Nad nepřehledným systémem specializačního vzdělávání a možnostmi pracovat v zahraničí si láme hlavu nejeden student posledních ročníků lékařských fakult. Na semináři „Co dál, doktoři?“,  pořádaném Kabinetem veřejného zdravotnictví 3. LF UK, se včera pokusili některé otázky zodpovědět MUDr. David Marx, Ph.D. a  absolvent 3. LF  MUDr. Vojtěch Čapek, pracující v současné době ve Švédsku.

Specializační příprava v Kolíně nad Labem nebo nad Rýnem?

Specializační příprava sice není povinná, ale lze předpokládat, že všichni absolventi o ni budou mít zájem a proto ještě před jejím zahájením si musí rozmyslet, se kterou zemí spojí svoji budoucí kariéru. Zatímco s účinností od ledna 2011 je příprava v České republice zahájena absolvováním tzv. společného kmene (24 měsíců) podle zvoleného základního oboru, probíhá vzdělávání v zahraničí jiným způsobem. Průměrný počet specializačních oborů v zemích Evropské unie je přibližně 29, zatímco v České republice je nutné volit z 80. Z tohoto důvodu doporučujeme studentům porovnat na stránkách Ministerstva zdravotnictví způsob vzdělávání v jednotlivých zemích a vyhnout se tak zbytečným komplikacím při uznávání dosaženého vzdělání při přestupech v rámci jednotlivých zemí. Tedy zamyslet se nad variantou nejprve atestovat a pak případně hledat práci v doma nebo zahraničí a nebo naopak.

Žádost o zařazení do oboru specializačního vzdělávání nemusí absolvent Ministerstvu zdravotnictví podávat prostřednictvím personálního oddělení, formulář je volně dostupný na stránkách ministerstva. Žádost je možné podávat již ve zkušební době a její kladné vyřízení by se mělo promítnout na hrubém základním platu lékaře (16.180 Kč) jeho navýšením o 1000 Kč. V některých oborech je výhodné zvážit přípravu v rámci tzv. rezidenčních míst. Nemocnice mají již tři roky možnost přihlásit se o tato místa, která jsou dotována po celou dobu specializační přípravy lékaře ze státního rozpočtu. Podmínkou pro lékaře je složení specializační zkoušky nejpozději do 3 let od prvního možného termínu a 5 let po jejím složení pracovat na území ČR. Specializační přípravu je ovšem možné přerušit (např. mateřská dovolená) a o toto přerušení se její doba prodlužuje.

Hrubý základní plat lékaře po specializační přípravě ve státních zdravotnických zařízeních je 23.060 Kč a to tedy znamená, že v Čechách netvoří tarifní plat lékaře ani 50 procent uváděného průměrného platu (48.836 Kč). Nárůst po získání atestace nekopíruje platový posun běžný v západních státech, kde po absolvování SP dochází k zásadnímu zlomu oproti hůře finančně ohodnocenému čerstvému absolventovi fakulty. Tato minimální motivace patří v Čechách mezi nejčastější důvody uváděné jako rozhodující pro odchod do zahraničí. 

Jak se zviditelnit mezi konkurencí

Nezaměstnanost lékařů v České republice je téměř nulová, ale přesto je vhodné s hledáním zaměstnání začít před ukončení studia (to je ukončeno dnem poslední státní rigorózní zkoušky a u některých oborů poslední zkouškou po SRZ). Počet oslovených zaměstnavatelů by se měl pohybovat mezi deseti až dvaceti. Je nutné si uvědomit, že na některá místa se hlásí desítky zájemců, takže pasivní přístup se zásadně nevyplácí. Jedním z běžných nedostatků českých absolventů lékařských fakult je absence doporučujícího dopisu u žádosti o zaměstnání, která je v zahraničí běžnou praxí.

Švédská nehierarchičnost

Na rozdíl od Čech, není ve Švédsku nutné si možnost postu na místo operujícího „zasloužit“, ale možnost dostávají i začínající lékaři. Tento odlišný přístup, stejně jako respektování pracovní doby je lákadlem i pro mnohé lékaře z Německa a Rakouska, kteří musí zaplnit chybějící doktory v celém Švédsku, kde 25 procent lékařů je starších 65 let a čeká je odchod do důchodu.

P.K.