Na slovíčko s Mgr. Janem Kynčlem

Čerstvý držitel Ceny prof. RNDr. Jaroslava Heyrovského pro nejlepší absolventy přírodovědných oborů nepokládá některé dosud nevyřešené problémy za tak těžké, jak se na první pohled může zdát.

Co pro Vás znamená zisk této ceny?

Teto ceny si velmi vážím, je nejen oceněním mé dosavadní činnosti, ale zároveň povzbuzením do další práce.

Půjdete to někam zapít?

Ne, nejsem zvyklý "chodit zapíjet", ani při takovéto příležitosti.

Napsal jste 7 vědeckých článků, 3 z nich vyšly ve sbornících výběrových zahraničních konferencí. Jaký recept byste předal studentovi stejného oboru, který by Vás chtěl ve vědecké publikační činnosti napodobit?

Je potřeba nebát se pustit se do nějakého složitějšího problému a nenechat se odradit počátečními neúspěchy. Některé dosud nevyřešené problémy třeba ani nejsou tak těžké, jak se na první pohled může zdát. Samozřejmě je také potřeba obětovat nemalé množství času, který se v nabitém rozvrhu těžko hledá. Také je velmi užitečné mít možnost s někým si o řešeném problému popovídat. Na naší katedře je skvělou volbou seminář pro studenty, vedený doc. RNDr. Pavlem Valtrem, Dr., a prof. RNDr. Janem Kratochvílem, DrSc., který je zaměřený na týmovou spolupráci při řešení otevřených kombinatorických problémů. Zde jsem si vlastně poprvé vyzkoušel, jak vypadá skutečné "vědecké bádání". Na MFF existují i podobné semináře zaměřené například na algebru či matematickou analýzu.

Vyhrál jste letos 7. ročník mezinárodního kola matematické soutěže SVOC (Súťaž študentov vysokých škôl vo vedeckej činnosti v matematike). Jak soutěž probíhala a co Vám nejvíce pomohlo k vítězství?

Název "mezinárodní" mi připadá možná trochu nadnesený, přesnější je "česko-slovenská". Soutěží se v 10 kategoriích v různých oborech matematiky, každá fakulta může nominovat až 5 soutěžních prací do každé kategorie, fakultní kolo se koná většinou jen při větším počtu přihlášených prací. Kromě kvality samotné práce a dosažených výsledků se hodnotí i referát, který každý účastník přednese na společné závěrečné konferenci, která se tento rok konala v Bratislavě. Do soutěže jsem přihlásil upravenou verzi své diplomové práce jako asi většina soutěžících, čímž se možná v nevýhodě ocitají mladší účastníci, kteří svou práci vytvářejí nad rámec svých studijních povinností, a nemohou ji tak věnovat stejné množství času. Na druhou stranu získají cenné zkušenosti, které pak mohou uplatnit v následujících ročnících, což se stalo i v mém případě. Také jsem velice vděčný svému školiteli doc. Valtrovi, který mi pomohl uvedením do tématu a nasměrováním k řešeným otázkám, morálním povzbuzením v počátečních stádiích bádání a mnoha cennými radami a připomínkami v průběhu práce i při následném sepisování výsledků.

Jak hodnotíte úroveň oboru, který jste absolvoval? Jaké má přednosti a naopak bolesti?

Myslím, že u nás má diskrétní matematika velmi vysokou úroveň, na naší katedře je spousta špičkových odborníků, kteří jsou díky svým výsledkům dobře známí i ve světě, existuje tu široká mezinárodní spolupráce, včetně pobytu pracovníků i studentů na zahraničních ústavech a univerzitách (a naopak), v Praze se pořádá každoročně několik mezinárodních konferencí, kam se sjíždějí přední představitelé oboru z celého světa.

Kde byste si přál pracovat v budoucnu a na které pracoviště "si myslíte" jako na reálně dosažitelné?

To je těžká otázka. Teď mě ještě čeká několik let postgraduálního studia, pak snad budu mít jasnější představu, ale matematice bych se chtěl určitě věnovat i nadále.

Petr Dušek, autor je spolupracovníke iFora