Adiktologové vyvinuli unikátní vzdělávací systém. Péče o děti se zlepší

Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK upoutala pozornost odborníků z celého světa. V rámci jednoho ze svých projektů (VYYNSPI) její tým navrhl model vzdělávání lidí pracujících v oboru prevence rizikového chování dětí a mládeže. Model přesně vymezuje to, co by preventisté měli umět a znát, aby jejich práce s dětmi byla skutečně účinná. Ani v zahraničí dosud nikdo takový integrativní a mezioborový systém hodnocení vzdělávání nesestavil, proto o něj řada zemí projevila velký zájem.

„V prevenci se pohybují lidé s velmi různorodým vzděláním a zaměřením. Jsou mezi nimi psychologové, psychiatři, praktičtí lékaři, speciální pedagogové, pedagogové, policisté, sociální pracovníci atd. Museli jsme proto vymyslet jednoduchý systém pro posuzování toho, zda má člověk pro práci s preventivními programy a s dětmi dostatečnou kvalifikaci, nebo mu nějaké vědomosti chybí, či je naopak překvalifikován a je např. pro systém příliš drahou pracovní silou,“ vysvětlil přednosta Kliniky adiktologie prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D

Přednosta Kliniky adiktologie prof. Michal Miovský

Tým profesora Miovského se inspiroval kvalifikačními rámci, které říkají, jaké znalosti a dovednosti by měl mít absolvent vysoké školy a které byly v České republice implementovány v rámci projektu Q-RAM. Ty propojil s modelem, který rozděluje primární prevenci podle toho, na koho má působit. Na základě toho vznikl ve světě unikátní čtyřúrovňový model vzdělávání lidí pracujících v účinné prevenci rizikového chování dětí a mládeže.

V současné době v republice funguje řada vzdělávacích kurzu pro preventisty. Zásadní otázkou, kterou řeší také jiné země, je však rozdílná kvalita, zaměření a celková srovnatelnost tréninkových modelů. Tým profesora Miovského tak navrhuje to, aby vznikla jednotná certifikovaná zkouška, kterou by člověk, jenž chce v oboru prevence pracovat, musel absolvovat. Bude to podobné jako se získáním řidičského oprávnění: kdo chce řídit, musí složit řidičské zkoušky, kdo bude chtít pracovat s dětmi, bude muset nejprve projít speciálním testováním. Podle požadavků zkoušky by se tak měly formovat i samotné kurzy celoživotního vzdělávání.

První bariéru, kterou musel tým profesora Miovského v rámci projektu překonat, bylo to, že jednotlivé rezorty, jichž se rizikové chování děti dotýká, používají různou terminologii. Jejich vzájemnou komunikaci to proto prakticky znemožňovalo. „Definovali jsme třicet základních pojmů, které se v této oblasti nejvíce používají. Vytvořili jsme tak velmi potřebný mezioborový výkladový slovník,“ upozornil profesor Miovský.

Model zaujal i odborníky ze zahraničí, kteří se potýkají podobně jako Česká republika s otázkou, jak vzdělávat různé profesní skupiny v prevenci rizikového chování dětí. „Nyní spolupracujeme s Velkou Británií a s Belgií. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost v Lisabonu nám nabídlo, že nad naším projektem převezme záštitu,“ upozornil profesor Miovský.

Podle něj je tento projekt dobrým příkladem toho, jak úspěšně může fungovat spolupráce univerzitních odborníků se státní správou a dalšími institucemi včetně těch s nadnárodní působností. Některé české kraje se už hlásí o to, že by mohly být garanty zkoušky pro pracovníky v oboru prevence rizikového chování dětí. Kdy budou vypsány první zkoušky, však zatím není jasné.