl jmenován docentem (habilitační práce: Škola moderního věku) a roku 1990 pak vysokoškolským profesorem.

Účastnil se a také sám organizoval ilegální filosofické semináře a působil jako editor samizdatových publikací (např. Nové cesty myšlení). Za svou činnost (od počátku signatářem Charty 77 a v období 1982 - 3 její mluvčí) byl komunistickým režimem persekvován. V roce 1989 byl jedním z organizátorů listopadového převratu. Od ledna 1990 do února 1994 byl rektorem Karlovy univerzity.

Prof. Radim Palouš přednášel na mnoha univerzitách v zahraničí. Je doktorem honoris causa na univerzitách v řadě evropských zemí (Krakov 1991, Lichtenstein 1991, York 1992, Edinburgh 1993), v USA (Pittsburg 1990, Omaha 1990, Betlehem 1992) a v Asii (Soul 1993). Dostal Cenu ČSAV za edici souboru Patočkových komenian (Praha 1990) a mezinárodní Komenského cenu (Scheidegger Price, Holandsko 1992). Je čestným členem řady organizací doma i v cizině, byl odměněn několika čestnými uznáními (např. zlatou medailí UK), v r. 2008 mu byl rektorem na Univerzitě Pardubice udělen čestný doktorát za mimořádný přínos v rozvoji oboru filosofie a filosofie výchovy .

Vědecky pracoval nejprve v chemii (analytická chemie) a v didaktice výuky chemie. Příspěvky z těchto oblastí publikoval v l. 1958–75 např. v časopisech Přírodní vědy ve škole, Chemické listy, Jednotná škola, Učební pomůcky ve škole a osvětě, Odborná výchova, a také v řadě domácích i zahraničních sborníků. V 60. letech se postupně s politickým uvolňováním společenských poměrů vracel k filozofii se zaměřením na filozofii výchovy. Jakožto Patočkův žák vychází z fenomenologie. Zdůrazňuje celostní pojetí dějinných věků v rámci příběhu „svět“; věk po poslední etapě eurověku, totiž po novověku, nazývá světověkem, v němž edukační aspekty jsou na předním místě. Edukací potom rozumí vý-chovu, totiž vyvádění z insistence do ek-sistence, která neznamená totální zmocňování, nýbrž odpovědnou spoluúčast, v čemž se snaží sledovat základní filozofické ladění J. A. Komenského v duchu jeho emendace obracející se k Bohu: proti totalismu staví holismus.

Publikoval přes 300 prací - mezi knižními tituly např. Škola stáří, Čas výchovy, Světověk, Dopisy kmotřenci, Komenského Boží svět, Česká zkušenost, Rokování o roku, Osobnost a komunikace, Totalismus a holismus, Ars Docendi, Dobrodružství pobytu vezdejšího (rozhovory s J. Beránkem) a mnohé další.

Rozhovor s Radimem Paloušem vyjde v připravovaném čísle časopisu Forum.