Těžká cesta za studentským přivýdělkem

Nabídka studentských agentur, zajišťujících mládeži „snadnou“ cestu k penězům a firmám levnou a relativně spolehlivou pracovní sílu, je téměř totožná. Obvykle ve výběru nechybí práce na pokladně, ve skladu, nebo třeba roznášení letáků. V mrazivých dnech, kdy musí člověk přešlapovat na několika metrech se mu několik hodin s letáčky v ruce stává současně zátěžovou zkouškou organismu. Pokud je ze zdravotních důvodů schopen dostavit se i druhý den na své stanoviště, dá se hovořit o štěstí. Takovou práci vám navíc vůbec neutíká, kromě otřelé fráze s letáčkem v ruce nemáte s kým byste prohodili slovo. Podobné pocity chladu a neprokrvení končetin zažívají i hostesky u pultů s ochutnávkami, které jsou většinou umístěné u chladicích boxů. Mnohdy jsou slečny navíc oblečené do nepříliš pohodlných reklamních kostýmů, o jejichž vkusnosti raději pomlčme. U takových brigád je alespoň malou útěchou procento z prodaných výrobků.

Studenty často najdete i v pekárnách, kde si právě možná polepšila, a mají tu čest místo vytírání podlahy čistit plechy, na kterých se pečou voňavé houstičky a koláče. Podle vzhledu oněch plechů by si ale voňavé pečivo představil málokdo.

Další zkouškou nervů je telemarketing, v horším případě ten aktivní, při kterém i přes vnitřní nesouhlas „vnucujete“ lidem produkty, které by jste vy sami nechtěli ani zadarmo. Navíc musíte stíhat ďábělské tempo počítače, který vám při ukončení hovoru okamžitě vytáčí telefonní číslo dalšího potencionálního zákazníka. Je to sedavé zaměstnání, proto by mohl být člověk vděčný, když se dozví, že další den nastupuje doplňovat zboží do supermarketu. Tam se naopak naběhá a naposiluje s paletami výrobků dosytosti. Často se také může přihlásit na tzv. taškování, které je hojně využíváno obchodními domy např. o Vánocích. Člověk pak několik hodin stojí za zády pokladní a balí nakupujícícm zboží do igelitových sáčků a tašek.

Fyzická náročnost studentských brigád je jedna věc, nelze ale opomenout ani psychické vytížení. Studentka Iveta, která si přivydělává celkem pravidelně, například vzpomíná na prodávání zmrzliny: „Nemohla jsem si často ani odskočit na WC, lidi nedokážou pochopit, že i ty jseš jenom člověk se základními životními potřebami. Naučila jsem se být po čase nekompromisní a nechala zákazníky čekat. To když jsem se nemohla vedení dovolat, aby mě přišli na chvíli vystřídat.“ Její přítel Martin, také toho času studující vysokou školu, dodává své zkušenosti: „Nejhorší jsou noční směny. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl vydržet pak fungovat i přes den. Jako skladník v zelenině jsem se zase dost nadřel, šlo o velmi náročnou práci na fyzičku.“

Iveta i Martin se shodují, že vyjímečně pracují i na úkor školy. Pod tíhou životních nákladů buď kvůli práci vynechají přednášku, nebo se stane, že zaspí po směně, která trvala dlouho do noci.

Občas se na studentských brigádách jedná opravdu o fyzicky náročnou práci za nepřiměřeně nízké ohodnocení, nemluvě o jednání se studenty, které není vždy zcela korektní. A ne zcela výjimečně se přitom můžete dostat do situace, kdy vás na smluveném místě odkáží zpět k domovu. Odůvodnění? Zredukovaný počet pomocných sil stačí a chybička, která se vloudila, není v žádném případě na jejich straně. Těm šťastnějším, kteří žádnou negativní zkušenost s agenturami, zprostředkovávajícími studujícím brigády, natož pak se zaměstnavateli samotnými, nemají, nezbývá než gratulovat.

Lucie Horáčková