V Dobešově Kocourkově

1.11.2011, Právo, Strana 6, Publicistika, autor: Jan Keller       

Sloupek

Ministr školství chce zavést školné, ale neví, jak to udělat. To samo o sobě není nic zvláštního. Všechny vládní reformy jsou páchány právě tímto podivným způsobem. Jakousi metodou malých pokusů a velkých omylů.

            Ministr školství je však nejlepší, a proto hledá řešení ideální. Nějakých čtrnáct měsíců před tím, než má být školné spuštěno, se kloní k následující variantě: student bude platit počátkem každého semestru na dřevo. Aby byli potrestáni bohatí studenti, kteří si studují zadarmo třeba až tři školy současně, budou si brát studenti chudší na školné od bank půjčky s nemalými úroky.

            Protože chudší studenti nebudou mít na splácení úroků, bude je za ně platit po dobu studia (ale možná také dlouhé roky po jeho ukončení) stát.

            Daňový poplatník už tedy nebude sypat své peníze vysokým školám, neboť taková praxe je hluboce nemorální a zvýhodňuje bohaté studenty-flákače. Poplatník bude sypat peníze plnými hrstmi bankám. Vysoké školy o tyto peníze pochopitelně přijdou, takže budou mít jednoduché rozhodování: buďto zkrachují, anebo budou zvedat školné.

            Ideální je pochopitelně druhé řešení. Čím vyšší školné budou školy od studentů vyžadovat, tím vyšší budou půjčky a tím vyšší úroky. Daňový poplatník se prohne při placení úroků ještě více a stát o to více ubere školám na přímé dotaci na studenta. Když už bude poplatník z daní vyživovat skrze financování úroků banky, proč by ještě vyživoval vysoké školy?

            Jak se budou cítit v Dobešově Kocourkově bohatí studenti, kteří studují hned tři školy najednou? Docela příjemně. Ti skutečně bohatí se totiž ani nadále kvůli školnému nebudou muset zadlužovat. Rodiče je založí. A pokud by si i na některou z širokého portfolia svých škol půjčku kvůli školnému vzali, bude za ně platit úroky daňový poplatník. Právě tak jako za chudé.

            Miloš Zeman kdysi hřímal, že české školství je už na tom hůře než školství v Nepálu. Pak jsme přes dvacet let čekali na nejlepšího ministra. Pod jeho moudrým vedením jsme při hledání optimálního řešení překročili cestou do Kocourkova již hranice Bhútánu.