Oslavy 100 let od narození prof. MUDr. et MVDr. Jana Šuly, DrSc.

Projev prorektora pro vnější vztahy doc. PhDr. Michala Šobra, CSc.

Spectabiles, honorabiles, cives academici - vážené dámy a pánové

Dovolte, abych jménem Jeho Magnificence rektora Univerzity Karlovy vyjádřil poděkování za to, že se mohu zúčastnit dnešního slavnostního setkání u příležitosti 100. výročí narození emeritního přednosty Ústavu biochemie a experimentální onkologie a spoluzakladatele oboru experimentální onkologie, pana profesora Šuly.

A také bych rád poděkoval všem organizátorům, kteří si našli čas i energii toto setkání připravit - všem, kteří nezapomněli. Do jisté míry to měli usnadněné tím, že jsou lidé, na které prostě nelze zapomenout.

Řekl bych to tak, že jsou lidé, kteří tu s námi byli a jsou. Jsou lidé, kteří zůstávají! A to nejen v naší práci, ale především v našich myslích, v našich srdcích, v našich vzpomínkách.

A přestože jsem neměl tu čest a potěšení se s panem profesorem osobně setkat, jsem na základě všeho, co jsem se o něm dočetl a co jsem o něm vyslechl přesvědčen, že právě on zcela nepochybně patří mezi tyto vzácné bytosti – mezi lidi, kteří neodcházejí, i když už nejsou mezi námi. Kteří nám tu zanechali nezapomenutelné a neopomenutelné stopy, poselství, které nás stále vnitřně oslovuje, kterému stále pozorně nasloucháme, ke kterému bychom i za nás rádi něco dodali.

Jsem přesvědčen o tom, že právě takováto setkání jsou v dnešní hektické době povrchních vztahů, bulvárních informací a pragmatických kontextů nejen potřebná a smysluplná – ale i svým způsobem očistná a inspirativní. Neboť vzpomínka přece nemusí být jenom ohlédnutím, ale také pohledem kupředu - a také jistou odpovědí na to, proč se tato univerzita jmenuje Karlova, tato síň nese jméno Coriových a proč jsme se tu sešli, abychom si připomenuli nedožité narozeniny pana profesora Šuly.

A tak je symptomatické, že tady stojím vedle pana doc. Matouše, který je nejen současným přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF, ale nikdy nepřestane být také posledním nejmladším asistentem pana profesora. A je symbolické, že mezi vámi tu dnes určitě jsou mladí, ale zdaleka ne poslední, asistenti a doktorandi pana doc. Matouše, kteří jsou zárukou téhle intelektuální a tvůrčí kontinuity, na jejímž počátku stál v tomto oboru pan profesor Šula, jenž jejich i naše snažení odněkud sleduje se zaujetím, laskavým pochopením, noblesou a šarmem, které mu byly vlastní.

Jsou lidé, kteří tu s námi byli a jsou. Jsou lidé, kteří zůstávají! Tak jako vy, pane profesore, který jste tu pořád v nás a s námi. Jako ten, který byl nejen ctěn a respektován – ale především milován….