Zkoumají evropské raky a račí mor. Testy potvrdily zhoubnou nemoc na Domažlicku

Když obyvatelé západočeské Pece pod Čerchovem v lednu oznámili, že v potoce pod rybníkem objevili velké množství uhynulých raků, tušil docent Adam Petrusek z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK, že tam udeřil račí mor. Testy, jež prováděl jeho tým v Praze, smutnou diagnózu potvrdily. Desítky raků zahubila nemoc, která od poloviny 19. století likviduje populace původních druhů raků po celé Evropě. Přestože její původce je jedním z nejprozkoumanějších patogenů bezobratlých živočichů, stále o něm vědci mnoho nevědí. Výzkumu této choroby se věnuje i tým docenta Petruska.

Přenašeč račího moru rak pruhovaný

„Podle toho, že na místě neuhynuly žádné jiné vodní organismy, bylo nám jasné, že račí mor je nejpravděpodobnějším vysvětlením,“ povzdechl si docent Petrusek, který se věnuje výzkumu korýšů. Nemoc následně potvrdily molekulární analýzy tkání uhynulých živočichů. Vědci nyní pátrají po původu nákazy.

Velký úhyn raků byl poprvé zdokumentován na severu Itálie v polovině 19. století, nemoc pak postupovala středovýchodní Francií, a nakonec zaplavila celou Evropu. Kvůli razanci, kterou do té doby neznámá choroba likvidovala evropské populace raků, získala zlověstné pojmenování račí mor. Do Evropy se dostala pravděpodobně s některým z druhů severoamerických raků, kteří fungují jako její přenašeči, sami jsou však vůči ní odolní.

Když nemoc vyhubila ve druhé polovině 19. století celé populace evropských raků, hledali lidé způsob, čím do té doby oblíbenou pochoutku nahradit, zkoušeli proto vysadit jiné druhy. Až na druhý konec Evropy se tak dostal východoevropský rak bahenní, který je vůči chorobě o něco odolnější, především však byli dovezeni severoameričtí raci pruhovaní, signální a červení a s nimi další dávka choroby. Americké druhy tak evropské vodstvo zamořily račím morem. O co víc hynuli původní obyvatelé, o to víc je nahrazovaly nově importované druhy a o to víc roznášely nemoc po Evropě. I čeští původní raci, rak kamenáč a rak říční, jsou proto dnes ohrožení a státem chránění živočichové.

Oběť račího moru

Rak napadený morem pravděpodobně hyne na celkové selhání organismu. Účinné léčivo proti chorobě vědci neznají. Bojovat proti nemoci se dá jedině tak, že se potoky a rybníky chrání před infikováním nepůvodními druhy – přenašeči a také před kontaminací vodou nebo rybami, kde napadení raci žili.

Nejen na račí mor je zaměřen projekt Diverzita původních a invazních druhů raků ve střední Evropě: od genetické struktury populací a reprodukčních strategií po systematiku a ochranu, na kterém pracuje tým docenta Adama Petruska ve spolupráci s týmem docenta Zdeňka Ďuriše z Ostravské univerzity a docenta Pavla Kozáka z Jihočeské univerzity a který finančně podpořila Grantová agentura České republiky. Vědci na výzkumu raků spolupracují i se zahraničními badatelskými pracovišti.

Odborníci zkoumají populace původních evropských raků i druhy nepůvodní, dovezené především ze Severní Ameriky. „Tito raci se velmi intenzivně rozšířili, konkurují původním druhům nebo působí významné škody ekosystému. To je případ zejména jihozápadní Evropy. V Itálii a na Pyrenejském poloostrově je teplomilný rak červený schopen zásadně změnit to, jak vypadají mělké vodní ekosystémy, sladkovodní jezera, mokřady. Tito raci doslova sežerou, na co přijdou, především vodní rostliny. Hrabou rozsáhlé systémy nor ve dně, a tím víří bahno. Když se dostanou do mělkého průhledného jezera zarostlého vodními rostlinami, změní ho v hnědou zakalenou břečku, což negativně dopadá na nejrůznější druhy vodních organismů, potažmo na vodní ptáky apod.,“ podotkl docent Petrusek a připomněl tak, že importované druhy nejsou problematické jen kvůli račímu moru.

V souvislosti s touto nemocí se týmu docenta Petruska podařilo nyní ověřit, že vedle některých druhů raků může jako hostitel patogenu způsobujícího račí mor fungovat i sladkovodní krab. Podobné testování nezávisle na sobě prováděli také němečtí a norští vědci. Výsledky své práce proto čeští a norští badatelé spojili do jedné publikace, která vyšla začátkem února ve významném mezinárodním časopise Freshwater Biology. Tento objev nyní vyvolává řadu dalších otázek, kterými se vědci budou nadále zabývat.

Českým přírodovědcům se při sérii výzkumů zaměřených na raky podařilo učinit i další výjimečné objevy. Ukázalo se například, že samice raka pruhovaného jsou schopné se v případě nutnosti rozmnožovat i nepohlavně. „U některých zvířat je to celkem běžná věc, u desetinohých korýšů je to však velmi neobvyklé. Raků je na světě přes 600 druhů, desetinohých korýšů je mnoho tisíc druhů. Donedávna jediný známý nepohlavně se rozmnožující desetinožec byl akvarijní rak mramorovaný,“ podotkl docent Petrusek. „Objev schopnosti nepohlavního rozmnožování u významného invazního druhu nás mimo jiné vedl k otázce, zda tento proces hraje v přírodě nějakou roli, zda třeba přispívá ke schopnosti invaze tohoto druhu,“ zamýšlel se docent Petrusek. Ve spolupráci s nizozemskými vědci nyní probíhají výzkumy, které se soustředí speciálně na nepohlavní rozmnožování raků.