12. 1. 2012; autor: Monika Měrotská, red.; rubrika: Rozhovory & portréty

Husitská teologická fakulta si pravidelně zve do svých výukových hodin zajímavé hosty. Těsně před Vánocemi přijal pozvání Mgr. Moniky Měrotské z katedry psychosociálních věd a etiky ugandský kněz Alfred Tumwesigye, který studentům sociální a charitativní práce přiblížil fenomén dobrovolnictví v současné globalizující se společnosti.

Co vás přivedlo k návštěvě České republiky?     

Byl jsem pozván neziskovou organizací Shalom for Uganda, kterou jsem spoluzakládal. S touto neziskovkou zároveň spolupracuje Mgr. Monika Měrotská, která je odbornou asistentkou na katedře psychosociálních věd a etiky HTF UK. Právě ona mě pozvala na fakultu přednášet.

Vy jste ale nepřiletěl z Ugandy, nýbrž z Chicaga, kde studujete. Kterému oboru se tu věnujete?  

Studuji v Chicagu na Loyola University, což je jedna z nejlepších univerzit v USA. Dělám magisterské studium pastoračního poradenství. Studium mi umožní pomáhat lidem, například nemocným, mládeži, vězňům a tak dále, profesionálním způsobem, protože v Ugandě profesionální poradce nemáme. Až školu dokončím, budu schopen školit další poradce, s nimiž vytvoříme tým, který bude s radostí sloužit třeba i mladým lidem ve školách.

V Česku reprezentujete neziskovou organizaci Shalom for Uganda. Čemu se tato neziskovka věnuje? 

Shalom for Uganda vznikla z potřeby českých dobrovolníků, kteří v této zemi před dvěma lety pracovali. Zároveň i já jsem cítil, že zvláště ve vesnických oblastech je pomoc potřebná, neboť tu mezi obyvateli vzniká nespokojenost jako důsledek nemocí, chudoby, nevzdělanosti, zmatku a domácího násilí v rodinách. Právě hebrejské slovo shalom znamená blaho, dobro, pokoj, které Afrika tak potřebuje.

V současnosti je hodně lidí skeptických vůči pomoci rozvojovým zemím. Jaký je váš pohled?  

Mnoho organizací přišlo do Afriky s dobrými věcmi, ale s vlastními vizemi, jak by měl rozvoj v Africe vypadat. Většina z nich byla po čase frustrovaná, protože se jim nepodařilo uskutečnit změny v Africe tak rychle a účinně, jak očekávaly. Jenže není možné dostat subsaharskou Afriku za sto let na úroveň, na niž se dostávaly jiné oblasti mnohem delší dobu.

Podle mě je pro rozvojovou pomoc důležitá práce s Afričany, ne práce pro ně. To znamená přijít, být s lidmi, jíst to, co jedí oni, a podobně. Africké přísloví říká: „Jestli chceš kráčet rychle, kráčej sám, ale když chceš dojít daleko, kráčej s druhými.“ Mé pojetí vyplývá i z mé osobní zkušenosti. Když vidím fotky afrických dětí, jak nosí vodu na hlavách, pracují, chodí otrhané, pečují o mladší sourozence a snášejí různá příkoří, připomíná mi to vlastní dětství. Tímto vším jsem prošel. Díky studiu jsem dnes tím, čím jsem, a věřím, že za pár let tady může stát s vaší pomocí některé z dalších afrických dětí a vyprávět své svědectví o změně života.

Čemu jste se věnoval ve své přednášce na HTF UK?

Přednáška, která se uskutečnila 21. prosince, byla určena pro studenty sociální a charitativní práce v rámci předmětu práce s menšinami a metody a teorie sociální práce. Zaměřovala se na fenomén dobrovolnictví v současné globalizující se společnosti. Přednášku jsem vedl spolu s MUDr. Veronikou Jakubčiakovou, která představila Ugandu očima dobrovolníka.

Pokud by chtěl někdo Ugandě pomoci, jaké má možnosti?

Když jsem měl přednášku, viděl jsem spoustu mladých lidí, inteligentních, energických a plných naděje. Právě vize takových lidí, kteří vyslyší volání dělat něco, za co nejsem placen, se může setkat s konkrétní potřebou v Ugandě. Možná chcete pracovat s nemocnými v nemocnici, možná chcete pomáhat mladým lidem ve školách nebo v komunitách, možná jste technický typ a chcete pracovat na projektu s vodou – cokoliv chcete udělat, bude velkou pomocí. Kdo nevycestuje do Ugandy, můžete se zapojit prostřednictvím dárcovství. Každou pomoc naše sdružení Shalom for Uganda uvítá.

Je Uganda bezpečnou zemí?   

Uganda je perlou Afriky, jak ji pojmenoval Winston Churchill. Za sedmdesát let naší samostatnosti jsme zažili špatné i dobré časy, ale posledních deset let jsme bezpečnou krajinou. Můžu říci, že Uganda je bezpečným místem ve srovnání s jinými africkými zeměmi.

Jak se vám líbí v České republice?

Bylo skvělé přijet sem v době oslav Vánoc a Nového roku. Chutnaly mi vaše speciality jako knedlo vepřo zelo, svařák a líbil se mi Silvestr ve Zlatých Horách ve Slezsku.

V čem se liší české Vánoce od ugandských?   

Na Vánoce je u nás teplo, nemáme vánoční stromečky a většinou si nekupujeme tolik dárků jako tady. Děti na Vánoce dostanou hlavně nové oblečení, na které rodiče šetří celý rok. Navštěvujeme se a trávíme Vánoce společně jako komunita. Co se týče jídla, nemáme žádné speciality, hlavně že je všeho dostatek. Někteří lidé mají právě na Vánoce maso, které si jinak nemůžou dovolit.