Náměstí Krasnoarmějců 2 skrývalo i „ostrůvky pozitivní deviace“

Kdo čekal při prezentaci knihy Náměstí Krasnoarmějců 2 propírání detailů ze života osob působících v minulosti na Filozofické fakultě UK, jimiž se v uplynulých dnech živil bulvár, byl zklamán. Představení knihy i následná diskuse se zaměřily hlavně na proces vzniku knihy a šíři zpracovaných témat.

Prezentace knihy Náměstí Krasnoarmějců 2. Učitelé a studenti Filozofické fakulty UK v období normalizace proběhla ve čtvrtek 22. listopadu v Knihovně Jana Palacha v suterénu hlavní budovy Filozofické fakulty UK, tedy na někdejším náměstí Krasnoarmějců. Zcela zaplněný sál a více než šedesát prodaných výtisků ještě před zahájením diskuse svědčily o tom, že vydání knihy o temnější stránce minulosti Filozofické fakulty vyvolalo mezi pamětníky a odbornou veřejností velký zájem.

Náměstí Krasnoarmějců 2 je v pořadí už třetí publikací, kterou tým mladých badatelů připravil. Jak se povedlo iniciátorce výzkumného projektu Katce Volné dohledat, poprvé se skupina sešla přesně před šesti lety (27. listopadu 2006). V roce 2009 byla dokončena edice dokumentů Prověřená fakulta. KSČ na FF UK v letech 1969–1989, další edice nazvaná S minulostí zúčtujeme! Sebereflexe FF UK v dokumentech 70. a 90. let 20. století právě odešla do tisku.

Moderátor debaty Tomáš Glanc v jejím úvodu upozornil, že „už od první prezentace projektu v roce 2008 se táhne neblahý trend tento výzkum a jeho výsledky téměř omlouvat a zdůrazňovat, že jeho cílem není skandalizace či denunciace. Je na čase s touto rétorikou přestat, protože výsledek hovoří přesvědčivě sám za sebe. Jde o seriózní a reflektovanou analýzu, které by měla být podrobena každá instituce, která stojí za historické zkoumání.“

Tvůrci prezentované publikace podle svých slov neočekávali, že zadají důvod k medializaci některých osob, jež byly v textu zmíněny jen na několika řádcích, když dají všechny události a fakta do kontextu, kvůli němuž prostudovali na 185 kartonů s archivním materiálem, řadu dobového tisku či různé vzpomínky a oslovili šedesát konkrétních osob, jež měly k dění na fakultně co říct. „Naším cílem není někoho očernit či obhájit, ale porozumět tomu, co se na fakultě a ve společnosti za normalizace dělo. Zajímají nás střety životních a profesních rolí, ke kterým docházelo,“ doplňuje Katka Volná.

Náměstí Krasnoarmějců 2 již není jen souborem dokumentů, ale ucelenou analýzou, která se na čtyř stech stranách textu snaží odpovědět například na otázky: Na jaké kompromisy museli po roce 1968 přistoupit ti, kdo chtěli učit na FF UK? Jak porozumět tomu, že většina akademiků vzpomíná na svou katedru jako na „ostrůvek pozitivní deviace“? A co konkrétně pro vysokoškolského učitele znamenala spolupráce s StB?