Týmový duch – nejdůležitější člen vaší štafety!

26. 4. 2012; autor: Mgr. Veronika Baláková; rubrika: Univerzitní maraton

Ptáte se, proč je fungování týmu a jeho soudržnost pro výkon v závodě důležité? A jak vůbec soudržnost týmu souvisí s Univerzitním maratonem, resp. štafetou? Možná se vám zdá, že štafeta neznamená spolupráci, ale opak je pravda. Vždyť výsledek závodu je závislý na výkonech všech členů štafety. Když první běžec přepálí tempo a nebude schopen dokončit svůj úsek, ovlivní to přece výkony dalších tří běžců…

Týmová soudržnost

Na základě mnoha výzkumů bylo prokázáno, že soudržnost týmu pozitivně ovlivňuje výkon týmu. Jak je to možné? Vyšší stupeň soudržnosti může zvyšovat výkon díky tomu, že zvyšuje úsilí členů. Pod pojmem týmová soudržnost si často představujeme tzv. týmového ducha. Ale jde o mnohem víc. Pojem se přenesl z chemie, kde popisuje síly, které působí na prvky (jedince) tak, že je spojuje dohromady.

Týmová strategie

Jakým způsobem tedy můžeme fungování týmu zlepšovat? Pomocníkem nám může být např. strategie MAPS.

• Mission – mise

  – začíná se formulací (dohodou) skupinového cíle, čeho jako skupina chceme dosáhnout (zlepšit výkon, zvítězit, rozvíjet morálku, zvýšit motivaci atd.), jaké jsou naše hodnoty, zda a jak se zavazujeme k tvrdé práci směřující k dokonalosti; nejdůležitější je však jasně a přesně definovat společný cíl;

• Assessment – ohodnocení

  - je potřeba se zaměřit na rozpoznání silných stránek a zdrojů, ale i nedostatků (jak umíme spolupracovat, komunikovat, jaká je struktura skupiny); ohodnocení by se nemělo být brát jako kritika, ale jako příležitost k učení, uznání individuality a výjimečnosti osobního stylu;

• Plan – plán

  – na základě výše získaných údajů vytvoříme plán změny toho, na čem jsme se shodli, že by bylo třeba změnit (hlavní je práce na ujasnění skupinových rolí, odstranění neporozumění, meziosobních konfliktů); doporučuji začínat diskusí nad tím, co změní jednotlivci a jak se to odrazí na práci týmu;

• Systematic evaluation – hodnocení

  – jak byl plán implementován, jak se daří dosáhnout cílů, případné poopravení plánu; důležitá je konstruktivní zpětná vazba, ne jen kritika.

Týmové role

Jednodušeji řečeno, je potřeba, abychom si společně s členy svého týmu stanovili jasný cíl, rozdělili si role a úkoly (tzn. kdo, co, jak, kdy a proč má udělat) a zavázali se k jejich plnění. Můžeme si také stanovit předem sankce, které budou následovat za nesplnění úkolu. To vše platí jak pro situaci tréninku (samotný trénink + zajištění dopravy, ubytování atd.), tak pro samotný závod (taktika + zajištění „servisu“).

Není tedy důležité, zda budeme trénovat spolu či každý sám, větší význam má jasnost a akceptace rolí a úkolů. Nezapomeňme se však setkávat a sdělovat si své pokroky a oceňovat je, stejně tak pilovat taktiku závodu, která se od toho bude určitě odvíjet.

Přátelství se může v týmu formovat, ale není nutnou podmínkou pro utvoření vysoce fungujícího týmu. V praxi se často setkáváme s velmi úspěšnými týmy, jejichž členové se velmi liší v nejrůznějších charakteristikách. Co odlišuje vysoce úspěšné týmy? Je to právě schopnost soustředit se na týmové cíle a nedovolit individuálním a interpersonálním překážkám, aby ovlivňovaly dosahování těchto cílů.

Co může v týmu vyvolávat napětí, a čeho se tedy vyvarovat?

Obecně je to negativní komunikace – pokud jeden člen z týmu začne využívat následující typy chování, povede to pravděpodobně ke sníženému sebeocenění ostatních členů, tzn. nebudou se v týmu cítit dobře, což může také vyvolávat a podporovat obranné chování ostatních členů.

• Kritické soudy – soudící tón v hlase označující despotu spíše než experta s autoritou; zaměření se na to, co je špatně, spíše než na to, co se daří, používání otázek „proč“; namísto snahy hledat porozumění a využívat otázky typu „co“, „kdy“, „kde“, „jak“;

• Nekompromisní vedení – zdůrazňování kompletních a neflexibilních plánů; namísto zdůraznění rovnosti, hodnoty rozdílných rolí;

• Přílišná zaměřenost na sebe – sledování jen vlastních cílů, nezájem o cíle či zájmy ostatních; namísto věnování pozornosti ostatním členům, jejich cílům, pocitům zdaru či nezdaru týkajících se naplňování stanovených cílů;

• Jednosměrná komunikace – proslovy, instrukce, poučování, ostatní musí jen poslouchat a plnit příkazy; namísto vyrovnanosti mezi vyprávěním a nasloucháním, projevením zájmu naslouchat názorům a pocitům druhého;

• Kontrolování – stanovení strategie a kontrola jejích dodržování; namísto povzbuzení ostatních členů k diskusi, sdělení svých názorů či k podílení se na vytvoření rozhodnutí.