Projev rektora Václava Hampla při příležitosti otevření Centra vizuální historie Malach

29. ledna 2010

Vážené dámy, vážení pánové,

francouzský filozof Charles Louis de Montesquieu řekl: „Šťastný národ, který má nudné dějiny.“ Tento citát vyvolává vzpomínku na národ, který v tomto ohledu příliš štěstí neměl – národ, který na dva tisíce let ztratil svůj domov, rozptýlil se po celém světě, ale přesto – či právě proto – si uchoval svoji zemi v srdci. A díky tomu a díky naději, že se do ní jednou vrátí, nikdy neztratil svoji identitu, sám sebe. Národ, který to neměl jednoduché po celá staletí, ale jehož nejstrašnější chvíle přišly paradoxně – a o to hrozivěji – v době, kdy nad náboženským fanatismem a pověrami získal převahu rozum. Největší cílené zabíjení lidí v moderních dějinách, jehož byl židovský národ hlavní obětí, přežil jen zlomek pronásledovaných. Přežili, aby mohli vyprávět, či spíše svědčit. Přežili, aby se nám pokusili sdělit to, co je téměř nesdělitelné a obtížně pochopitelné pro ty, kteří s nimi nesdíleli vše, čím museli projít – kteří s nimi neprožili onu bolestnou proměnou od člověka k číslu, od žití k čekání na smrt.

Při zkoumání tohoto období našich dějin musí každého napadat řada elementárních otázek. Především – jak se to vůbec mohlo stát? Jakým způsobem dokázala fašistická diktatura židovské občany zbavit základních lidských práv? Proč se oběti více nebránily? Co cítily? A jak se chovali jejich sousedé, přátelé, známí – proč se jich nezastali? Takových otázek jistě vyvstává nespočet. Na řadu z nich odpovídají historické knihy a učebnice dějepisu či literární a filmové reflexe, ale nic není tak působivé, autentické a vypovídající jako vyprávění přímých svědků – těch, kteří to zažili a přežili. Vždyť v každém, kdo dokázal projít i opačnou proměnou zpět z čísla v člověka, je skryt příběh spřízněných životů – nejen toho vlastního, ale všech, které miloval a které znal, ale kteří již svůj příběh sami vyprávět nemohou.

Jak však plyne čas, i tito autentičtí pamětníci odcházejí a nenávratně s sebou odnášejí i své vzpomínky a prožitky, svá poselství, jejichž historická i lidská hodnota je bez nadsázky nenahraditelná a nevyčíslitelná. Neboť jejich výpovědi by nás měly varovat před nedostatkem tolerance a před lhostejností, které jsou v dnešní době vzrůstajícího extremismu velmi aktuálním problémem. Jak jinak se vyvarovat opakování fatálních chyb, jež mohou mít nedozírné následky, než tím, že se poučíme z omylů, slepých uliček a tragicky špatných rozhodnutí minulosti.

A právě z těchto důvodů také vzniklo Centrum vizuální historie Malach – aby i pro další generace bylo zachováno co nejvíce  korektních informací a autentických výpovědí o této strašné etapě světových dějin. Jsem hrdý na to, že právě na půdě Univerzity Karlovy, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě, je zajištěn přímý přístup k digitálnímu archivu, v němž je celkem zaznamenáno vyprávění 52 tisíc lidí z 56 zemí světa ve 32 jazycích.

Z hlediska historických věd je tato databáze skutečně bohatým zdrojem nejrůznějších informací o válečném období, ale i době, která mu předcházela, a rovněž o té, jež na něj posléze navazovala.

Široký vzorek rozmanitých osob a závažnost jejich svědectví je ovšem natolik mimořádná, že může být zajímavým pramenem nejen pro historiky. Naopak již teď je jasné, že Centrum budou moci využívat i další obory. Skvělou výzkumnou příležitost nabízí Malach například pro jazykovědu, která zde může studovat mluvenou formu 32 jazyků, ale – díky doprovodnému videu – třeba i neverbální projevy či vliv cizího prostředí na mluvu a jazykové dispozice pamětníků při dlouhodobém pobytu v emigraci. Dalšími obory, které zde najdou prostor pro bádání, jsou bezesporu sociologie a antropologie, neboť pamětníci zde hovoří i o svých rodinných vztazích a dalších mezilidských a sociálních vazbách, jež navázali. Mimořádným přínosem mohou být dochované vzpomínky a zážitky pro psychology. A z výpovědí o zdravotních postiženích v táborech i po návratu z nich, jež byly důsledkem strádání a těžké práce, může čerpat také lékařská věda.  Ostatně jako materiál pro tvorbu audiovizuálních pořadů mohou nahrávky využít třeba i filmaři. V neposlední řadě zde pak mohou získat mnoho relevantních informací rovněž představitelé justice.

Centrum vizuální historie Malach v sobě skrývá nesmírný potenciál nejen pro interdisciplinární výzkum, ale také pro kooperace mezi různými institucemi. Např. v oblasti lingvistiky Univerzita Karlova již nyní spolupracuje se Západočeskou univerzitou, Masarykovou univerzitou a Ústavem pro jazyk český, a to v rámci Centra komputační lingvistiky při Matematicko-fyzikální fakultě UK. A databáze Malachu skýtá vpravdě obrovský zdroj materiálu pro zkoumání mluveného jazyka, který lingvisté nepochybně ocení. Centrum Malach bezesporu naváže těsnější spojení i s institucemi, jako jsou Terezínský památník, židovská muzea, historické ústavy a další univerzity a jejich fakulty. Mnohojazyčný charakter nahrávek umožní také mezinárodní spolupráci na nejrůznějších projektech.

Co je však neméně důležité – centrum Malach bude otevřeno široké veřejnosti. A to je, nebojím se říci, pro budoucnost naší země a její demokratický charakter zásadní. Přístup do něj totiž budou mít všechny stupně škol. Děti tu tak své faktografické znalosti o druhé světové válce obohatí o emocionální zážitek, jejž jim bezesporu setkání „tváří v tvář“ s konkrétním člověkem a jeho životním příběhem přinese. A to má mnohdy mnohem trvalejší dopad na smýšlení, tvorbu hodnotových kritérií, formování osobnosti a utváření názoru než „pouhé“ věcné informace. Byl bych rád, kdyby návštěvu centra Malach zařadilo do svých učebních osnov co nejvíce základních i středních škol. Nejen pro ty, které od cesty do Prahy odradí například delší vzdálenost, jsou pak k dispozici také tematické výukové programy v češtině.

Rád bych centru Malach a všem, kteří ho podporují a spravují, popřál, aby se naplnila všechna očekávání, s nimiž do tohoto projektu jeho tvůrci šli. A za nás všechny doufám, že bude mít vždy i dostatek finančních prostředků pro své bezproblémové fungování.

Archiv nadace Shoa na Univerzitě Jižní Kalifornie je unikátní světový projekt, jehož jedinečnost spočívá především v rozsahu zachycených vzpomínek 52 tisíc lidí, kteří byli ochotni se o ně podělit a zanechat tak svědectví o nejtragičtějším období svého života jako varování před netolerancí, lhostejností, předsudky a lidskou nenávistí, která může mít v jakékoli době jakoukoli podobu.

Jako rektor univerzity, integrující nejrozmanitější oblasti lidského poznání a výzkumu – bych však chtěl zvlášt vyzdvihnout také jeho přínos v rovině mezioborové spolupráce, propojující často tradičně separované vědní obory. Zcela nepochybně není mnoho takových projektů, u kterých by se mohli sejít např. historici, učitelé, lékaři, psychologové, antropologové, sociologové, politologové, právníci a třeba i filmoví tvůrci, a který je navíc ukotvený na Matematicko-fyzikální fakultě. Schopnost Malachu likvidovat bariéry a překračovat hranice mezi obory, jazyky i kontinenty je vskutku symbolická a dává naději, že úsilí, jež bylo do vytvoření takto ambiciózního projektu vloženo, nebylo marné. A jestliže přinese své plody v podobě tolerance a respektu, které se ve vztahu jednoho člověka k druhému stanou elementární samozřejmostí, pak bude jeho poslání v mnohém naplněno.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se na vzniku Centra vizuální historie Malach podíleli, věnovali (a věnují) mu část svého života. Prostřednictvím tohoto projektu k nám znovu naléhavě, adresně a osobně promlouvají oběti nacistického režimu, na které nesmíme nikdy zapomenout – byli bychom tím sami proti sobě. Mohli bychom totiž také pozapomenout, jakých nelidských skutků je člověk schopen, a být pak méně ve střehu sami před sebou. Ať jsou vzpomínky těch, kteří přežili, trvalým mementem a výzvou, abychom riziko probuzení zlého v nás demagogickými uzurpátory a nenávistnými ideologiemi – a ty nepochybně zahrnují více než jen nacismus – nepodceňovali a aktivně a úspěšně mu čelili!

Děkuji za Vaši pozornost.

Václav Hampl

rektor Univerzity Karlovy v Praze









Posluchárna UK

Houpavé kytarové melodie, elektronika a energický projev. Na to se můžete těšit, když se vydáte na koncert indie pop kapely Known as Brooklyn. Rytmus téhle čtyřky muzikantů udává bubeník a student FHS UK Štěpán Keprta.

Pokračování


NEJappky

Cestování bezesporu patří ke studentskému životu, řada z nás vyzkouší během svého studia i mobility, jakými je Erasmus+ a skvělé příležitosti, jenž nabízí. Co když si ale chcete udělat kratší výlet? Často platí, že nejdražší položkou v rozpočtu výletu je ubytování. A právě s tím může pomoci aplikace, nebo spíš komunitní síť Couchsurfing.

Pokračování


Časopis Forum

Pro čtenáře Fora nabízíme k prolistování kompletní archiv čísel ve formátu PDF. Těšíme se na Vaše podněty pro další témata našeho časopisu.

Pokračování


Prostor na UK

Ať už ve Švehlovce bydlíte, nebo ji navštěvujete pro její bohatý kulturní život, jedno je jasné. Švehlova kolej patří k architektonicky i kulturně nejzajímavějším pokladům Prahy.

Pokračování




Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.