Struktury spojují vědu a umění. V Malé galerii vědeckého obrazu MFF UK byla zahájena výstava ... ergo dubito

11. ledna 2011

Mezi díla nového výtvarného směru „nano-umění“ zařadil svou tvorbu doc. RNDr. Jan Valenta, PhD. při včerejší vernisáži výstavy nazvané „... ergo dubito,“ která byla zahájena v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Vystavená kolekce 16 interferenčních makrofotografií vznikala v letech 2009 a 2010 a zobrazuje barevné struktury vzniklé ze směsí běžných kapalin jako je jar nebo tekuté mýdlo.

Je-li kapalina v tenké vrstvě, dochází k interferenci, tenká membrána odráží světlo a vznikají barevné plošky. S vhodným osvětlením je lze vyfotografovat a touto relativně jednoduchou technikou dosáhnout výjimečného účinku obrazů. Makrofotografie struktur směsí kapalin tak připomínají například leštěné výbrusy nerostů a vzácných kamenů nebo prorůstání vláken a pohyb buněk v živé tkáni zachycených v prchavém okamžiku v nejbizarnějších kombinacích barev, fantazijních tvarů a kompozice snímané plochy.

Struktury jsou podle autora tím, co spojuje vědu a umění.

„Umělci se často omezují, že si vytvoří určitou strukturu nebo stylizaci, například impresionismus nebo kubismus, a v této struktuře se pak vyjadřují,“ řekl Jan Valenta. „I příroda má své struktury, které můžeme objevovat nejen ve vědě, ale i v umění, které se ve svém vývoji často snažilo jít autonomní cestou a někdy dokonce zásadně popíralo inspiraci přírodou. Mě se podařilo objevit velice bohatý zdroj dosud skrytých struktur a ten bych chtěl pomocí interferenční makrofotografie zprostředkovat ostatním.“

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., Katedra chemické fyziky a optiky MFF UK

Dalším pilířem zahájené výstavy kromě struktur kapalin bylo to, co vyjadřoval její název „... ergo dubito.“ Podle Jana Valenty dnes žijeme ve společnosti, kde se pochybnosti příliš nenosí a největší úspěch má ten, kdo jde za svým cílem bez pochybování. „Snad mi René Descartes odpustí, že jsem si jeho výrok přizpůsobil na ´pochybuji, tedy jsem,´“ vysvětlil autor. „Pochybnost je důležitá jak pro vědeckou, tak tvůrčí uměleckou práci, pochybnost je zpětná vazba, která tvůrčí touhu a touhu poznávat brzdí, a my tak zůstáváme v rozumných mezích. V umění i ve vědě se setkáváme s díly, kde pochybnost evidentně nebyla přítomná, a většinou to dopadlo špatně. Bez pochybností, které se vyvracejí a pak se zas nacházejí nové, by pokrok a poznání nebyly možné.“

Doc. RNDr. Jana Valentu, PhD. z Katedry chemické fyziky a optiky MFF UK inspiruje estetická stránka vědy. Jeho práce na makrofotografiích struktur kapalin začala na soustředění mladých fyziků a matematiků před víc jak třemi lety a také v souvislosti s článkem v časopise Scientific American, kde se studovalo proudění vody v tenké bláně. Během vernisáže předvedl jednoduchý proces, při kterém struktury vznikají. Na obyčejném rámu s přívodem kapaliny, v tomto případě běžného kuchyňského jaru na nádobí, slabě tekoucí proud rozevřel mezi dvěma strunami do tenoučké vrstvy a na černém pozadí bylo možné sledovat barevné struktury.

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD.: „Nejhezčí struktury jsou při nízkém průtoku směsi, plošném zdroji světla, třeba obloha je lepší než slunce, a když je vrstva kapaliny tenká jen několik stovek nanometrů. Praskne za pár vteřin. I obyčejná bublina na očku je perpetum mobile na obrázky.“

Výstava potrvá do 7. 3. 2011.

(Marie Kohoutová)