15. listopadu 2011

65 let Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

1. Vznik fakulty – událost převratného významu

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze zahájila své působení velice slavnostním způsobem. Stalo se tak na základě jednoho z prezidentských dekretů v pražském Rudolfinu 15. listopadu 1946 za přítomnosti prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše a vůdčích osobností našeho akademického, politického a kulturního života. Vzdělávání učitelů bylo tak povýšeno na nejvyšší možnou úroveň, učitelství srovnalo krok s předními akademickými povoláními, a tím se mělo stát zárukou nové etapy v péči o vzdělávání dětí a mládeže. A nejen to:  český národ měl díky své vzdělanosti stanout mezi předními národy své doby;  tak jak to odpovídalo tradici obrozenectví, vrcholící Masarykovou ideou národa, která byla živě připomenuta událostmi okupace a osvobození, chápaného jako vstup do národního sebevymezení v nové dějinné epoše. A právě učitel zde měl sehrávat vůdčí roli.  Nikdy před tím a také už  nikdy později se učitelství nedostalo takové pozornosti a už nikdy později do něho nebyly s takovou jednoznačností vkládány tak velké naděje.

Proto také Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, spolu s dalšími pedagogickými  fakultami, se cítí být povinována stát na stráži a dosažený výdobytek magisterského univerzitního vzdělávání učitelů považovat za výdobytek trvalého významu.

Univerzitní vzdělávání učitelů nebylo ovšem jen výsadou Univerzity Karlovy v Praze. I další tři univerzity tehdejší Republiky československé byly zakládáním pedagogických fakult pověřeny: Masarykova univerzita v Brně, Palackého univerzita v Olomouci a Univerzita J. A. Komenského v Bratislavě. Díky dějinně stvrzenému významu a postavení Univerzity Karlovy v Praze mezi předními univerzitami Evropy, a samozřejmě také díky kvalitě a rozsahu zde realizovaných bádání, relevantních pro vzdělávání a výchovu, byla její Pedagogická fakulta předurčena zaujmout čelní postavení. Tomu se také snažila a nadále snaží se ctí dostát.

2. Dopady totalitního systému – obnova ethosu fakulty po roce 1989

Idea vzniku fakulty v obnoveném, poválečném Československu, navazující na demokratické tradice první Republiky československé, ovšem neměla dlouhého trvání. Již po dvou letech bylo patrné, že nadchází doba dramatických a drastických proměn politického systému a celkového společenského klimatu, včetně pohledu na poslání učitele a smysl školního vzdělávání. Důsledky, které fakultu v několika vlnách postihly, naposledy v období tzv. normalizace koncem 70. let, byly bolestné a devastující – odborně, morálně i lidsky. O to více je ale třeba ocenit, že záhy po revolučních událostech roku 1989 se hlásí o slovo obnovený  naší fakulty, vědomí jejího nezastupitelného významu a povznášejícího poslání. Pochopitelně s novými akcenty, danými včleněním republiky mezi demokratické státy sjednocující se Evropy, badatelské a edukační intence západní kultury apod. Elán a rozvážnost tohoto nového počátku lze přesvědčivě doložit minimálně na třech událostech velkého přerodového významu. Prvou z nich bylo uspořádání Světového kongresu srovnávací pedagogiky v roce 1992. Česká pedagogická věda a fakulta jmenovitě zde prokázaly, že jsou schopny ujmout se úkolu daleko přesahujícího rámec tehdejšího Československa a dokonce i Evropy. Za druhé to byla krátce poté konference Evropské asociace pro vzdělávání učitelů, která znamenala mezník v součinnosti fakulty s předními evropskými orgány, analyzujícími stav a vytyčujícími perspektivy učitelství ve významné fázi evropské integrace. A za třetí, fakulta se v průběhu 90. let významně podílela na společných akcích Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, OECD a EU, zaměřených na evaluaci stavu a perspektiv českého školství a vzdělávání v mezinárodním kontextu a vytyčování perspektiv pro nadcházející desetiletí.

Ruku v ruce s těmito bezesporu velkými aktivitami, byla s elánem a mimořádným pracovním nasazením rozvíjena celá řada úžeji zaměřených výzkumných a aplikačních aktivit, těsně spjatých s naléhavými úkoly zvyšování úrovně přípravy učitelů a efektivity výuky na školách. Za připomenutí stojí například tvorba koncepce tzv. klinického semestru a spolu s tím i budování sítě fakultních škol, zajišťujících co nejužší propojení akademické přípravy učitelů a jejich školní praxe. Bylo dbáno na propojení pedagogicko-psychologicko-filozofického základu přípravy učitelů, s rozvojem jejich kompetencí odborných a didaktických. Významnou událostí bylo založení badatelského ústavu pro vědy o výchově a vzdělávání, který nahradil zaniklý pedagogický ústav někdejší Československé akademie věd a po řadě transformací je dodnes vědeckou  institucí prvořadého významu v oblasti základního výzkumu. Nelze zde nezmínit rovněž budování vydavatelství a informačního střediska, představujícího nezbytnou oporu jak badatelské činnosti, tak i činnosti výukové. Všechny tyto aktivity, spolu a s celou řadou dalších, které by si taktéž zasloužily připomenutí, zakládaly vývojovou dynamiku, charakterizující fakultu podnes.

3. K připomenutí dvou výročí vzniku fakulty - v letech 1996 a 2006

Vznik fakulty byl v nepříliš dávné minulosti připomenut dvakrát, u příležitostí jejího padesátiletého a šedesátiletého výročí – tedy v letech 1996 a 2006. A není bez zajímavosti povšimnout si, na co byl kladen důraz. Na oslavách padesátiletí vyjádřil tehdejší rektor Univerzity Karlovy v Praze prof. Karel Malý názor, dosvědčující rostoucí význam fakulty v perspektivách základního poslání univerzity: „Mimořádnou kvalitou univerzit je, … že umožňují střetávání a diskusi akademiků z různých vědních oborů, přes jejich hranice, badatelů větví humanitních i přírodovědných. Právě naše univerzita a  zvláště pak vaše fakulta by měla již svou strukturou být takovým plodným prostředím.“

A tehdejší děkan naší fakulty prof. Zdeněk Helus zdůraznil, že je třeba „nově reflektovat skladbu učitelových kompetencí i cest jejich dosahování“. To se týká například požadavku, aby škola usilovala nejenom o vpravování poznatků do žákovy mysli, ale ruku v ruce s tím také o „přetváření toho, co dovídá, v jeho orientaci ve světě a prožívání světa, odhalování, čím svět žákovi je a co se mu v něm skrze jeho aktivity otevírá“.

Na shromáždění k 60. výročí rektor prof.  Václav Hampl vymezil  poslání fakulty v organismu univerzity takto: „Učitelské vzdělávání dnes na Univerzitě Karlově kromě fakulty pedagogické realizuje ještě šest fakult dalších. Jejich přínos je značný a vyjadřuje jeden z neodmyslitelných úkolů univerzity. Význam Fakulty pedagogické je v tomto kontextu definován její orientací na koncepční, projektové, teoretické i empiricky zaměřené výzkumné otázky vzdělávací soustavy v její skladbě i vývojové dynamice, v jejích komparativních souvislostech a v perspektivách společnosti vědění. To zakládá i do budoucna její nezastupitelné poslání ve svazku fakult a součástí Univerzity Karlovy.“ Ale nejen to: Její specifické postavení je dáno také tím, že představuje hlavní spojovací článek a prostředníka mezi Univerzitou Karlovou v Praze a všemi ostatními součástmi vzdělávací soustavy. Tomu, jak ve své promluvě připomenul tehdejší děkan fakulty prof. Pavel Beneš, odpovídá skutečnost, že fakulta sehrála rozhodující roli při tvorbě dvou, zřejmě nejvýznamnějších dokumentů k perspektivám vzdělávání a školy u nás, v perspektivě let 2000-2010. Byl to analytický dokument České vzdělání a Evropa (1999) a školsko-politicko-koncepční dokument, tzv. „Bílá kniha“, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (2001).

4. Rozmach aktivit fakulty v nedávné době a v současnosti

Bezprostřední minulost a současnost fakulty charakterizuje na prvém místě úsilí držet krok s proklamovanou intencí Univerzity Karlovy v Praze, profilovat se jako univerzita výzkumná, disponující centry badatelské excelence. Tomu odpovídá badatelská aktivita fakulty jednak v rámci získaných výzkumných záměrů a za druhé v rámci projektu Centra základního výzkumu školního vzdělávání. Konkrétně v uplynulém plánovacím období fakulta úspěšně zakončila 6 projektů výzkumných záměrů a v současnosti na ně navazuje integrovaným  Výzkumným  záměrem Pedagogická profese v podmínkách zvyšujících se nároků na vzdělávání. Mezi hlavní cíle Výzkumného záměru patří mimo jiné:

-        charakterizování proměn v pojetí učitelské profese a chápání profesní identity učitelů;

-        definování profesních kompetencí učitelů odpovídajících nárokům společnosti vědění, ale také zvláštnostem vývoje současných dětí a mládeže; 

-        využívání potencialit vzdělávací úspěšnosti a osobnostního rozvoje žáků a studentů;

-        koncipování perspektivního modelu přípravy a celoživotního vzdělávání učitelů.Aktuálně je Výzkumný záměr též angažován ve vyhodnocování funkčnosti strukturovaného modelu studia učitelství (jeho dělení na bakalářskou a magisterskou část). Je patrné, že tento model vykazuje četné nedostatky, posilující argumenty ve prospěch návratu ke studiu nedělenému. Jedná se o problém natolik závažný, že vedení fakulty zařadilo jeho řešení jako součást do jedné ze svých rozvojových priorit, nazvané „Optimalizace struktury a realizace studijních programů“.

Vysoce prestižní projekt Centrum základního výzkumu školního vzdělávání (se zapojením výzkumného pracoviště Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně) je zaměřen na analýzy současného stavu a vývojových trendů vybraných vzdělávacích soustav v zahraničí a na jejich komparace s českým vzdělávacím systémem; na naplňování principu spravedlnosti v přístupu ke vzdělávání, včetně důsledků, které to má pro posilování sociální soudržnosti; na identifikaci vnějších a vnitřních faktorů ovlivňujících fungování, rozvoj a efektivitu současné české školy, a další. V rámci činnosti Centra byl založen vědecký časopis Orbis Scholae, který si vydobyl značný respekt u odborné veřejnosti u nás i ve spolupracujícím zahraničí.

Kromě obou uvedených projektů, které jsou v popředí snah fakulty realizovat výzkum v integrovaných, strategicky rozvržených dlouhodobých plánech, se pracoviště a jednotlivci samozřejmě zapojovali do značného množství projektů dalších. Pracovníci fakulty získali 80 projektů a grantů tuzemských poskytovatelů, z toho 22 projektů Grantové agentury ČR a Grantové agentury Akademie věd ČR. O mezinárodní orientaci badatelských a aplikačně inovačních činností na fakultě svědčí mimo jiné i zapojení do projektů pátého, šestého a nyní i sedmého rámcového programu ELDEL, nebo úspěšné řešení 33 projektů Evropského sociálního fondu.

Na fakultě uskutečňovaná vědecká a výzkumná činnost je v souladu s jejím posláním orientována především do oblasti věd o výchově a vzdělávání, do oblasti školství a přípravy učitelů. Jedním z hlavních cílů pak je napomáhat inovacím ve výchově a vzdělávání a proměně vzdělávací soustavy, jak to odpovídá požadavkům, kladeným společností vědění.  Zvláštní důraz je přitom kladen na přípravu pedagogických pracovníků jako tvůrčích aktérů požadovaných změn, garantů komplexní edukační péče o děti, mládež i dospělé v celoživotních vzdělávacích programech. Vedle učitelů jsou to také výchovní poradci, řídící pracovníci ve školství a další.

Vědecká činnost je sice v popředí, není však jedinou doménou naší fakulty. Idejím jejího vzniku a poslání odpovídá také to, že trvale pěstuje i umělecké obory. Studium výtvarné a hudební výchovy je provázeno organizováním výstav a koncertů, na nichž se pracovníci obou kateder i jejich studenti prezentují i jako dobří výkonní umělci. To samo sebou příznivě ovlivňuje přípravu budoucích učitelů uměleckých oborů, kteří prokazují své pedagogické kvality na školách různého typu.

5. Perspektivy

Vstup do bezprostřední budoucnosti významným způsobem předznamenalo komplexní hodnocení akreditovaných studií na naší fakultě, provedené Akreditační komisí ČR na začátku tohoto roku. Platnost akreditace bakalářských a navazujících magisterských studijních programů a jejich oborů byla prodloužena na dobu 6 let a platnost akreditace doktorských studijních oborů fakulty vesměs na 8 let (výjimečně na 4 roky).  Lze to chápat jako potvrzení spolehlivého zajištění vzdělávacích činností na fakultě a jako splněný předpoklad stabilizace jejích ústředních aktivit. Závěry a doporučení Akreditační komise ČR by vtěleny do Dlouhodobého záměru a do Institucionálního rozvojového plánu fakulty.

V preambuli Dlouhodobého záměru se praví: “Pedagogická fakulta usiluje, aby její vědecká, výzkumná, umělecká a další tvůrčí činnosti byly s její činností vzdělávací co nejorganičtěji propojeny. Usiluje, aby se výsledky vědy a výzkumu promítaly do kvality výuky a badatelská orientace se tak stávala zdrojem inovace vzdělávacích strategií jak po stránce obsahové, tak metodologické, a aby pracoviště fakulty své úkoly pedagogické a výzkumné vzájemně integrovaly. Fakulta usiluje rovněž o to, aby se její pracoviště zapojovala do evropské i širší mezinárodní vědecko-výzkumné spolupráce při vytváření a realizaci společných badatelských projektů a dalších odborných aktivit, které jsou též prostřednictvím navazujících mobilit efektivním nástrojem zkvalitnění přípravy doktorandů a mladých akademických pracovníků a rozvoje mezinárodní spolupráce fakulty.

Institucionální rozvojový plán fakulty zahrnuje pět těžiskových oblastí, které budou nadále v popředí zájmu. Prvou je „Zkvalitňování doktorského studia“. Na fakultě je v současnosti akreditováno 9 oborů doktorského studia a  fakulta je tak na předním místě fakult připravujících učitele, co do přípravy vědecky orientovaných oborníků v oblasti věd o výchově a vzdělávání. V návaznosti na závěry komplexního hodnocení doktorských programů Akreditační komisí ČR je vytýčen úkol, zvýšit kvalitu doktorských programů jasným a také náročným definováním požadavků na metodologickou  průpravu, zahraniční mobility, publikační činnost, zapojení do aktivit vědecké komunity v oblasti doktorandova zaměření, postup práce na disertačním spisu a precizování systému kontroly kvality. Zvýšené náročnosti pak odpovídá prodloužení doktorského studia ze stávajících tří na čtyři roky.

S tím těsně souvisí další priorita, označená jako „Zkvalitňování personálního zabezpečení studijních programů a rozvoj lidských zdrojů“. Doktorská studia jsou prvořadým faktorem pozitivního vývoje, spočívajícího ve výraznějším uplatňování mladých pracovníků s perspektivami dalšího odborného růstu. Pro ten má značný význam skutečnost, že na fakultě je akreditováno osm habilitačních oborů a sedm oborů profesorského jmenovacího řízení.

Třetí prioritou vývoje fakulty je již výše zmíněná „Optimalizace struktury a realizace studijních programů“. Kromě taktéž už výše zmíněného vyhodnocování funkčnosti strukturovaného modelu studia učitelství (tedy jeho dělení na bakalářskou a návaznou magisterskou část) a vytváření eventuálních předpokladů pro přechod k programům nestrukturovaným, neděleným do dvou částí je aktuální také rozšiřování nabídky programů celoživotního vzdělávání, především v oblastech zaměřených na zvyšování odborné kvalifikace učitelů v činné službě.  Perspektivně je aktuální rozšiřování nabídky studia v cizích jazycích, zkvalitňování fungování kreditního systému v souladu se zásadami jeho aplikace a další.

Čtvrtou prioritou je „Rozvoj informační a technologické infrastruktury“. Cílem je zlepšovat podmínky pro efektivnější využívání informačních a komunikačních technologií jak k efektivitě výuky a celkové modernizaci studijního prostředí, k zabezpečování výzkumné činnosti, tak i řízení fakulty a chodu jejích odborných i administrativních pracovišť.

Konečně pátou prioritou je „Rozpracování systému pro vnitřní zajištění kvality“. Východiskem je na fakultě vytvořený a prověřený systém vícekriteriálního hodnocení akademických pracovišť fakulty, tedy kateder a ústavů. V perspektivním výhledu je zamýšleno využít ve větší míře než dosud kvantifikujících ukazatelů, rozpracovat využití tohoto systému i při hodnocení jednotlivých odborných pracovníků a dalších pracovišť a složek děkanátu fakulty. Výsledným cílem této priority je, vytvořit takové postupy účinného hodnocení jednotlivců i fakultních útvarů, které by bylo odrazovým můstkem pro efektivní řízení, odstraňování nedostatků, stimulaci výkonu a rozvoje, optimalizaci využívání rezerv, zkvalitnění činností ve všech oblastech působení fakulty.

Závěr

Jak bylo řečeno, vznik Pedagogické fakulty v rámci Univerzity Karlovy v Praze a dalších univerzit tehdejšího Československa byl mimořádnou, zlomovou událostí v dějinách školy, učitelství, vzdělávání. Nabízí se ovšem otázka, do jaké míry je učitelství dnes stále ještě tím, čím bylo tehdy. Co všechno pro jeho dnešní pojetí oproti pojetí tehdejšímu znamená propojování a porovnávání efektivity vzdělávacích systémů EU, vstup informačních a komunikačních technologií do výuky, vliv nových objevů a zkušeností na skladbu kurikula, autonomie škol, nové pohledy na kognitivní a metakognitivní procesy a možnosti úspěšného učení se, odlišnost dnešních dětí a mládeže včetně proměn jejich rodinného zázemí, integrace znevýhodněných jedinců do hlavního vzdělávacího proudu atd. atd. V tomto smyslu platí,  že  naléhavost úplného, celistvého univerzitního vzdělání učitelů je dnes mnohem naléhavější  než byla tehdy. Nebo jinak řečeno: rozhodnost a prozíravost aktérů onoho kroku ve prospěch učitelství si zaslouží naši úctu a povolává nás k odvaze, bojovat s nemenší rozhodností a prozíravostí za podmínky pro to, aby tento výdobytek velké hodnoty trvale vydával své plody. 




Radka Wildová












Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.