Životopisná vzpomínka na romistku doc. Milenu Hübschmannovou

Narodila se 10.6.1933 v Praze, maturovala v roce 1951 na anglickém gymnáziu H. Fasta v Praze, v letech 1951-1956 studovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na FF UK v Praze, studium zakončila promocí.

Od roku 1953 se projevil její celoživotní zájem o romštinu, romskou kulturu a aktivní účast v romském emancipačním hnutí. Průběžně se věnovala sběru romského folklóru: pohádek, vyprávění, písní, přísloví, hádanek, později sběru etnologických údajů (tradiční léčitelství, funkce rodiny, rituální čistota, výklad snové symboliky atd.).

Do poslední chvíle sbírala „oral history“ - zejména osudy Romů na Slovensku za 2. světové války - a zároveň jazykový materiál (tzv. slovenská romština). Značná část materiálu byla zpracována a publikována v časopisech cizích (Etudes Tsiganes, Lacio Drom, Gießener Hefte für Soziologie atd.), v domácích zejména poté, co přestala být uplatňována oficiální politika asimilace. Kromě časopiseckých statí spoluvydala i knižní publikace v ČR, NSR, Francii, Anglii.

V prosinci 1956 nastoupila do zaměstnání v Čs. rozhlase jako redaktorka v HRLD (hlavní redakce literární a divadelní), v letech 1957-8 byla vážně nemocná, v r. 1959 podnikla první cestu do Indie. Další (studijní) pobyty v Indii byly pak v letech 1969, 1990, 1998. V r. 1963 se jí narodila dcera Tereza (vnoučata v letech 1982, 1985, 1999).

Ve školním roce 1968/69 působila jako učitelka mateřské školky v romské osadě v Rakúsích u Kežmarku, kde získala nenahraditelné osobní a lidské zkušenosti s životem v romské komunitě.

V letech 1969 - 1973 působila jako předsedkyně společensko-vědní komise ve Svazu Cikánů-Romů. Ten byl v roce 1973 zrušen v důsledku „normalizace“. V letech 1968-1974 pracovala v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, 1974-1975 na Pedagogické fakultě UK Praha. Mezi rokem 1975 a 1982 byla bez stálého zaměstnání (pro nesouhlas s asimilační politikou uplatňovanou vůči Romům). Externě vyučovala romštinu a hindštinu na Jazykové škole v Praze. Až v roce 1982 zde byla přijata do interního pracovního poměru.

Od 1991 působila jako vyučující romštiny a romistiky na FF UK v Praze v rámci Indologického ústavu (1991-1997 také výuka četby urdských textů). Od 1994 byla šéfredaktorkou časopisu romistických studií Romano džaniben.

V roce 1995 získala titul CSc., tématem její disertační práce byl soubor odborných prací Romistické studie I.

Podílela se na různých mimofakultních aktivitách, např. průběžně spolupracovala s romským tiskem (donedávna publikovala v měsíčníku Amaro gendalos pravidelnou rubriku Romaňi historija, předtím působila v redakční radě časopisů Lačho lav, Amaro lav atd.). Pomáhala s ediční přípravou čtyř romských publikací ve vydavatelství Romaňi čhib (1990-1996). Po emigraci šéfredaktorky Margity Reiznerové byla jeho činnost dočasně zastavena.

Spolupracovala se zmocněncem pro lidská práva ing. Petrem Uhlem (v různých komisích ustavených pro vyřešení jednotlivých kauz - např. odstranění vepřína z místa sběrného cikánského tábora v Letech, oponentura koncepce „Integrace Romů“ předložené vládě ČR atd.), s Muzeem romské kultury v Brně, s Phonogramm-Archivem Rakouské akademie věd ve Vídni, je spoluřešitelkou mezinárodního projektu Comenius-C2, externě přednášela pro několik organizací, zvláště katedru sociologie a andragogiky na FF UP v Olomouci (zde působila též jako členka ediční komise pro publikaci romistické literatury), dále pro nadaci Nová škola (nyní Nová škola o.p.s.), pro romské asistenty ve školách, pro romské studenty dálkového studia na Evangelické akademii v Praze a pro romské studenty Romské střední školy sociální v Kolíně. Od roku 1996 působí v mezinárodní osmičlenné lingvistické skupině při Centre des Etudes Tsiganes v Paříži (Finančně podpořeno Radou Evropy). Svou prací se podílela na projektech Romano Centro ve Vídni (např. v roce 1994 byla členkou mezinárodní poroty hodnotící literární soutěž v romštině romských autorů z Rakouska). Byla členkou týmu Státního pedagogického ústavu v Bratislavě, jenž připravoval osnovy i pedagogy pro výuku romského jazyka, literatury a historie Romů na Slovensku.

V roce 2000 se habilitovala - tématem habilitační práce byly Romistické studie II.

V roce 1994 jí byla udělena Chartou 77 Cena Františka Kriegla. V r. 1998 získala 2 diplomy udělené předsedou Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr. E. Ščukou za prosazování programu ROI v oblasti vzdělávání a romské kultury. Dále byla oceněna Děkovnou plaketou za Outstanding contribution to the Romani nation, a sice na V. mezinárodním kongresu International Romani Union (IRU) v Praze 2000.

V roce 2002 jí byla udělena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy III. stupně a v roce 2003 získala medaili Za zásluhy I. stupně od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za významný podíl na uchování a rozvoj romského jazyka a romské kultury.

Od roku 1982 cvičila jógu pod vedením indického mitra Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy, autora systému Jóga v denním životě.

Doc. MilenaHübschmannová, CSc. tragicky zahynula v Jihoafrické republice. Bylo jí 72 let.

Text vyšel za laskavého svolení fondu Romano džaniben