Tomáš Sachr • 7. července 2004
Konec nylonového věku?
V dusné červnové tramvaji jsem vyslech rozhovor dvou žen v nejlepších letech. „Vůbec si nedovedu představit, že by to tak mohlo být, když jsem já studovala,“ řekla ta první a dostalo se jí souhlasného přitakání. Zmínila předtím, že syn, studující medicínu, vyrazil ku zkoušce v krátkých kapsáčích a rozhalené košili. Na rozhovoru snad nebylo nic natolik zajímavého, ale uvědomil jsem si, že už se dnes opravdu málokdo pozastaví nad tím, že konvence ustupují pohodlí i u zkoušek.
V chodbách Filosofické fakulty bylo jen několik málo hloučků mladých lidí, čekajících tu na hodinu H, kdy dveře se otevřou a vybídnou dalšího k „přijímání“. Ten den patřil k jednomu z nejteplejších před pravým létem a okny sem sahaly ostře hřejivé sluneční prsty. Zeptal jsem se namátkou jednoho z čekajících, opatrně, kontrolujíc, že dveře, před kterými stojíme, nejsou studijním oddělením. Kalhoty měl sice dlouhé, rukávy jednobarevného trika ale nesahaly ani do půli paží. „Hm, bohužel jdu na zkoušku. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale v saku a kravatě u krku bych to tu nevydržel,“ odvětil mi. Ze strany, kde posedávaly dvě zástupkyně něžného pohlaví, doneslo se k nám uchichtnutí: „Jo, pánové, šatičky a hluboký výstřih – není vám teplo a u zkoušky jsou to body navíc.“ |
|
|
Na názor jsme se zeptali i na druhé straně zkoušecího stolu. I RNDr. David Honys z katedry fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě nám výskyt studenta lehkooděnce u zkoušek v našich klimatických podmínkách potvrdil. „Samozřejmě, je ale rozdíl v tom, jestli se jedná o nějakou důležitou soubornou zkoušku na konci prvního ročníku, nebo přiběhne doktorand z laboratoře, kde má rozdělanou práci,“ charakterizuje podmínky, ve kterých se nylonovým oblekům skutečně nedaří. |
Když se pídím po dalších názorech na povolující se opasek konvencí, potkávám náhodou jednoho ze známých skorostavařů, jenž patří k těm studentům, kteří si budou muset léto přizpůsobit zářijovému dostavení v kantorově kabinetu. I on se na neúspěšnou zkoušku vydal v poloplážovém oblečení. Moje otázka je mu vodou na mlýn: „Je to přesně tak, mělo by to být normální, ale můj profesor pro to neměl pochopení, a to je podle mě jediný důvod, proč jsem zkoušku neudělal.“
Inu laboratoř je věc jiná, každopádně všude platí, že vzhled může výrazně ovlivnit vaše okolí, natož někoho, kdo nad vámi v danou chvíli zdvihá či sklání palec. Když člověk není přesvědčen o tom, že dotyčný zkoušející profesor má pro „baťůžkáře“ pochopení, vyplatí se vázanku dotáhnout až pod bradu. Ovšem v opačném příkladě může nepochopení uvolněných mravů ze strany profesorovy posloužit jako solidní výmluva. Výskyt lehkooděných studentů u zkoušek budeme sledovat i v zimním semestru. |
|