Výstava Bible

Bible, soubor knih Starého a Nového zákona, je určena ke čtení, výkladu a k rozjímání, nikoliv k vystavování. Avšak Bible je rovněž od středověku velkou kulturní inspirací. Neznám obor umění, který by se neinspiroval biblickými texty. Biblické příběhy jsou zobrazeny v dílech, jež tvoří poklad evropského dědictví výtvarného umění. Bible se stala nosným pilířem evropské kultury.

S geniem loci tohoto původně Rotlevova paláce je pak Bible spjata ještě dříve, než se stal Velkou či Karlovou kolejí univerzity. Martin Rotlev, královský finančník, obchodník s drahými kovy, vynikal mecenášstvím kulturním. Dal přeložit latinskou verzi Bible – Vulgátu do němčiny a tento dnes druhý nejstarší dochovaný německý překlad úplného biblického textu bývá považován za nejlepší ve středověku. O blízkých vztazích Rotlevovy rodiny ke dvoru svědčí i to, že uvedený překlad šestidílné Bible dal král Václav IV. pro sebe opsat a nákladně vyzdobit. Rukopis z let 1389 – 1400, dnes uložený v Národní knihovně ve Vídni, náleží k vrcholům evropské gotické knižní malby.

Od zmíněného Martina Rotleva získal král Václav IV. palác pro univerzitní Karlovu kolej, která se pak stala centrem dění pražského učení. Úkolem komunity zvané Universitas magistrorum et scholarium bylo bádat o pravdě oslovením člověka člověkem. V disputacích vzdělávaný – educandus, student podle vlastních sil zvažoval a rozumně poznával, zda mu byla řečena pravda. Tato ”vnitřní pravda” není zajišťována jen lidským logem, byla chápána jako transcendentní zjevování v procesu nauky, dialogu učitele s žákem. Biblické texty tu představují ”zákon”, ustanovení a základní východisko pravdy o světě. Univerzitní ”studium generale”, jak samo označení ukazuje, mělo na principu ”zákona” směřovat k zobecnění poznání, k celku, vyjádřeném ”pravdou”, universitas veritatum. Výuka univerzitní v nejvyšším svém cíli byla ve středověku zaměřena k Bibli. V Karolinu po řadu generací realizovala universitas v oslovení člověka člověkem hledání pravdy. Mělo to velký význam morální. Univerzitní mistři Jan Hus a Jeronym Pražský obětovali za svou nalezenou ”pravdu” životy.

Sekularizace univerzity postupně od humanismu po moderní dobu nahradila spjatost s vírou méně těsným pojítkem služby vědám. Změnilo se pojetí pravdy, kterou moderní vědy dokazují svými metodami, a podle deklarované ideje by univerzita měla být místem, kde se sbíhají cesty jež vedou k pravdě. V našem věku nejistot není člověk vázán nějakou jedinou koncepcí světa, zůstává však jeho úsilí o hledání pravdy a smyslu, ve své absolutnosti nepostižitelných, spočívajících v transcendenci, ať už zjevené či nezjevené. Odkaz Bible trvá ve sféře morální tradice evropské kultury.