Vít Pospíšil získal za svou práci už druhou cenu

Bolzanovu cenu za rok 2012 v kategorii lékařské získal Mgr. Vít Pospíšil, Ph.D., za disertační práci s názvem Role onkogenních mikroRNA miR-17-92 and miR-155 v krvetvorbě a leukemii, kterou obhájil na 1. lékařské fakultě UK.

Doktor Vít Pospíšil a rektor UK profesor Václav Hampl (zleva)

Za svoji doktorskou práci jste získal fakultní cenu Jana Opletala a nyní získáváte i jedno z nejvyšších ocenění na UK Bolzanovu cenu. Který z vašich dosavadních vědeckých úspěchů vám přinesl největší radost?

Zabýváme se výzkumem krevních malignit a řada z nich je stále obtížně léčitelná. Radost vám přinese zejména to, pokud se podaří objevit něco nového, nepopsaného. Takže asi nejvíce si cením práce o Oncomir-1 (miR-17-92) v časopise EMBO Journal. Samozřejmě mám velkou radost, pokud nám přijmou práci do renomovaného vědeckého časopisu či pokud můžeme přednést výsledky na prestižní mezinárodní konferenci. Obou cen – jak Bolzanovy, tak Opletalovy – si nesmírně vážím a jsem vděčný za jejich udělení, ale hlavní odměnou pro mne zůstává sebemenší objev do mozaiky poznání, jak funguje lidské tělo či buňka a potenciální dopad pro léčbu malignit.

Výzkum role mikroRNA na vzniku rakoviny je poměrně nový směr. Mohl byste vysvětlit, jaká je funkce mikroRNA?

Lidská buňka nese asi 22 000 genů. Z nich každý gen v každé buňce (lidské tělo jich má asi 1015) musí být zapnut ve správný čas na správném místě, deregulace jediného genu může mít pro organismus fatální důsledky. Tento proces se nazývá genová exprese a je velice přesně regulován. Hlavními regulátory jsou proteinové faktory, tzv. transkripční faktory, jež nasedají do regulačních oblastí genů a tím je aktivují či vypínají. MikroRNA jsou krátké nekódující ribonukleové kyseliny, které naopak negativně regulují geny, poté co jsou již přepsány do mediátorových RNA (mRNA), tím že se do mRNA váží a destabilizují je. Naší prací jsme přispěli mimo jiné k poznání, že transkripční faktory a mikroRNA nepůsobí nezávisle, ale vzájemně se regulují a společně vytvářejí složité regulační sítě, jež řídí míru aktivity cílových genů a tím i osud buněk, v našem případě diferenciaci krvetvorných kmenových buněk. Narušení tohoto procesu může vést k leukemickému zvratu.

Využívá se mikroRNA jako prognostický ukazatel průběhu onkogenních onemocnění? Jaké bude jejich využití v budoucnu?

MikroRNA mají jednu výsadní vlastnost mezi dalšími RNA molekulami, jež zprostředkují realizaci a regulaci genové informace, a sice že jsou velice stabilní, a to i v mimobuněčných tekutinách. To umožňuje jejich neinvazivní stanovení např. v krvi, moči, mozkomíšním moku. Pokud najdeme určitou onkogenní mikroRNA, jež je specifická pro daný nádor nebo onemocnění, můžeme ji použít pro rozpoznání nemoci a stanovení diagnózy.

V současné době jsme se v Ústavu patofyziologie ve spolupráci s Všeobecnou fakultní nemocnící (prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.) a fakultní nemocnicí na Vinohradech (MUDr. Heidi Močíková, Ph.D.) zaměřili na určení diagnózy a sledování efektivity léčby pacientů s lymfomy v centrální nervové soustavě, což je onemocnění s velmi špatnou prognózou. Současná diagnóza je založena na cytologickém rozboru mozkomíšního moku, který je poměrně málo citlivý. Stanovení mikroRNA umožňuje zachytit toto onemocnění výrazně dříve, predikovat například návrat onemocnění (relaps) až v tříměsíčním předstihu, než bylo zaznamenáno současnými metodami.

To znamená, že mikroRNA mohou zpřesnit a výrazně urychlit diagnózu a tím i aplikaci léčby v dřívějším stadiu nádorového onemocnění, kdy je toto onemocnění více citlivé na léčbu a šance pacienta na uzdravení větší. V současné době nejsou mikroRNA zatím rutinně využívány k diagnostickým a prognostickým účelům, ale věříme, že je to otázka blízké budoucnosti.