Karolinský dialog Jaroslava Fragnera - 35 let od dokončení obnovy Karolina a jeho areálu.

23. června 2004

Karolinský dialog Jaroslava Fragnera - 35 let od dokončení obnovy Karolina a jeho areálu.

Mezi historickými památkami České republiky zaujímá Karolinum jedno z nejčestnějších míst. Unikátní stavební komplex s gotickým jádrem, nepřetržitě využívaný pro potřeby univerzity více než 600 let, je v kontinentální Evropě zcela ojedinělý. Není jen symbolem nejstarší středoevropské univerzity, je skutečnou kulturní památkou českého národa; zde se spoluvytvářela česká kultura a národní dějiny.

Václav IV., snažící se dostát odkazu svého otce, věnoval roku 1383 Karlově koleji sídlo nové. Výstavný palác královského mincmistra Jana Rotleva se po nutných stavebních úpravách stal centrem celé univerzity. Budova se postupně rozšiřovala a podstupovala v průběhu staletí další stavební úpravy. Každá zanechala na tváři Karolina více či méně zřetelný či trvanlivý otisk, jeho slohová podstata ale zůstala nedotčena. Chronický nedostatek prostředků ji uchránil před zásadními přestavbami. Barokní adaptace představovaly významné, ale nikoli podstatné zásahy do stavebního organismu Karolina. Cenou, kterou za to Karolinum platilo, bylo nezadržitelné chátrání jeho konstrukce. Na tom nic nezměnila ani rekonstrukce, ostatně sporná, karolinského arkýře z konce 19. století. Do 20. století tak vstoupilo Karolinum ohrožené ve své stavební podstatě.

Blížící se výročí založení pražského vysokého učení vedlo univerzitu, nikoliv v této souvislosti poprvé, v roce 1934 k rozhodnutí Karolinum rekonstruovat. Byla vytvořena Komise pro obnovu Karolina, podniknuta veřejná národní sbírka a především realizován stavební průzkum i některé nutné zabezpečovací práce, pokud ovšem dostačovaly finační prostředky. Práce na Karolinu pokračovaly i za nacistické okupace. Naštěstí postup a posléze konec války nedovolily provést zamýšlenou zásadní přestavbu pro potřeby Německé Karlovy univerzity.

Rozhodující obrat přinesl až rok 1945. Vládní rozhodnutí o generální rekonstrukci již nejen vlastního Karolina, ale i celého karolinského areálu, tvořeného dalšími budovami získanými univerzitou, dalo pracím zcela novou dimenzi a konečně materiální zajištění. Generálním projektantem se stal architekt Jaroslav Fragner, profesor Akademie výtvarných umění, stojící před zavazující výzvou obtížnosti i závažnosti svěřeného úkolu. Ponechat vše architektonicky cenné a vytvořit nový prostor pro provozní potřeby moderní univerzity, syntetizovat staré a nové v nový, umělecky svébytný a funkční celek

Jaroslav Fragner

Precizní a neústný Fragner přistoupil k rekonstrukci pietně, ale bez zbytečného sentimentu. Soudobě promyslel a nově definoval prostor při respektování již existující kvality, která kladla základní otázky architektonického ztvárnění a současně přinášela i návrhy na jejich řešení moderními výrazovými prostředky. Fragner v kontinuálním tvůrčím dialogu zbavil Karolinum nánosů bezcenného balastu, vnesl do něj vzduch, světlo a novou dynamiku za použití tří materiálů, růžového bronzu, kůže a dubu, povýšených na nositele sjednocující ideje přirozené ušlechtilosti a vznešenosti. Jeho organická, vnitřně funkcionalistická, dogmatu oproštěná unifikace Karolina v sobě spojila čistotu uměleckého výrazu s monumentální přesvědčivostí, bez prostorových a slohově násilných hiátů.

První etapa téměř čtvrt století trvající rekonstrukce se zaměřila na Velkou aulu a přilehlé prostory a byla dokončena v roce 1949. Druhá trvala 10 let a během ní byla dokončena rekonstrukce starého Karolina, především reprezentační prostory a tzv. Vlastenecký sál, původně sídlo karolinské knihovny a poté Královské české společnosti nauk. Třetí etapa, zásadně ukončená v roce 1969, dva roky po Fragnerově smrti, zahrnovala rekonstrukci celého, mimořádně složitého areálu. Fragner k ní přistupoval se stejnou zodpovědností jako k rekonstrukci Karolina. Zdevastovaný stav objektů, některé byly vyhořelé či zřícené, jejich architektonická kvalita, stejně jako využití prostor, samy určily řešení. Některé domy byly zbourány, z většiny ostatních byla ponechána sklepení a přízemí a obvodové zdivo, do něhož byla vestavěna nová ryze funkční vnitřní dispozice. Fragner vyšel z logiky prostoru středověkého Karolina, propojil je s provozně výukovou částí areálu a vytvořil Karolinum nové. Centrální dominantou areálu se stal Čestný dvůr se vstupem do rektorského křídla, logický, dynamicky jednotný prostor bez proporčních deformací, přesvědčivě ukazující Fragnerův základní koncept architektonického vrstvení; přejímání a pokračování jako tvůrčího východiska.

Fatální rok 1948 a jeho důsledky poznamenaly i rekonstrukční práce, zvláště třetí etapu. Fragner musel z některých záměrů slevit, na některé dokonce rezignovat. Celkové vyznění, v němž architektonický detail hrál mnohdy dominantní úlohu, negativně ovlivnilo i vynucené použití typizovaných stavebních prvků či rychlý úpadek uměleckých řemesel. Fragnerova architektura, ač ochuzena, však nezjalověla, nesklouzla do bezmyšlenkovité banality.

Obnova Karolina a jeho areálu je bezesporu vyvrcholením Fragnerovy tvorby a jedním z nejvýznamnějších děl české architektury 20. století. Regenerace karolinského stavebního organismu je dílem, které můžeme zajisté obdivovat nebo s ním naopak polemizovat. Musíme ho však respektovat. Všechna porušení Fragnerova uměleckého konceptu znehodnocují dílo v části i v celku. Respektovat a oceňovat musíme i práci těch, kteří vynaložili všechen svůj um a vynalézavost, aby zachránili Karolinum a celý areál a navrátili je dalším generacím.

Jiří Přenosil, AUK