Deset let časopisu Fleš na Fakultě sociálních věd

.

Když se po roce 1990 nově koncipovalo vysokoškolské studium žurnalistiky a vznikala nová Fakulta sociálních věd UK, bylo jasné, že změny neproběhnou jen v části teoretické výuky. Součástí zakládaného učebního programu byly také tvůrčí semináře a kreativní dílny, ve kterých si měli studenti ověřovat na přednáškách nabyté poznatky. Zkrátka - sebelepší popis toho, jak média fungují - bez možnosti si také zkusit vyrábět např. noviny se vším všudy - zůstane právě jen popisem.

Do řešení problému se zapojily i zahraniční fakulty, především z Francie, Holandska a Španělska a nabídly pomoc v rámci projektu TEMPUS. To znamenalo stáže pro pedagogy, kteří se měli speciálními semináři zabývat a především materiální vybavení, protože Fakulta sociálních věd na počátku své existence měla jen tu pomyslnou tabuli, křídu, papír a tužku. Studentské práce pro tištěná média se pouze četly a hodnotily takříkajíc nasucho.

S podporou projektu TEMPUS a mateřské Univerzity Karlovy vznikl tak zvaný newsroom, bylo vybaveno lámací DTP pracoviště a velký kamion přivezl velkou kopírku, schopnou v minutě tehdy neuvěřitelného výkonu. Dnes patří tenhle stroj k nejstarším v republice. Bylo ještě potřeba nakoupit lámací programy a poradit se v nedaleké redakci obnovených Lidových novin, jak by celý systém měl fungovat.

Od října 1993 tam první nastupující ročník žurnalistiky měl k dispozici techniku, na které mohl vydávat vlastní fakultní noviny. Dostaly jméno Fleš, trochu jako protiváha tehdy začínajícího bulvárního Blesku. Fleš byl koncipován jako deník, to znamená, že během jednoho dne museli studenti pod dohledem a za pomoci pedagogů materiály napsat, zredigovat, zlomit, udělat korektury, zanést je do textu a k večeru noviny vydat. Na dalším semináři se pak číslo hodnotilo jak po stránce jazykové a obsahové, tak grafické a připravilo se vydání další. Studenti se střídali ve službách editorů a korektorů a každý musel napsat určitý počet článků z oblasti zpravodajství, kultury, politiky, ekonomie nebo sportu.

První redakce Fleše se potýkala s mnoha technickými problémy – psalo se ještě v tak zvané T 602, často padala počítačová síť, nebyl přístup na internet, fotografie se musely komplikovaně skenovat, byly to ale zároveň průkopnické doby, o kterých se později vyprávějí neuvěřitelné historky. Na konci roku například celá redakce vyjela na Dobříš, kde sbírala materiál pro první – a také poslední - regionální vydání Fleše. Na zahradě magistra Jaroslava Slance, tehdy jako dnes odpovědného za grafický design, se pořádal táborák. Studenti přespali v místní sportovní ubytovně a nad ránem se údajně pokoušeli přestěhovat trabant správce objektu na strom.

Každý další přicházející ročník si deník Fleš přizpůsobuje ke svému obrazu. Někdy je více sportu, jindy více informací o nových technologiích nebo ekonomii, někdy je materiálů málo, a tak se zvětšuje typ písma, jindy se textů sejde hodně a písmena se zmenšují. Jak se ukázalo, udržuje každá redakce Fleše i během dalšího studia neformální kontakty a někteří se setkávají i později během práce v médiích.

Deník tedy ve školním roce 2003/2004 slaví desetileté výročí. Proto se jeho zakladatelé, ze kterých jsou dnes renomovaní novináři a novinářky, těsně před Vánoci sešli s dnešní studentskou redakcí, která své předchůdce vřele přivítala. Trabant se sice tentokrát nestěhoval, ale vzhledem k tomu, že oslava probíhala mimo jiné i v restauraci, byla poměrně neformální.

Během těch deseti let láme a učí studenty grafický design magistr Jaroslav Slanec a redakci a výuku žurnalistické tvorby vede PhDr. Barbora Osvaldová.

Poslední dva roky má Fleš nejen papírovou, ale také internetovou podobu, dostupnou na adrese www.fles.info.