4. května 2012

Bibliodrama pomáhá studentům najít cestu k Písmu

4. 5. 2012; autor: Helena Stinglová; rubrika: Studenti

Nejen hlavou, ale i všemi smysly se učí studenti Katolické teologické fakulty UK vnímat bibli. Na kurzu bibliodramatu, který vedou doc. PhDr. Mireia Ryšková, Ph.D., a Mgr. Zuzana Pelechová, se prostřednictvím různých kreativních technik, především dramatických a výtvarných, potýkají s biblickými texty a hledají jejich významy.

„Většina lidí má nějakou představu o biblickém textu. Snahou bibliodramatu je tuto představu rozvinout, korigovat nebo ukázat na další možné dimenze. Celý proces je zaměřen na to, aby člověk začal na text pohlížet nově, aby se stal jeho vlastním textem a příběhem,“ nastínila smysl kurzu docentka Ryšková.

Kurzy bibliodramatu probíhají v blokových seminářích, v zimním semestru se konají tři setkání na fakultě, na letní však studenti vyjíždějí na prodloužený víkend do přírody. Delší čas strávený pohromadě napomáhá stmelení skupiny, její otevřenosti a také prohloubení vnímání. Člověk není rušen svým běžným denním provozem a starostmi a může se věnovat textu naplno.

Vedoucí kurzu vyberou dopředu jeden z biblických textů a po jeho rozboru a stanovení hlavní významové linie, s níž chtějí pracovat, sestaví přesný program semináře. Bibliodramatický proces má vždy tři fáze: rozehřívací cvičení, práci s textem a reflexi. „Při rozehřívací fázi si třeba hrajeme na babu. Můžete dělat cokoliv, jde o to, aby se člověk uvolnil a vstoupil do nového prostoru a sžil se se skupinou. Snažíme se, aby i tato fáze nějak souvisela s daným textem. Ne vždy je to ale nutné, když jsem byla na kurzu bibliodramatu v Rakousku, tak jsme deset minut chodili a zívali,“ usmívala se docentka Ryšková.

Pak už přichází na řadu samotná práce s biblickým textem. Někdy dostanou studenti vybraný text dopředu, velmi často také s předem zadaným úkolem, jindy se téma dozví až na kurzu. V průběhu semináře pak inspirováni biblickým textem využívají k jeho ztvárnění různé způsoby práce, např. malují, hrají nebo všelijak „muzicírují“. „Snažíme se kombinovat různé kreativní techniky, aby se po dobu práce netvořilo třeba jenom výtvarně, ale aby se zapojily všechny smysly a schopnosti člověka,“ zdůraznila Zuzana Pelechová.

Aktivity stanovují předem vedoucí kurzu, ovšem to, jak budou pojaty, určují studenti. Vedoucí jen sledují, aby se studenti neodklonili daleko od významu a smyslu vybrané pasáže bible. Pokud se tak stane, vše se studenty rozeberou.

„Kreativní techniky, ať už výtvarné, gestické, dramatické nebo hudební, člověka uvolňují a dovolují mu, aby se z racionálního konceptu posunul někam jinam. Pracuje s podvědomím. To, co je v něm ukryté, vystoupí na povrch,“ vysvětlila docentka Ryšková, z čeho kurz vychází. Po skončení každé aktivity proto přichází fáze reflexe. Součástí semináře je také skutečná práce s textem, kdy studenti společně s vedoucími vybrané pasáže na základě odborných komentářů rozebírají.

Bibliodrama není českou specialitou. Obor se zrodil v protestantských oblastech světa v polovině dvacátého století jako reakce na poněkud „odcizený“ výklad Písma. „Byla to reakce na historicko-kritickou metodu, která text rozebírala za pomoci vědeckých metod, ať už lingvistických či historických. Text byl rozebrán do posledních detailů, stal se polem pro bádání, ale z výkladu se pro běžného uživatele bible ztratilo to, čím biblický text především je – tedy Božím oslovení člověka,“ vysvětlila Ryšková, která obor v polovině devadesátých let přenesla na českou půdu. Nyní společně se svými následovnicemi Zuzanou Pelechovou a Magdalenou Bodlákovou O’Brien o bibliodramatu sepsaly první českou publikaci.

Na kurz se dnes nehlásí jen studenti teologických fakult, bibliodrama láká i studenty Pedagogické fakulty, práv nebo medicíny. „Víra ani znalost bible nejsou podmínkou. Podmínkou je, aby lidé byli ochotní sami sebe nějakým způsobem investovat. Podmínkou nejsou ani umělecké vlohy, jde jen o otevřenost a ochotu s ostatními sdílet své prožitky a brát biblický text vážně,“ říká docentka Ryšková.