Ocenění mladých talentů na slavnostním koncertu PřF UK

Na Slavnostním koncertu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze předal děkan fakulty prof. RNDr. Kovář, CSc. ocenění za vynikající výsledky pro fakultu mladším pracovníkům fakulty. Mimořádnou cenu děkana obdrželi Mgr. Jan Černý, Ph.D., v oborech biologických, za vynikající výsledky v základním výzkumu publikované v prestižních mezinárodních časopisech, za výborně zvládnutou inovaci přijímacích zkoušek jako garant a za odpovědnou práci pro knihovnu biologické sekce fakulty,

dále RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D., v oborech geografických, za úspěšné získání významných grantů a kvalitní management týmových projektů, za výbornou pedagogickou práci; RNDr. Pavel Coufal, Ph.D., v oborech chemických, za vynikající výsledky v základním výzkumu publikované v prestižních mezinárodních časopisech a za všestrannou a úspěšnou pedagogickou činnost; a Mgr. Vojtěch Ettler, Ph.D., v oborech geologických, za vynikající výsledky v základním výzkumu publikované v prestižních mezinárodních časopisech a za úsilí v pedagogické práci.

RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D.; Mgr. Vojtěch Ettler, Ph.D.; prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc.; Mgr. Jan Černý, Ph.D.; RNDr. Pavel Coufal, Ph.D.

Děkan Přírodovědecké fakulty prof. RNDr. Kovář, CSc přednesl slavnostní prolog

Paní předsedkyně Akademie věd, magnificence, spectabiles, honorabiles, vážení hosté!

Slavnostní otvírání akademického roku - ať už se odehrává v jakékoli variantě podzimního počasí - je pro mě nejpříjemnější tím, že se ocitám mezi zajímavými lidmi v takové konstelaci, v níž bychom se jinak asi nesetkali. Dnešek je toho důkazem. Dovolte mi malý prolog před očekávaným působením hudebních můz. Chtěl bych se jen krátce zamyslet nad jedním tématem současnosti, které podstatně souvisí s aplikací vědy.

V minulých několika staletích nemělo nic větší vliv na vědomí našeho vlastního postavení ve vztahu ke světu jako věda. Velcí astronomové, známí fyzici, slavní biologové nám dokázali, že planeta, kterou obýváme, je hmotným trpaslíkem připoutaným k obyčejné hvězdě, jedné z miliard v galaxii, a ta je zase jednou z nespočtu dalších galaxií; náš člověčí život je pouze jednou z diverzifikovaných podob jiných forem životů. Mnohým tato zjištění nepatrnosti našeho životního mikroprostoru umožnila paradoxně dýchat svobodněji.

děkan PřF UK prof. Pavel Kovář, CSc.

V minulých několika desetiletích se náš svět dále „zmenšil“, globalizace utkaná mj. ze silikonových vláken akcelerovala přenos materiálu, bytostí a informací všeho druhu včetně vědeckého poznání. Asi sto let jsou důležitými protagonisty fenoménu poznání velké univerzity zaměřené na výzkum, vzniklé často ze starých, tradicí posvěcených scholastických center. Jsou především pracovišti pro vědce a doktorandy, kteří se věnují výzkumu a jsou neobyčejně významné pro zemi, která pak není nucena hledat obživu ve vývozu stromů vybraných nastojato nebo v provázení exotických turistů Českým rájem. Objev samotné vědy - důležitější než mnoho objevů parciálních - není v kraji pod Řípem samozřejmě morálním ekvivalentem stoprocentního světla. Provozovatelem vědy jsou lidské bytosti. I v její nejlepší podobě vědeckou práci silně řídí lidské proměnné: ať už na pozadí kvalitních anebo naopak poddimenzovaných pracovních podmínek – jako je tomu při vstupu do Evropy v našem případě. Za každých okolností však zůstává v různém stupni všudypřítomný motivační moment touhy po trošce slávy, skromněji řekněme – touhy po ocenění. A protože potřebu seberealizace, pokud není tvrdě na úkor druhých, považujeme za přirozenou, je třeba s ní také přirozeným způsobem nakládat. Tato touha po sebepotvrzení v širším společenství rozhodně není špatná – splňuje-li dvě podmínky. Za prvé, pokud je vedlejším průvodcem prospěšných činů v systematickém úsilí, za druhé, pokud se neidentifikuje s obsedantním zhoubně závistivým chováním. Avšak vůbec nejcennější jsou takoví lidé, kteří na slávu nemyslí, ačkoli svůj život a práci váží podporou užšího kruhu svých bližních. Ten, kdo ve státě vytváří podmínky pro pokrok, by měl víc než jinam napřít síly k aktivnímu vyhledávání takovýchto „lidských zdrojů“, samotné konkurenční prostředí nemusí ještě podporovat správnou věc, ba někdy - při nedobrém hodnotovém nastavení - naopak.

Rád bych věřil, že dnes, v roce 45. výročí udělení Nobelovy ceny prof. J. Heyrovskému, který působil na naší fakultě, činím dobře ve svém nepočetném výběru mladých badatelů a učitelů, kterým chci vzápětí předat jisté ocenění.

Všem oceněným blahopřeji, cena je podložena peněžitou odměnou.

Při předávání ocenění mimo jiné zaznělo:

“Slovy těžko posatelný genius loci budov naší fakulty, lidé, kteří tam kdy tvořili, jsou důvody, proč se odkudkoliv rád vracím.” Mgr. Jan Černý, Ph.D.		“Ocenění nepatří jen mně, ale všem mým kolegům a spolupracovníkům” RNDr. Jakub Langhammer, Ph.D.
“Cicero kdysi řekl: žádný objev není hned dokonalý.” RNDr. Pavel Coufal, Ph.D.		“Přál bych všem, aby našli práci, která by je těšila tak, jako ta má těší mne.” Mgr. Vojtěch Ettler, Ph.D.

Slavnostní koncert dále pokračoval v režii Dechového kvinteta členů Národního divadla ve složení: Jaroslav Pelikán (flétna), Anna Holeňová (hoboj), Miloš Bydžovský ml. (klarinet), Petr Legát (fagot) a Jan Karas (lesní roh). Zazněly skladby Johanna Christiana Bacha (Kvintet B dur), Josepha Haydna (Divertimento B dur), Normana Hallama (Taneční suita) a Václava Trojana (Dechový kvintet na motivy národních písní)