Cenu chápu jako morální závazek, abych dál pokračoval ve své práci, říká profesor Halík

Univerzitní profesor a akademický pastor Tomáš Halík obdržel prestižní Templetonovu cenu, jedno z nejvyšších ocenění jednotlivce za intelektuální přínos. Oznámení o ceně připadlo na výroční den smrti jeho učitele Jana Patočky, který byl jedním z největších intelektuálních inspirátorů profesora Halíka. Co pro laureáta znamená převzetí obdoby Nobelovy ceny míru? To se dozvíte v rozhovoru s nositelem prestižního ocenění.

Univerzita Karlova dosud nositele Templetonovy ceny jen hostila. V nedávné době tu vystupoval dalajlama, astrofyzik Martin John Rees a dříve fyzik Carl Friedrich von Weizsäcker. Jak se cítíte v takové společnosti?

Byl bych rád, kdyby toto vysoké ocenění nebylo vztaženo jen k mé osobě, ale přispělo k prestiži naší země a také univerzity. Univerzity jako Oxford, Cambridge a Harvard už mají své nositele Templetonovy ceny a nyní se mezi ně zařazuje i naše alma mater.

Udělení ceny je spojeno nejen s finanční částkou, která poutá pozornost, především má morální dopad. Propůjčuje to nositeli ceny možnost výrazněji oslovit světovou veřejnost a propůjčuje to jeho názorům a slovům velkou autoritu. To jsou věci, které mne naplňují pocitem velké zodpovědnosti a chápu to především jako morální závazek, abych dál pokračoval ve své práci a přemýšlení, aby došlo k prohloubení toho, co veřejnosti předávám. S cenou je spojena řada pracovních závazků a čekají mne přednášky na University of St. Andrews ve Skotsku a následně v Římě, Vídni a Paříži. 

Profesor Tomáš Halík vystoupil na fóru Dialog o duši Evropy ve Vlasteneckém sále 15. listopadu 2013

Máte již plány, jak s finanční částkou naložíte?

Stránka materiální není určena pro osobní obohacení laureáta a nemohu s ní pomáhat sociálně potřebným lidem. Finance jsou určeny výhradně na podporu odborné činnosti. Mám na mysli určitý konkrétní projekt, který by měl mít i mezinárodní rozměr a jeho obsah by souvisel s tím, co bylo oceněno cenou – tzn. rozvíjení kultury mezináboženského, ekumenického a kulturního dialogu a také dialogu mezi věřícími a nevěřícími. Vždy jsem se snažil vytvářet mosty mezi univerzitou a církví, vírou a kulturou, mezi věřícími různých náboženství, věřícími a nevěřícími. Myslím si, že kultura dialogu je pro dnešní svět neobyčejně důležitá.

Češi jsou obecně považováni za velmi ateistický národ…

Domnívám se, že v české společnosti je potřebné trochu zvýšit vědomosti o celém fenoménu náboženství a náboženském světě. Česká společnost je často považována za ateistickou, ale myslím si, že je to trochu horší, že jde o takový náboženský analfabetismus. Řada lidí má velmi razantní názory na náboženství, které nejsou kryty žádnou vědomostí a osobní zkušeností.

Často se bohužel i v univerzitním prostředí setkávám s tím, že lidé z různých vědních oborů mají souvislé vzdělání ve svých oborech, ale pokud se týká náboženství, mají naprosto naivní představy, často ovlivněné primitivní komunistickou ideologií. Vážím si lidí nejrůznějších názorů a postojů, ale byl bych rád, kdyby lidé, kteří o těchto věcech hovoří, přece jen věděli, o čem mluví. Ukazuje se, že náboženství jsou velice důležitou součástí našeho světa a že mají svůj dopad i do politické sféry, a proto je třeba, aby lidé o této oblasti života něco více věděli. 

Kdy dojde k slavnostnímu předání ceny?

Vlastní udílení ceny proběhne v Londýně 14. května. V posledních letech má slavnost veřejnější charakter a jsou na ni zváni představitelé politického, akademického a náboženského života nejen z Velké Británie a vlasti laureáta, ale i z ostatních zemí. Dozvěděl jsem se, že kardinál Ravasi, který byl nedávno u nás, přijede na udělení ceny a budu rád, když tam bude zastoupena i naše univerzita.

Projekt Nádvoří národů kardinála Gianfranca Ravasiho je blízký nejen vašim snahám o dialog mezi věřícími a nevěřícími…

Nádvoří národů spolu úzce souvisí a také proto kardinál Ravasi okamžitě reagoval na udělení ceny a projevil zájem přijet na slavnost do St. Martins in the Fields do Londýna. Myslím, že s ním a jeho institucí, Papežskou radou pro kulturu, budu nadále spolupracovat.

Je v dnešním světě, orientovaném na přírodní vědy, Tempeltonova cena, oceňující „pokrok ve výzkumu a objevy týkající se duchovních skutečností“,  důležitou obdobou Nobelovy ceny?

Za založením ceny stojí myšlenka, že Nobelova cena je vynikající iniciativa, ale je v něčem jednostranná, že se více zaměřuje na přírodní vědy a celá oblast humanitních oborů, která zahrnuje i otázky spirituality a morálky, je opomíjena. Sir Tempelton byl přesvědčen, že tato dimenze života je stejně důležitá jako vědecko-technologický pokrok. Jedná se o mladší obdobu  Nobelovy ceny, která doplňuje oblasti, na které se Nobelovy ceny nevztahují. Není to jenom náboženství, jak to bylo traktováno v našich médiích, jde o celou duchovní spirituální oblast.