Zatímco se konference rozběhla, našel proděkan ETF Jan Roskovec, Th.D. prostor pro krátké zamyšlení nad důvody, které vedly ke zvolení právě tohoto tématu pro setkání mladých teologů.

Téma konference je „Víra bez církve? Nezávazný postoj k bohu v postkomunistických Čechách a postmoderní Evropě.“ Je nějaký podstatný rozdíl mezi nezávazným postojem k bohu v postkomunistických Čechách a v postmoderní Evropě?

Vždycky se snažíme téma formulovat tak, aby v něm zaznělo něco ze specifické situace v českých zemích, a aby bylo zároveň srozumitelné i navenek, protože pak se zde mohou setkat různé perspektivy a různé zkušenosti. Formulace „víra bez církve“ nás napadla poměrně spontánně, protože to je, zdá se, čím dál zřetelněji trend, který se objevuje především v Čechách, na rozdíl od Moravy, Slovenska, Polska a jiných postkomunistických zemí. Čechy jsou známy jako nejsekularizovanější země v Evropě a ve světě vůbec, kde podíl těch, kteří se hlásí ke křesťanství, potažmo k jiným náboženstvím, a kteří se aktivně účastní života křesťanských církví nebo i jiných náboženských společenství, je radikálně nejnižší. Podle statistik, které existují, je v tomhle ČR na druhém místě za Albánií.

Muslimskou zemí?

Ano, protože i tam se komunistická vláda velmi důsledně a radikálně pokoušela zavést ateistický režim se vším pronásledováním, bořením mešit a tak dále, takže tam se podařilo náboženství skutečně vytlačit zcela na okraj společnosti.

Být sekularizovaný znamená být ateista?

Právě že se ukazuje, že být sekularizovanou zemí neznamená vysoký podíl ateizmu; tato sociologická pozorování a tato čísla nám předložil kolega doc. Pavel Hošek, Th.D. při včerejší přednášce a většina českých teologů tohle ví. Je zajímavé, že podíl ateistů, to znamená lidí, kteří jsou přesvědčení, že bůh je nesmysl a existuje jen to, na co si můžeme sáhnout a co si můžeme ověřit prostředky exaktních věd, je v Čechách relativně nízký a rozhodně není větší než v žádné jiné zemi severní polokoule. Nejrozšířenější mezi obyvatelstvem je jakási „šedá zóna“ lidí, kteří se neprohlašují za ateisty, nebo by toto označení odmítli, a zároveň se nechtějí identifikovat s žádnou institucí, která je s křesťanstvím nebo náboženstvím vůbec spojena. A to je skutečnost, kterou se pokoušíme popsat termínem Churchless Faith, víra bez církve.

Lidé se tedy nechtějí pouze nijak vázat k organizaci, ale jejich postoj k víře je otevřenější?

Podtitul konference „vztah k bohu bez závazků“ skutečnost víry bez církve jen rozvíjí - bůh ano, církev ne. Tenhle postoj z tradičního pohledu téměř vypadá jako protimluv. Tradičně se mělo za to, že na obě otázky je potřeba odpovědět stejně - buď bůh ne a to znamená i církev ne, nebo bůh ano a tedy i církev ano. „Bůh je“ - to je ještě další součást téhle šedé zóny. Existuje poměrně nezanedbatelná část obyvatelstva, která víru v boha odmítá, ale zároveň se velmi vzdáleně na jakémsi vztahu k církvi podílí; nechávají se oddávat v kostele, církevně pohřbívat, někteří dokonce chtějí dát pokřtít i svoje děti. Tohle je opačná strana, i když ne tak rozšířená, postoj spíše starší části obyvatelstva a tam podíl populace samozřejmě ubývá s věkem; nicméně tento postoj tu je.

A nás zajímá to napětí mezi těmito dvěma odpověďmi - mezi „ano bohu - ne církvi,“ napětí, které probouzí spoustu otázek a samozřejmě není vyhrazeno jen naší zemi. U nás je situace zřetelnější, statisticky daleko výraznější, ale velmi obdobnou zkušenost, jak se ukazuje i tady na konferenci, mají křesťané teologové i z jiných zemí. Například prof. Pool pochází z Ameriky, což je země, která se tradičně považuje za nejnáboženštější, také statistiky to ukazují, ale mnohé myslitele, když sledují situaci, která tam je, vede k podobným otázkám, jaké si klademe my tady v Čechách i v Evropě.

Děkuji za rozhovor.