Koronavirus vs. doktorandky. Jedné urychlil výzkum, další uvěznil na Slovensku

Olga, Nikola a Zuzana - tři mladé vědkyně, které za normálních okolností pracují v molekulárně biologické laboratoři na svém doktorandském výzkumu. Stejně jako ostatním, i jim aktuální koronavirová pandemie změnila život a navíc ovlivnila jejich výzkum.

Bezpečněji v laboratoři než v hromadné dopravě

Olga Součková je Ph.D. studentkou v oboru Biochemie a patobiochemie na 1.LF UK a pracuje ve skupině Ing. Marie Zikánové, Ph.D. na 1.LF UK a VFN. Zkoumá vzácné dědičné metabolické poruchy – především purinového metabolismu. V současné době bylo ale na jejím pracovišti pod vedením prof. Kmocha zavedeno testování onemocnění COVID-19, na kterém se podílí jako dobrovolník.

„Zpracovávám odběrové vzorky od pacientů. Jsem na začátku celého procesu – když do laboratoře přijde zkumavka s odběrovou štětičkou, která je ponořená v testovacím roztoku, mým úkolem je odebrat tento roztok do speciálních zkumavek. Ty je pak možné umístit do testovacího robota, který dělá další kroky testování. Z hlediska nákazy se nemusím obávat samotného roztoku – ten už živý virus neobsahuje. Riziko ale představuje povrch zkumavek, který by mohl být během odběru kontaminován virovými částicemi,“‎ vysvětluje.

Proto i ona nosí mediálně už dobře známý „kosmický obleček“‎: „Na sobě mám běžné laboratorní oblečení a následují první rukavice, jednorázový overal, návleky na ruce, druhé rukavice, respirátor, brýle a síťka na vlasy. Celé oblékání trvá pár minut, stejně tak svlékání, které je samozřejmě náročnější kvůli možné kontaminaci. Musíme se svlékat opatrně, abychom moc nerozvířili vzduch,“ popisuje. ‎

Dobrovolníci pracují na směny, nehledě na víkendy nebo svátky: „Od 9 h se oblékáme, v 9:30 přichází vzorky, končíme kolem jedné, druhé odpoledne. Pracujeme ve dvojicích, bez přestávky. Za směnu zpracujeme kolem 100 vzorků,“‎ říká.

Na práci v laboratoři je zvyklá, ale toto je jiné: „Začala jsem si vážit své obvyklé práce v laboratoři, kdy mám na sobě pouze obyčejné rukavice a nehrozí mi žádné riziko. Při testování je důležité nevynést žádnou infekci z laminárního boxu, ve kterému vzorky zpracováváme. Vše, co opouští box musí být dezinfikováno. Což je naopak oproti mé běžné práci, kdy se snažíme nevnést si kontaminaci dovnitř boxu.“‎ I tak ale říká, že pohled laika je mnohem děsivější: „Představovala jsem si to mnohem horší. Z nákazy mám větší strach například ve měste nebo při cestování hromadnou dopravou. V laboratoři jsem maximálně chráněna,“‎ shrnuje s úsměvem.

Příště raději zařídit v ČR přechodné bydliště

Nikola Capková, studentka na 1. LF UK v oboru Biochemie a patobiochemie, zkoumá fotoprodukty, které vznikají během fototerapie u novorozenecké žloutenky. Pracuje v laboratoři prof. Vítka na 1. LF UK. Aktuálně je ale „uvězněná“‎ na Slovensku a nemůže se vrátit.

„Odjela jsem ve čtvrtek 12. března těsně před uzavřením hranic. Všem nám přišlo lepší, abych uzavření škol strávila doma na Slovensku s rodinou, ale nikoho nenapadlo, že by to mohlo trvat tak dlouho. Kolegyně v laborce mi dokonce radila, ať odjedu hned, že zítra bych se už nemusela dostat,“‎ popisuje.

A pokračuje: „‎Můj projekt teď kompletně stojí. Píšu alespoň review a případně řeším objednávky a další věci, které mohu dělat vzdáleně. Nejvíce mě ale mrzí, že jsem se teď měla podílet i na řadě domluvených spoluprací. Štve mě, že to za mě musí dělat ostatní kolegové, kteří mají sami dost práce,“‎ smutně dodává. „Zpětně bych už takto neodjela. Před odjezdem bych si určitě zařídila přechodné bydliště v ČR a na Slovensko bych pak případně přijela „na návštěvu“‎.

Aktuálně moc možností na návrat není.“‎ I tak ale na celé situaci vidí jednu výhodu: „Mohu teď být s rodinou – to je pro mě vzácné – za posledních 8 let jsem doma nikdy nebyla více jak 2 týdny.“‎ Celou situaci sleduje a doufá, že se díky studiu v ČR budu moci brzy vrátit. „‎Studijní povinnosti mám naštěstí už splněné – chybí mi jen státnice, na které se teď mohu připravovat,“‎ dodává Nikola.

Díky minimu lidí odpadly rezervace přístrojů

Zuzana Loubalová je Ph.D. studentkou v oboru Vývojová a buněčná biologie na PřF a pracuje ve skupině prof. Petra Svobody na Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Studuje dráhy malých RNA molekul, které ovlivňují genovou expresi. Konkrétně se zaměřuje na mechanismus ochraňující genom živočichů – což souvisí i s kontrolou samčí a samičí plodnosti.

„Z dřívějších výzkumů víme, že myš je v tomto ohledu výjimkou a nemusí tak nutně reprezentovat savce, proto jsme se rozhodli studovat tuto dráhu i na jiném savčím modelu. Vybrali jsme si křečka syrského. Konkrétně jsme narušili jeden gen, který je pro tuto dráhu důležitý – tím jsme celou dráhu vyřadili z provozu a zaměřili se na vývoj vajíčka a embryogenezi. Nedávné experimenty nás přiblížily pochopení tomu, proč je tento mechanizmus u myši jiný a jak tato dráha může fungovat u savců,“‎ vysvětluje své objevy v čase koronavirové pandemie mladá vědkyně.

V únoru stihla dovolenou a po návratu si mohla vybrat, zda s experimenty začít nebo počkat. „I kvůli zvířatům jsem se rozhodla začít. A také jsem měla obrovskou podporu vedoucího, dokonce mi půjčil auto, abych nemusela cestovat hromadnou dopravou,“‎ říká s úsměvem. A nelituje: „Jsem za to nesmírně ráda, podařilo se mi získat mnoho nových výsledků. Za plného chodu institutu musí člověk hodně plánovat, rezervovat si přístroje. Teď bylo na ústavu minimu lidí a mikroskopy byly volné. Mohla jsem se rozhodovat z hodiny na hodinu.“‎

A čas využila opravdu na maximum: „Záleželo na experimentech, ale někdy jsem v laborce byla i 12 h denně, pracovala jsem i o víkendech. Motivovalo mě, že jsem se během pár hodin mohla dozvědět výsledek.“‎ A jak sama říká, celá pandemie ji přinesla spíše výhody: „S projektem jsem udělala pořádný pokrok. Jediný zádrhel byl s dodávkou médií, jsme zvyklí, že po objednání zásilka dojde během týdne, teď jsme čekali měsíc, ale i to se vyřešilo.“‎ Aktuálně pokračuje v dalších experimentech a doufá, že brzy dokončí vědeckou publikaci.