Skrývá hlavní nádraží v Plzni ztracené insignie?

I záhady druhé světové války mají svou přitažlivost pro milovníky tajemna. Jedna z nich se týká i Plzně. Jde o zmizení historických insignií pražské Karlovy univerzity. Odznaky, vyjadřující důstojnost a starobylost instituce, jsou pečlivě střeženým majetkem prakticky každého z vysokých učení. Například při slavnostním ceremoniálu promoce na univerzitní žezlo přísahají každoročně čerství absolventi a pronášejí i slavnostní sliby.

Během dějin byla někdejší pražská univerzita rozdělena na dvě části, českou a německou. I když po vzniku Československa se česká část univerzity vrátila k původnímu názvu Univerzita Karlova, pražská německá univerzita se nijak neměla k tomu, aby jí historické insignie vrátila. Rovněž jejich příležitostné propůjčování Karlově univerzitě znepříjemňovala obstrukcemi. To vše na podzim 1934 přerostlo v tzv. „insigniádu“, hlučné pouliční demonstrace českých pravicových nacionalisticky naladěných studentů, podporovaných také některými profesory. Bohužel, akce přerostla i do útoků proti řadě demokratických politických a kulturních institucí či ve vytloukání oken židovských obchodů. Pražské univerzitní insignie byly tedy pro pražské Čechy i Němce citlivou záležitostí. Těsně před koncem války však tyto cenné odznaky univerzitní důstojnosti staleté instituce najednou záhadně zmizely. Řada záhadologů uvádí, že ztracené součásti insignií byly odvezeny neznámo kam a s leskem v očích hovoří o podzemních chodbách v Krušných horách, proslulých štěchovických štolách, kde by snad univerzitní poklad měl odpočívat v sousedství slavné, záhadně ztracené, Jantarové komnaty či plánů na německé létající talíře. Eventuálně nabízejí do hry i další možná místa. Tam bývá řazena právě i Plzeň.

Během náletů proti plzeňskému seřaďovacímu nádraží, uskutečněných britským letectvem k ránu 17. dubna 1945, a denními útoky amerických bombardérů o den později byl těžce poškozen nejen významný dopravní uzel třetí říše, plzeňské nákladové seřaďovací nádraží, bomby zasáhly i hlavní budovu sousední honosné stavby určené k odbavování běžných cestujících.

Vedle vojenských transportů se tam tísnilo i velké množství civilistů prchajících na západ. Obě nádraží byla doslova přecpána. Zatímco členové německého generálního štábu s úředníky gestapa nálet přežili, náhodně odstaveni až na kolejích za Bolevcem, totéž nelze říci o nákladních vagonech, jimiž odváželi svůj majetek i naloupenou kořist.

Při náletu došlo také ke zničení uměleckých děl, která kořistníci chtěli přepravit do Německa. Mezi cennými obrazy, sochami, porcelánem a historickým nábytkem měly být dle ústních vyprávění právě i ztracené insignie Karlovy univerzity. Tato legenda nemá sice prakticky žádný reálný podklad, čas od času nesměle vystrkuje hlavičku z hájemství otazníků. Kdo ví? Pocit, že v některém ze starých plzeňských sklepů či pod železničním náspem odpočívá poklad, dokáže zajímavě šimrat kolem žaludku.