Silvie Mitlenerová (FF UK) • foto: FF UK • 3. ledna 2014

Evropský čtenář chce jasná tvrzení a důkazy

Čím se liší odborná produkce vznikající v Česku a ve zbytku Evropy? Podle profesora Jana Klápště, ředitele Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty UK, mají české publikace v každé druhé větě „asi“ a „možná“. „Snaha vstoupit do celoevropského dialogu se pojí s potřebou formulovat jinak. Texty nesnesou pochyby,“ říká profesor Klápště.

Profesor Jan Klápště působí jako ředitel Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty UK

Profesor Jan Klápště působí jako ředitel Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty UK

V poslední době vás časově vytěžovala příprava devátého svazku sborníku z mezinárodní konference Ruralia. Čím je sborník významný?

Publikace se věnuje hierarchii ve středověkém venkovském prostředí. Sborník Ruralia je v našem oboru jedním z mála evropských projektů: obsahuje na čtyřicet příspěvků z různých zemí, od Irska po Rusko, od Norska po Španělsko. Publikaci jsme připravili na Filozofické fakultě UK spolu s Centrem medievistických studií; jde o čtvrtý sborník v této spolupráci.

Jak často takový sborník sestavujete?

Sborník vychází po dvou letech, neboť tak často se koná i související konference. Ambicí, kterou se naštěstí docela daří plnit, je zvát ke tvorbě sborníku mladé lidi. Hrozí totiž, že skončíme u kulatého stolu, kde si povídají stále titíž účastníci, a to by po čase začala být velká nuda.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Ruralia IX, která se konala na přelomu září a října 2011 v rakouském Götzisu. Sborník vydává nakladatelství Brepols. Příprava publikace nezahrnuje jen výrobu, ale i distribuci, a jedině dobře zavedená nakladatelství mohou zajistit propagaci po Evropě i v USA.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Ruralia IX, která se konala na přelomu září a října 2011 v rakouském Götzisu. Sborník vydává nakladatelství Brepols. Příprava publikace nezahrnuje jen výrobu, ale i distribuci, a jedině dobře zavedená nakladatelství mohou zajistit propagaci po Evropě i v USA.
Proč připravujete Ruralia zrovna u nás?

Po roce 1989 k nám v Evropě chovali velké sympatie. Díky úspěšné první konferenci v Praze tady tradice zakořenila. Proto kolegové směřovali konání jubilejního desátého setkání také sem. Bylo to velmi vstřícné, ale nesehnali bychom na to peníze, takže jsme navrhli konferenci na Slovensku s exkurzí částečně i na Moravu. Otázka česko-slovenských vztahů zprostředkovala některým velký zážitek – poznání, že mezi námi nepanuje sebemenší nevraživost, například.

Na čem teď pracujete vy osobně?

Před lety mi jeden z anglických kolegů navrhl, abych dal dohromady knížku o středověké archeologii u nás. Tu připraví k vydání v Británii, a bude tedy odpovídat britským nárokům. Mám hotové tak čtyři pětiny a dokončení se blíží.

Hlavní problém tkví vždy v tom, že věci z naší produkce bývají psány jinak než ve zbytku Evropy. Snaha vstoupit do celoevropského dialogu se pojí s potřebou formulovat jinak. Texty nesnesou pochyby, náš mírně ironický přístup, neurčité formulace – proč máte v každé druhé větě „asi“, „možná“? Buď to víte, nebo jděte do háje. Zároveň má-li mít vaše práce přesah, potřebuje zahraničního nakladatele.

Stránky Ústavu pro archeologii nicméně odkazy do zahraničí překypují – vyzdvihnul byste některou formu spolupráce obzvlášť?

Rozvíjíme projekt webové stránky Ruralia, kam se postupně daří zvát autory, kteří nám poskytnou své jinde publikované texty. Celé to počínání získává živé zázemí, autoři si budují důvěru a snad rádi dodávají další texty.

Jak se v posledních letech vyvíjí počet zájemců o studium archeologie?

Zájemců v České republice se hlásí celé zástupy. Snižuje se ovšem kvalita, ochota studentů zabývat se problémy více do hloubky, mořit se s nimi. Tento nářek nezaznívá jen odsud z Celetné 20, podobné nesnáze řeší katedry po celé Evropě, a nejspíš nejen ty archeologické.

Nápadně se to projevuje u výrazné skupiny studentů, kterou nezajímá výsledek zkoušky. Nabídnete-li jim trojku, ani nepokrčí rameny a berou. Dravost a soutěživost se vytrácí, ale podle mě by studenti měli přicházet jako partneři, se snahou aktivně se podílet na nějakém počínání…

V jakém rozsahu nyní probíhají terénní výzkumy? Je to stále důležitá součást studia?

Rozhoduje kvalita. Archeologie je pro leckoho přitažlivá a pro všechny zrádná proto, že získávání primárních dat se nevyhnutelně pojí s interpretací. Jakmile se s tím lidé soustavně neobeznamují, vzniká problém. Naštěstí se nám to daří prolomit, fungují zde různé projekty, máme základnu terénního výzkumu v Mělníce. Když tohle běží, je to radost, na úspěšné a oborem zaujaté doktory a doktorandy se prostě nabalují další.

Prof. PhDr. Jan Klápště, CSc., se v letech 1972–1984 účastnil archeologického výzkumu města Mostu a krajiny v jeho okolí. Od roku 1971 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR, od roku 2001 působí na Filozofické fakultě UK. Věnuje se především otázkám transformace českých zemí ve 13. století. Výzkumy v severočeské oblasti shrnul v monografii Paměť krajiny středověkého Mostecka (Most, 1994) a v monografii Archeologie středověkého domu v Mostě /čp. 226/ (Praha – Most, 2002). Středověkou transformací se zabývají knihy Proměna českých zemí ve středověku (NLN, Praha, 2005, 2012) a The Czech Lands in Medieval Transformation (Brill, Leiden – Boston, 2012). Prof. Klápště editoval či spolueditoval řadu publikací, z nejnovějších např. M. Carver – J. Klápště (eds.), The Archaeology of Medieval Europe (vol. 2; Aarhus, 2011).











Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Pokyny pro autory
Kontakty

REDAKCE
E-mail: iforum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.